ECLI:CZ:NS:2009:30.CDO.5418.2008.1
sp. zn. 30 Cdo 5418/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci žalobkyně M. D., zastoupené advokátem, proti žalované E. F., zastoupené advokátem, o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 10 C 67/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. května 2008, č.j. 28 Co 157/2008-447, takto:
Dovolání žalobkyně se odmítá.
Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 5.300,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o.s.ř.):
V záhlaví citovaným rozsudkem Krajský soud v Praze (dále též „odvolací soud“) ve věci samé potvrdil rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne 4. prosince 2007, č.j. 10 C 67/2006-348, ve výroku o nákladech řízení jej změnil a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně prostřednictvím svého advokáta včasné dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Žalobkyně v dovolání „otázku zásadního právního významu spatřuje v tom, zda je možno na základě sjednání splátkového kalendáře a skutkového zjištění ohledně stavu finančních prostředků kupujícího na jeho účtu dojít k závěru o neplatnosti kupní smlouvy a o tato zjištění takový závěr výlučně opírat, případně zda nezaplacení kupní ceny samotné může způsobit neplatnost kupní smlouvy.“ Z obsahu podaného dovolání je dále zřejmé, že žalobkyně – kromě dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. (tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci) – fakticky uplatňuje také dovolací důvod ve smyslu ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. (tj. že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování).
Žalovaná ve vyjádření k dovolání navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně odmítl.
Podané dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) téhož zákona, neboť žalobkyní zformulované otázky nevykazují judikatorní přesah; týkají se tzv. splátkového kalendáře a nezaplacení kupní ceny ve vztahu k posouzení, zda mohou způsobit neplatnost předmětné kupní smlouvy, přičemž vycházejí z posouzení jedinečného skutkového stavu v dané věci, z nějž ovšem nelze v žádném případě generovat závěry pro širší judikatorní využití, nehledě na skutečnost, že druhá žalobkyní zformulovaná otázka se obecně týká notoriety související s neplněním platební povinnosti. Navíc obě tyto otázky nebyly ani předmětem nosné úvahy, resp. právního názoru odvolacího soudu v dovoláním napadeném rozhodnutí, jenž své rozhodnutí, shodně se soudem prvního stupně, založil na právním názoru o neplatnosti právního úkonu ve smyslu §37 odst. 1 obč. zák. z důvodu simulovaného jednání (obou) smluvních stran. V tomto směru nelze proto ani dovodit vadnou právně kvalifikační úvahu (nesprávné právní posouzení věci) odvolacího soudu zjištěného skutkového stavu věci.
Jak již shora bylo uvedeno, z obsahu dovolání (z vylíčení důvodů dovolání – srov. §41 odst. 2 o.s.ř.) je zřejmé, že žalobkyně také nesouhlasí se skutkovými zjištěními, z nichž vyplývá skutkový závěr, který byl podkladem pro právní posouzení věci; jedná se o námitky nesprávnosti skutkových zjištění, tedy o dovolací důvod podle §241 odst. 3 o.s.ř., tj. že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Tento dovolací důvod lze ovšem použít pouze v případě přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř., popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§238 a §238a), tedy v případě diformních, resp. skrytě diformních rozhodnutí, o kterýžto případ zde nejde.
Z vyložených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř., neboť žalovaná má s ohledem
na výsledek tohoto řízení právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní pomoci (vyjádření k dovolání) v částce 5.000,- Kč [odměna z částky určené podle §2 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., vyčíslená podle §10 odst. 3, §5 písm. b), snížená podle §14 odst. 1 vyhlášky na polovinu a o dalších 50% podle §18 odst. 1], a náhrady hotových výdajů podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v částce 300,- Kč. Celkovou náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 5.300,- Kč je žalobkyně povinna zaplatit k rukám advokáta, který žalovanou v tomto řízení zastupoval (§149 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. října 2009
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu