ECLI:CZ:NS:2009:30.CDO.4923.2008.1
sp. zn. 30 Cdo 4923/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci žalobkyně J. V., zastoupené advokátkou, proti žalovanému M. M., zastoupenému advokátem, o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 17 C 196/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. října 2007, č. j. 22 Co 314/2007-137, a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 2. března 2007, č. j. 17 C 196/2004-101, ve znění usnesení ze dne 14. května 2007, č. j. 17 C 196/2004-115, takto:
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 10. 2007, č. j. 22 Co 314/2007-137, se odmítá.
Řízení o dovolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 2. 3. 2007, č. j. 17 C 196/2004-01, ve znění usnesení ze dne 14. května 2007, č. j. 17 C 196/2004-115, se zastavuje.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6.307,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. 10. 2007, č. j. 22 Co 314/2007-137, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 2. 3. 2007, č. j. 17 C 196/2004-101, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 14. 5. 2007, č. j. 17 C 196/2004-115, jímž byla zamítnuta žaloba o určení, že „vlastníkem budovy čp. 414 na pozemku čp. 386 a pozemku čp. 387, vše zapsáno v k. ú. pro H. m. P., katastrální pracoviště P.
na LV č. 450 pro k. ú. H., je J. V., dř. D.,“ a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudkům soudů obou stupňů, a to „do všech jejich výroků“, podala žalobkyně stručné dovolání, v němž vyjádřila nesouhlas se závěry, k nimž soudy dospěly, s tím, že podle jejího názoru „došlo při dokazování k hrubým rozporům a některé skutečnosti zůstaly nevyjasněny“. Má za to, že soudy obou stupňů měly „při dokazování vyjít z vyšetřovacího spisu Policie ČR-OŘ, SKPV v T. spis ČTS ORTP-636/KPV-OHK-2005“, z něhož podle dovolatelky vyplývá důležitost výslechů svědků J. O., V. Š. a P. F. Namítá rovněž, že „k předání kupní ceny, tak jak se konstatuje v rozsudku, nedošlo“, a vyjadřuje své přesvědčení, že neexistuje jediný prokazatelný důkaz, že žalovaný částku 1,950.000,- Kč na kupní cenu žalobkyni zaplatil, neboť svědek R. T. u předání peněž nebyl a žádné podrobnosti o předání peněz neuvedl. Navrhla, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný se ve svém písemném vyjádření k dovolání ztotožnil s rozsudky soudů obou stupňů a navrhl, aby dovolání žalobkyně bylo jako nepřípustné odmítnuto.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, účastnicí řízení, řádně zastoupenou advokátem, dospěl
po přezkoumání věci k závěru, že dovolání není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a neshledal jej přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Dovolatelka žádnou otázku, která by měla činit rozhodnutí odvolacího soudu
po právní stránce zásadně významným (§237 odst. 3 o. s. ř.) v dovolání nevymezila. Z obsahu dovolání (z vylíčení důvodů dovolání - srov. §41 odst. 2 o. s. ř.) je zřejmé, že dovolatelka ve skutečnosti nenapadá právní posouzení věci odvolacím soudem, nýbrž že nesouhlasí se skutkovými zjištěními, z nichž vyplývá skutkový závěr, na jehož podkladě odvolací soud rozhodl. Protože dovolatelka zpochybňuje skutkový závěr, který byl podkladem pro právní posouzení věci, nejedná se o námitku nesprávného řešení otázky právní, ale o námitku nesprávnosti skutkových zjištění, tedy o dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., neboť právě ten slouží k nápravě případného pochybení, spočívajícího v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Tento dovolací důvod však není způsobilý přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobkyně nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., a dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není tudíž přípustné. Nejvyšší soud ČR je proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Dovolání proti výroku o nákladech řízení, které má povahu usnesení (§167
odst. 1 o. s. ř.), občanský soudní řád nepřipouští (srov. §236 - 239 o. s. ř.); proto jej dovolací soud, pokud směřuje proti tomuto výroku, v souladu s §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. rovněž odmítl.
Nejvyšší soud je soudem funkčně příslušným k projednání dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu (§10a o. s. ř.). V případě, že dovolání směřuje proti rozhodnutí soudu prvního stupně (proti němuž je zásadně přípustné odvolání), funkční příslušnost k jeho projednání není občanským soudním řádem upravena; přitom nedostatek funkční příslušnosti představuje neodstranitelný nedostatek podmínky řízení (srov. rozhodnutí publikované pod č. 47 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2006). Protože rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 2. 3. 2007, č. j. 17 C 196/2004-101, ve znění usnesení ze dne 14. května 2007, č. j. 17 C 196/2004-115, je rozhodnutím soudu prvního stupně (a nikoli odvolacího soudu), dovolací soud z uvedeného důvodu řízení o dovolání proti tomuto rozhodnutí podle §243c odst. 1 a §104 odst. 1 věty první o. s. ř. zastavil.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b
odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 části věty před středníkem a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaný má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení, které sestávají z odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní pomoci (vyjádření k dovolání) v částce 5.000,- Kč [odměna z částky určené podle §5 písm. b) vyhlášky č. 484/2000 Sb., snížená na polovinu podle §14 odst. 1 vyhlášky a o dalších 50 % podle §18 odst. 1], a náhrady hotových výdajů podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v částce 300,- Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce žalovaného doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží žalovanému vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad hotových výdajů rovněž částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu, tedy částka 1.007,- Kč. Celkovou náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 6.307,- Kč je žalobkyně povinna zaplatit k rukám advokáta, který žalovaného v tomto řízení zastupoval (§149 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. června 2009
JUDr. Olga P u š k i n o v á, v. r.
předsedkyně senátu