ECLI:CZ:NS:2009:30.CDO.463.2009.1
sp. zn. 30 Cdo 463/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci žalobce P. N., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) J. B., zastoupenému advokátem, a 2) L. M., zastoupenému advokátem, o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 5 C 1076/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích ze dne 27. března 2008, č. j. 22 Co 504/2007-140, a proti rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 6. listopadu 2006, č. j. 5 C 1076/2005-52, takto:
Dovolání se odmítá.
Řízení o dovolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 6. listopadu 2006, č. j. 5 C 1076/2005-52, se zastavuje.
Žalobce je povinen zaplatit druhému žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6.307,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.
Ve vztahu mezi žalobcem a prvním žalovaným nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 27. 3. 2008, č. j. 22 Co 504/2007 - 140, potvrdil rozsudek Okresního soudu ve Svitavách ze dne 6. 11. 2006, č. j. 5 C 1076/2005-52, kterým byla zamítnuta žaloba, jíž se žalobce domáhal určení, že „první žalovaný je vlastníkem nemovitosti, a to objektu bydlení na st.pč. 119/1, st.pč. 119/1 a pč. 1143/1, vše zapsáno v k.ú. K. u Katastrálního úřadu pro P. k., Katastrální pracoviště S.“, a kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobce v řízení neprokázal existenci vymahatelné pohledávky vůči prvnímu žalovanému jako svému dlužníku, a proto nemá naléhavý právní zájem na požadovaném určení ve smyslu §80 písm. c) o. s. ř.
Proti rozsudku odvolacího soudu a výslovně též proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce dovolání z důvodů uvedených v §241a odst. 2 písm. a), b), odst. 3 o. s. ř., v němž po připomenutí skutkového stavu věci namítá, že „osvědčil právní zájem na vedení tohoto soudního sporu“ a že prokázal své vymahatelné pohledávky vůči prvnímu žalovanému. Za zásadní po právní stránce považuje otázku naléhavého právního zájmu na určovací žalobě, který je podle něj dán i v případě, kdy pohledávka věřitele není vykonatelná, nýbrž jen pravomocně přiznaná. Poukazuje na to, že po vydání rozsudku odvolacího soudu mu byla vůči prvnímu žalovanému pravomocně přiznána pohledávka představující náhradu nákladů řízení ve věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 16 C 64/2004, a proto navrhuje připojení tohoto spisu k prokázání této vykonatelné pohledávky jako další skutečnosti osvědčující naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Dále dovolatel uvedl, že kupní smlouvu uzavřenou mezi žalovanými nadále považuje za absolutně neplatnou, a to jednak pro rozpor s §67b zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, a dále podle §39 obč. zák., neboť byla uzavřena v rozporu se zákonem, zákon obchází a příčí se dobrým mravům. Navrhl, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu, případně soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Druhý žalovaný se ve svém písemném vyjádření k dovolání ztotožnil s rozsudky soudů obou stupňů a navrhl, aby dovolací soud dovolání zamítl.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, oprávněnou osobou-účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem, dospěl po přezkoumání věci k závěru, že dovolání není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a neshledal je přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Zpochybňuje-li žalobce skutkový závěr, že do doby vyhlášení rozsudku odvolacího soudu neprokázal, že by vůči prvnímu žalovanému měl vymahatelnou pohledávku, nejedná se o námitku nesprávného řešení otázky právní, ale o námitku nesprávnosti skutkových zjištění, tedy o dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., neboť právě ten slouží k nápravě případného pochybení, spočívajícího v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází
ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování; tento dovolací důvod však přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu ve věci samé podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nezakládá.
Otázka existence naléhavého právního zájmu ve smyslu §80 písm. c) o. s. ř. na určení, že první žalovaný je vlastníkem předmětných nemovitostí, není způsobilá přípustnost dovolání v dané věci podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit, neboť odvolací soud tuto otázku vyřešil zcela v souladu s judikaturou dovolacího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2005, sp. zn. 30 Cdo 1943/2004, rozsudek téhož soudu ze dne 29. 7. 2003, sp. zn. 22 Cdo 1180/2003, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 7. 2008, sp. zn. 30 Cdo 2784/2007).
Současně je s přihlédnutím k ustanovení §241a odst. 4 o. s. ř. nutno připomenout, že v dovolání u žádného z dovolacích důvodů nemohou být uplatněny nové skutečnosti nebo důkazy. Těmi jsou všechny skutečnosti a důkazy, které nebyly uplatněny v řízení před soudem prvního stupně, resp. za podmínek uvedených v §205a a §211a o. s. ř. v řízení před odvolacím soudem. Pokud tedy žalobce v dovolání poukazuje na existenci pravomocně přiznané pohledávky představující náhradu nákladů řízení ve věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 16 C 64/2004 a navrhuje připojení tohoto spisu, nemohl k této skutečnosti dovolací soud přihlédnout již z toho důvodu, že byla uplatněna až v dovolání,
a jedná se tudíž o nepřípustnou novotu.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu nemá z hlediska námitek uplatněných v dovolání po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., a dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není tudíž přípustné. Nejvyšší soud ČR je proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Nejvyšší soud je soudem funkčně příslušným k projednání dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu (§10a o. s. ř.). V případě, že dovolání směřuje proti rozhodnutí soudu prvního stupně (proti němuž je zásadně přípustné odvolání), funkční příslušnost k jeho projednání není občanským soudním řádem upravena; přitom nedostatek funkční příslušnosti představuje neodstranitelný nedostatek podmínky řízení (srov. rozhodnutí publikované
pod č. 47 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2006). Protože rozsudek Okresního soudu ve Svitavách ze dne 6. 11. 2006, č. j. 5 C 1076/2005-52, je rozhodnutím soudu prvního stupně (a nikoli odvolacího soudu), dovolací soud z uvedeného důvodu řízení
o dovolání proti tomuto rozsudku podle §243c odst. 1 a §104 odst. 1 věty první o. s. ř. zastavil.
O náhradě nákladů dovolacího řízení ve vztahu mezi žalobcem a prvním žalovaným bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení a prvnímu žalovanému v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
O náhradě nákladů dovolacího řízení ve vztahu mezi žalobcem a druhým žalovaným bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 části věty před středníkem a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť první žalovaný má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení, které sestávají z odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní pomoci (vyjádření k dovolání) v částce 5.000,- Kč [odměna z částky určené podle §5 písm. b) vyhlášky č. 484/2000 Sb., snížená na polovinu podle §14 odst. 1 vyhlášky a o dalších 50 % podle §18 odst. 1], a náhrady hotových výdajů podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v částce 300,- Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce druhého žalovaného doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží druhému žalovanému vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad hotových výdajů rovněž částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování
a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu, tedy částka 1.007,- Kč. Celkovou náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 6.307,- Kč je žalobce povinen zaplatit k rukám advokáta, který druhého žalovaného v tomto řízení zastupoval (§149 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. června 2009
JUDr. Olga P u š k i n o v á , v. r.
předsedkyně senátu