ECLI:CZ:NS:2009:30.CDO.4822.2007.1
sp. zn. 30 Cdo 4822/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci žalobce V. B., zastoupeného advokátem, proti žalované M., s.r.o., zastoupené advokátkou, o zaplacení částky 1.025.931,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 8 C 98/2003, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. května 2007, č.j. 44 Co 64/2005-130, takto:
Dovolání žalobce se zamítá.
Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 29.210,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky.
Odůvodnění:
Krajský soud v záhlaví označeným usnesením zrušil rozsudek Okresního soudu v Prostějově ze dne 5. listopadu 2004, č.j. 8 C 98/2003-112 a řízení zastavil (výrok I.). Dále rozhodl, že žalobce je povinen nahradit žalované na nákladech řízení před soudy obou stupňů částku 70.710,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky žalované (výrok II.). Krajský soud – jak se podává z odůvodnění písemného vyhotovení jeho usnesení – rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil s ohledem na zpětvzetí žaloby učiněné žalobcem, a to podáním, došlým krajskému soudu dne 11. 5. 2007, když k ostatním podáním (tj. k podání žalobce z téhož dne, kterým žalobce odvolacímu soudu oznámil předčasnost předchozího zpětvzetí žaloby
„s žádostí, nechť k tomuto podání není přihlíženo“, a dále k posléze učiněnému podání, jímž žalobce vzal zpět odvolání), s odkazem na §41a odst. 3 o. s. ř. již nepřihlížel.
Proti tomuto usnesení krajského soudu podal žalobce dovolání, v němž uplatňuje dovolací důvod ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř. (tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci). Podle dovolatele v dané věci nepostupoval krajský soud v souladu s platnou právní úpravou, konkrétně podle §41a
o. s. ř. Nemohou jít k tíži účastníka vnitřní postupy soudu, tedy zejména způsob doručování listin doručených do podatelny jednotlivým soudním kancelářím a následně
i soudcům. Za situace, kdy bylo odvolání úkonu učiněno vůči soudu současně (tj. stejný den) s úkonem, ke kterému soud při svém rozhodnutí nakonec přihlédl, postupoval tedy odvolací soud podle názoru žalobce v rozporu s §41a o. s. ř., a z tohoto důvodu je řízení u něho postiženo vadou, která má za následek nesprávné rozhodnutí soudu ve věci. Žalobce proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná ve svém písemném vyjádření zdůraznila, že obsah listiny, tak jak je žalobcem sepsán, nesplňuje kritéria procesního úkonu, v tomto případě odvolání zpětvzetí žalobního návrhu. Ze strany žalobce byl proveden pouze úkon, podle názoru žalované dosti zmatečný, žádosti „nepřihlížet“ k podání doručenému soudu s odůvodněním žalobce, že teprve ke dni 18. 5. 2007 soudu sdělí, zda žalobu vezme zpět či nikoliv. Občanský soudní řád institut „nepřihlížení“ ze strany soudu nezná. Úkon žalobce neobsahuje ustanovení zcela jednoznačného vyjádření odvolání zpětvzetí žaloby. Není tak ani nazván, ani se vyjádření odvolání procesního úkonu, v tomto případě odvolání zpětvzetí žalobního návrhu, nevyskytuje v textu podání. Další listinou při podání žalobcova dovolání je i listina podaná odvolacímu soudu dne 18. května 2007, kterou žalobce v dovolání nezmiňuje a kterou u odvolacího soudu bere žalobce své odvolání do rozsudku soudu prvního stupně zpět. Žalovaná má za to, že odvolací soud správně rozhodl o zastavení řízení.
Podle čl. II. bodu 12. věty před středníkem zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 31. května 2007, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb.
Dovolání žalobce proti v záhlaví označenému rozhodnutí odvolacího soudu, které bylo podáno včas a obsahuje způsobilý dovolací důvod, je sice ve smyslu §239 odst. 1 písm. a) o. s. ř. přípustné, není však důvodné.
Jak totiž vyplývá z obsahu spisu, dne 11. května 2005 v 11.40 hod. bylo podáno osobně do podatelny krajského soudu podání, jímž žalobce bere „ve smyslu ustanovení §96 o. s. ř. zpět v celém rozsahu žalobní návrh ze dne 16. 9. 2003“, a posléze, v týž den, stejnou formou (osobně), avšak (až) ve 14.30 hod. došlo téže podatelně soudu další podání žalobce, z jehož obsahu je zřejmé, že žalobce shora cit. úkon (zpětvzetí žaloby) odvolává. Poněvadž ustanovením §41a odst. 4 o. s. ř. je stanoveno, že úkon může být odvolán, jen jestliže jeho odvolání dojde soudu nejpozději současně s tímto úkonem, krajský soud nijak nepochybil, jestliže při zjištění, že předmětné odvolání zpětvzetí žaloby v rámci osobního podání došlo do podatelny krajského soudu sice v týž den, avšak – oproti zpětvzetí žaloby - v pozdější hodinu, tedy nikoliv současně s odvolávaným procesním úkonem žalobce, rozsudek okresního soudu zrušil
a předmětné řízení zastavil. O jinou procesní situaci by se jednalo, pokud by v týž den např. poštou došla obě žalobcova podání, nezávisle na faktickém doručení toho které podání soudní kanceláři, neboť v takovém případě by účinek předvídaný v ustanovení
§41a odst. 4 o. s. ř. (odvolání procesního úkonu) nastal. Jestliže ovšem při osobním doručování úkonů podatelně soudu je podle hodiny příslušného podání v daný den zřejmé, že úkon byl odvolán podáním učiněným v pozdější hodinu, resp. tedy – oproti odvolávanému úkonu - později, účinky předvídané v §41a odst. 4 o. s. ř. nastat nemohou.
Z vyloženého je zřejmé, že prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu
se žalobci nepodařilo zpochybnit správnost napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. Protože pak nebyl zjištěn ani žádný jiný případ eventuální vady ve smyslu ustanovení
§242 odst. 3 o. s. ř., Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací podané dovolání podle ustanovení §243b odst. 2 věta před středníkem o. s. ř. zamítl, aniž k projednání dovolání nařídil jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.).
Podle §243b odst. 5 věty prvé, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., je žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, povinen nahradit žalované náklady dovolacího řízení v celkové výši 29.210,- Kč. Tyto náklady představuje odměna za vyjádření k dovolání sepsané advokátkou žalované (§11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.), stanovená podle §3 odst. 1 bod 5, §10 odst. 3, §16 odst. 2 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. částkou 28.910,- Kč, a paušální částka náhrady výdajů podle §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300,- Kč. Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývající z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. července 2009
JUDr. Karel P o d o l k a , v. r.
předseda senátu