ECLI:CZ:NS:2009:30.CDO.550.2009.1
sp. zn. 30 Cdo 550/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobkyně A. H., zastoupené advokátkou, proti žalovanému L. H., zastoupenému advokátem, o výživné, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 19 C 253/2007, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. srpna 2008, č.j. 56 Co 2981/2009-66, takto:
Dovolání se odmítá.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Frýdku-Místku usnesením ze dne 23. července 2008, č.j.
19 C 253/2007-56, schválil smír účastníků o zvýšení výživného žalovaného vůči žalobkyni a o náhradě nákladů řízení (výrok I.), rozhodl o odměně zástupkyně žalobkyně (výrok II.) a žalovanému uložil zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku na náhradě nákladů řízení, které platil stát, částku 10.537,50 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí (výrok III.) s odkazem na ust. §148 odst. 1 o.s.ř.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem v záhlaví značeným k odvolání žalovaného usnesení soudu prvního stupně v napadené části, tj. v odstavci III. výroku, potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Žalovaný v podání, označeném jako odvolání, jež je však svým obsahem dovoláním (§41 odst. 2, §243c o.s.ř.), vyjadřuje nesouhlas s rozhodnutím odvolacího soudu a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodl tak, že „České republice se náhrada nákladů řízení nepřiznává.“
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal napadené usnesení ve výroku dovoláním dotčeném bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu o nákladech řízení není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v občanském soudním řádu účinné od 1. ledna 2001 přípustné, a to bez zřetele k povaze takového výroku (bez ohledu na to, zda jde např. o měnící nebo potvrzující rozhodnutí o nákladech řízení).
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o.s.ř.
Ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že rozhodnutí o nákladech řízení není mezi tam vyjmenovanými usneseními.
Dle ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Všem třem případům přípustnosti dovolání v tomto ustanovení vypočteným je společné, že musí jít o rozhodnutí ve věci samé, jímž usnesení o nákladech řízení není.
Nejvyšší soud proto z vyložených důvodů dovolání odmítl (§243b odst. 5,
§218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř., neboť dovolatel, jako osoba, jejíž podání (dovolání) bylo odmítnuto, nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalobkyni v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. března 2009
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu