ECLI:CZ:NS:2009:30.CDO.4637.2007.1
sp. zn. 30 Cdo 4637/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobkyně O. Č., zastoupené advokátem, proti žalovaným 1) B. H., a 2) P. f. ČR, o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu a o návrhu na přistoupení dalších účastníků do řízení, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 8 C 49/2005, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. května 2007, č.j. 18 Co 74/2007-51, takto:
Dovolání žalobkyně se zamítá.
Odůvodnění:
Okresní soud v Třebíči usnesením ze dne 30. ledna 2007, č.j. 8 C 74/2005-41, s odkazem na ustanovení §250b odst.2 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) nepřipustil, aby do řízení na místo B. H. vstoupili M. M., K. H., a M. K., ze zjištění,
že žalobkyně navrhla přistoupení shora uvedených osob do řízení jako dědiců na místo zemřelé B. H. ve smyslu ustanovení §92 odst. 1 o.s.ř. Soud prvního stupně konstatoval, že s přihlédnutím ke zvláštní povaze řízení reagujícího na předchozí pravomocné rozhodnutí správního orgánu, týkající se určitého okruhu účastníků, je v něm podle §250 odst. 2 o.s.ř. vyloučeno uplatnění ustanovení §92 o.s.ř. o přistoupení dalšího účastníka do řízení i o záměně účastníka. Ustanovení o procesním nástupnictví (§107 a 107a o.s.ř.) sice platí i pro toto řízení ovšem pouze v případě, že k procesnímu nástupnictví došlo za řízení před soudem. V projednávané věci však o tento případ nejde, neboť žalovaná B. H. zemřela dne 9. 2. 2005, tedy přede dnem podání žaloby 14. 3. 2005.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně usnesením ze dne 31. května 2007, č.j. 18 Co 74/2007-51, usnesení soudu prvního stupně podle §219 o.s.ř. potvrdil. Ztotožnil se se skutkovými zjištěními i právním závěrem soudu prvního stupně. K námitkám žalobkyně uvedl, že ani za použití ustanovení §92 o.s.ř. – při odhlédnutí od zvláštní úpravy řízení podle §244 a násl. téhož zákona - nelze k nonsubjektu přistoupit, ani jej nelze zaměnit, a tento nedostatek podmínky řízení nelze zhojit ani formou analogie procesního předpisu. V dalším průběhu řízení se soud prvního stupně vypořádá s tvrzeným přechodem práv původní účastnice správního řízení B. H. děděním na její právní nástupce v obdobní od nabytí právní moci rozhodnutí správního orgánu do podání žaloby v projednávané věci a výsledek tohoto zjištění vezme v úvahu podle ustanovení §250a odst. 1 o.s.ř.
Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze bylo doručeno zástupci žalobkyně dne 17. července 2007 a právní moci nabylo téhož dne.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dne 17. září 2007 včasné dovolání. Jeho přípustnost dovozuje z ustanovení §239 odst. 2 písm. b) o.s.ř. a domnívá se, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci /§241a odst. 2 písm. a) o.s.ř./ a že rozhodnutí odvolacího soudu (i soudu prvního stupně) spočívá na nesprávné právním posouzení věci /§241a odst. 2 přím. b) o.s.ř./. Vada řízení podle žalobkyně spočívá v nepřipuštění dalších účastníků do řízení ze strany soudu, neboť tím žalobkyni byla de facto i de iure odňata možnost napadnout nesprávné správní rozhodnutí žalobou. Nesprávné právní posouzení věci pak spočívá podle dovolatelky v navrhovaném řešení situace odvolacím soudem podle §250a odst. 2 o.s.ř. Podle žalobkyně jediné správné řešení je možné buď připuštěním záměny účastníků nebo procesním nástupnictvím podle §107 a 107a o.s.ř.
Z výše uvedených důvodů žalobkyně navrhla, aby dovolací soud zrušil usnesení soudu prvního a druhého stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný P. f. ČR se v písemném vyjádření s napadeným rozhodnutím ztotožnil. Navrhl proto, aby dovolání bylo zamítnuto.
Dovolací soud po té, co přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, uvážil, že dovolání žalobkyně bylo podáno oprávněnou osobou, řádně zastoupenou advokátem podle ustanovení §241 odst. 1 o.s.ř., stalo se tak ve lhůtě vymezené ustanovením §240 odst. 1 o.s.ř., je charakterizováno obsahovými i formálními znaky požadovanými ustanovením §241a odst. 1 o.s.ř. a je přípustné podle ustanovení §239 odst. 2 písm. b) o.s.ř. Poté usnesení Krajského soudu v Brně přezkoumal v souladu s ustanovením §242 odst. 1 až 3 o.s.ř. a dospěl k závěru, že toto dovolání není důvodné.
Z ustanovení §242 o.s.ř. vyplývá, že právní úprava institutu dovolání obecně vychází ze zásady vázanosti dovolacího soudu podaným dovoláním. Dovolací soud je přitom vázán nejen rozsahem dovolacího návrhu, ale i uplatněným dovolacím důvodem. Současně je však v případech, je-li dovolání přípustné, povinen přihlédnout i k vadám uvedeným v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Tyto vady však z obsahu spisu seznány nebyly.
Podle §250b odst. 2 o.s.ř. nesmí být v průběhu řízení před soudem změněn okruh účastníků, jaký tu byl v době rozhodnutí správního orgánu, přičemž tato zásada neplatí jen tehdy, došlo-li za řízení před soudem k procesnímu nástupnictví podle §107 o.s.ř. nebo §197a téhož zákona. Nesmí-li být změněn okruh účastníků řízení, nepřichází proto v úvahu ani postup podle §92 odst. 1 a 2 o.s.ř. (JUDr. Jaroslav Bureš,
JUDr. Lubomír Drápal, JUDr. Zdeněk Krčmář, JUDr. Michal Mazanec, Občanský soudní řád, Komentář, I. díl, str. 304, II. díl str. 1149, C.H.BECK, 6. vydání 2003).
O tento případ pak, jak vyplývá z obsahu spisu, jde i v posuzovaném případě.
S odhlédnutím od již podaného výkladu je současně třeba s odvolacím soudem souhlasit i potud, pokud poukazuje též na skutečnost že ani za použití ustanovení §92 o.s.ř. (byť jeho užití v této věci jinak nepřichází v úvahu) nelze k nonsubjektu přistoupit, ani jej nelze zaměnit, a tento nedostatek podmínky řízení nelze zhojit ani formou analogie procesního předpisu. Úvaha soudu druhého stupně, že v dalším průběhu řízení bude na soudu prvního stupně, aby se vypořádal s tvrzeným přechodem práv původní účastnice správního řízení B. H. na její právní nástupce, a to děděním v období od nabytí právní moci rozhodnutí správního orgánu do podání žaloby v projednávané věci a výsledek tohoto zjištění vzal v úvahu podle ustanovení §250a odst. 1 o.s.ř., je proto přiléhavá.
Jestliže tedy v souzeném případě odvolací soud s přihlédnutím k dané právní úpravě, vzal náležitě v úvahu okolnosti daného případu, pak z hlediska výtek uplatněných žalobkyní v dovolání, je třeba napadené usnesení považovat za správné (§243b odst. 2 o.s.ř.). Nejvyšší soud České republiky proto toto dovolání jako nedůvodné zamítl (§243b odst. 2 věta před středníkem o.s.ř.). Rozhodoval, aniž nařídil jednání (§243a odst. 1 věta prvá o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. října 2009
JUDr. Pavel P a v l í k , v. r.
předseda senátu