ECLI:CZ:NS:2009:30.CDO.5027.2007.1
sp. zn. 30 Cdo 5027/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobce J. H., zastoupenému advokátkou, proti žalované České republice – M. f. ČR, o ochranu osobnosti, vedené u Městského soudu v Praze pod sp.zn. 32 C 59/2006, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. dubna 2007, č.j. 1 Co 323/2006-18, takto:
Dovolání se odmítá.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o.s.ř.) :
Vrchní soud v Praze usnesením v záhlaví označeným k odvolání žalobce potvrdil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. srpna 2006, č.j. 32 C 59/2006-10, jímž bylo rozhodnuto, že žalobci se nepřiznává osvobození od soudních poplatků.
Žalobce v podaném dovolání vyjadřuje nesouhlas s rozhodnutím odvolacího soudu a domáhá se jeho zrušení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, dospěl po přezkoumání věci ve smyslu §242 o.s.ř.
k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237 až §239 o.s.ř.
Podle ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Všem třem případům přípustnosti dovolání v tomto ustanovení vypočteným je společné, že musí jít o rozhodnutí ve věci samé. Usnesení, jímž bylo rozhodnuto
o otázkách osvobození žalobce od soudních poplatků, však usnesením „ve věci samé“ není. Ustanovení §238, §238a odst. 1 a §239 o.s.ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že napadené rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů.
Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první
o. s. ř.), dovolání odmítl [§243b odst. 5, §218 písm. c) o.s.ř.].
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. září 2009
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu