ECLI:CZ:NS:2009:30.CDO.3879.2007.1
sp. zn. 30 Cdo 3879/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci žalobce A. N., zastoupeného advokátkou, proti žalovaným 1) České republice – M. p. m. r., a 2) M. H., o zaplacení 237.154,- Kč, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 4 C 230/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 20. června 2006, č.j. 14 Co 57/2006-133, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o.s.ř.):
Okresní soud v Klatovech rozsudkem ze dne 23. listopadu 2005, č.j.
4 C 230/2004-110, zamítl žalobu, jíž se žalobce po žalovaných domáhal zaplacení částky 237.154,- Kč (výrok I.) a současně rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 20. června 2006, č.j. 14 Co 57/2006-133, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl
o náhradě nákladů odvolacího řízení (výroky II. a III.).
Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu ve věci samé není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. Nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť ač dovolatel ve svém dovolání odkazuje na dovolací důvod
ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., t.j. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, právní otázku, jež by měla být v dané věci zásadně významná, dovolatel v podaném dovolání nevymezuje. Z obsahu dovolání je zřejmé, že dovolatel předkládá svou skutkovou verzi jím zhodnocených důkazů, v tomto směru polemizuje se závěry soudů obou stupňů, a zdůrazňuje, že „Pokud by soudy v souladu se zákonnými ustanoveními provedly řádné zhodnocení důkazů, nebylo by možné, aby vydaly rozhodnutí v té podobě, v jaké učinily. Soudy obou stupňů vzaly za prokázané, že nesprávný úřední postup nebyl prokázán. Navrhovatel je však přesvědčen o opaku a věří, že i dovolací soud dospěje k přesvědčení o tom, že napadené rozhodnutí spočívá
na nesprávném právním posouzení věci...když soudy obou stupňů dospěly shodně k závěru, že nebylo prokázáno, že by došlo k porušení povinnosti a nesprávnému úřednímu postupu a žaloba byla zamítnuta.“ Pokud je tedy dovolatelem argumentováno nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom směru, že pokud by soudy nepochybily při zjišťování skutkového stavu věci, dospěly by k jinému právnímu posouzení věci; uplatnění dovolacího důvodu mířícího proti skutkovým zjištěním
(§241a odst. 3 o.s.ř.) je vyloučeno.
Protože dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, dovolací soud je – aniž by se mohl věcí dále zabývat – podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 část věty před středníkem, neboť žalobce s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalovaným v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. června 2009
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu