ECLI:CZ:NS:2009:30.CDO.700.2007.1
sp. zn. 30 Cdo 700/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobce H. p. h., a.s. - v likvidaci, zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) H. G. a.s., 2) A. I. L., 3) C. – p. s.r.o., 4) U., a.s., o určení neúčinnosti smluv o postoupení pohledávek, vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 8 C 108/2002, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. října 2005, č.j. 10 Co 26/2005-165, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. října 2005, č.j.
10 Co 26/2005-165, a usnesení Okresního soudu v Teplicích ze dne 22. června 2004, č.j. 8 C 108/2002-138, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Teplicích k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Teplicích usnesením ze dne 22. června 2004, č.j. 8 C 108/2002-138, rozhodl, že řízení se zastavuje (výrok I.) a že žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení (výrok II.).
Soud prvního stupně vycházel ze zjištění, že za žalobce podal dne 17. 6. 2002 žalobu advokát M. P., který současně předložil plnou moc k zastupování žalobce udělenou mu dne 13. 6. 2002 a podepsanou M. P. a A. K. V úplném výpisu z obchodního rejstříku žalobce je uvedeno, že žalující obchodní společnost je v likvidaci, a že v době
od 22. 5. 2002 do 14. 8. 2003 se podepisování za společnost děje tak, že k vytištěné nebo napsané obchodní firmě společnosti připojí svůj podpis dva členové představenstva. Podle výpisu z obchodního rejstříku A. K. ani M. P. nikdy členy představenstva nebyli.
Vycházeje z ustanovení §13 a §191 odst. 1 obch. zák. soud prvního stupně dovodil, že žaloba byla podána osobou, která neměla zmocnění od žalobce takovou žalobu podat. Vzhledem k tomu, že v posuzovaném případě neshledal splnění podmínek řízení, soud prvního stupně řízení zastavil.
Krajský soud v Ústí nad Labem v záhlaví označeným usnesením k odvolání žalobce usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Zdůraznil, že soud prvního stupně nerozhodoval ve věci samé, ale pouze o návrhu na vydání předběžného opatření. Tento institut vylučuje postup podle ustanovení §43 odst. 1 o.s.ř., tj. vyzvání účastníků, aby opravili nebo doplnili podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti, nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. Odvolací soud vycházel ze zjištění, že v souzené věci byl návrh na vydání předběžného opatření podepsán pouze M. P., advokátem, který měl plnou moc udělenou dne 13. 6. 2002 pouze A. K. a M. P., kteří nebyli osobami oprávněnými jednat za žalobce jako právnickou osobu. Tato zjištění se opírají o úplný výpis z obchodního rejstříku.
Odvolací soud dovodil, že návrh není podepsán žalobcem, osoba, která tvrdí, že je oprávněna jednat za žalobce, návrh nepodepsala, přičemž vady podání nelze v daném případě odstraňovat dle §43 odst. 1 o.s.ř. Nedostatky podmínky řízení, které odvolací soud shledal ve skutečnosti, že žalobce nemá způsobilost být účastníkem řízení, jakož i způsobilost jednat před soudem, jsou v daném případě nedostatky neodstranitelnými, a proto soud prvního stupně postupoval správně, když řízení o návrhu na nařízení předběžného opatření podle ustanovení §104 odst. 1 o.s.ř. zastavil.
Proti tomuto usnesení podal žalobce dovolání. Jeho přípustnost dovozuje zřejmě z ustanovení §239 odst. 2 písm. a) o.s.ř. a podává je z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Zejména namítá, že odvolací soud nesprávně posoudil usnesení soudu prvního stupně jako rozhodnutí, kterým mělo být rozhodnuto o návrhu na vydání předběžného opatření, a nikoli jako rozhodnutí, kterým bylo zastaveno řízení ve věci. Proto nelze souhlasit s názorem odvolacího soudu, že byl v daném případě vyloučen postup soudu podle ustanovení §43 odst. 1 o.s.ř. Pokud odvolací soud chtěl vycházet toliko ze zápisu v obchodním rejstříku ohledně žalobce, pak mu nemohlo být neznámo, že obchodní společnost žalobce je v likvidaci, a že již dne 15.12.2000 byl v obchodním rejstříku zapsán jakožto likvidátor, jmenovaný soudem, Z. Č. Z ustanovení §72 obch. zák. vyplývá, že úkony ohledně pohledávek či závazků žalobce je oprávněn v období likvidace činit právě likvidátor a nikoli představenstvo společnosti. Nelze ani souhlasit s odvolacím soudem v tom, že by v posuzované věci šlo o neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, ježto by byla postrádána způsobilost být účastníkem řízení. Důsledky zastavení řízení ve věci jsou pro žalobce velmi významné, neboť jsou rozhodné pro žalobcovu obranu proti dlužnickému H. C. M. (W.), L., v nakládání s pohledávkou ve výši 111,067.281,47 Kč, z níž by se žalobce jako věřitel mohl částečně uspokojit. Žalobce navrhl zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaní 1) a 4) se v podaném vyjádření k dovolání ztotožnili s právním posouzením věci odvolacím soudem a navrhli, aby dovolací soud dovolání žalobce jako zjevně bezdůvodné odmítl.
Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části první Čl. II, bodu 3 zákona č. 59/2005 Sb., jímž byl změněn občanský soudní řád (zákon č. 99/1963 Sb.), podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. března 2005.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§243a odst. 1, věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání žalobce, které je přípustné podle ustanovení §239 odst. 2 písm. a) o.s.ř., je důvodné.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení §103 o.s.ř. kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení).
Podle ustanovení §104 odst. 1 o.s.ř., jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví. Nespadá-li věc do pravomoci soudů nebo má-li předcházet jiné řízení, soud postoupí věc po právní moci usnesení o zastavení řízení příslušnému orgánu; právní účinky spojené s podáním žaloby (návrhu na zahájení řízení) zůstávají přitom zachovány.
Podle ustanovení §104 odst. 2 o.s.ř., jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní soud k tomu vhodná opatření. Přitom zpravidla může pokračovat v řízení, ale nesmí rozhodnout o věci samé. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví.
Podle ustanovení §21 odst. 1 o.s.ř. za právnickou osobu jedná a) její statutární orgán; tvoří-li statutární orgán více fyzických osob, jedná za právnickou osobu jeho předseda, popřípadě jeho člen, který tím byl pověřen, nebo b) její zaměstnanec (člen), který tím byl statutárním orgánem pověřen, nebo c) vedoucí jejího odštěpného závodu nebo vedoucí jiné její organizační složky, o níž zákon stanoví, že se zapisuje do obchodního rejstříku, jde-li o věci týkající se tohoto závodu (složky), nebo d) její prokurista, může-li podle udělené prokury jednat samostatně.
Podle ustanovení §21 odst. 2 o.s.ř. ustanovení odstavce 1 se nepoužije, stanoví-li tento nebo zvláštní zákon, že za právnickou osobu jednají jiné osoby.
Podle ustanovení §28 odst. 1 o.s.ř. zástupci, jejž si účastník zvolil, udělí písemně nebo ústně do protokolu procesní plnou moc nebo plnou moc jen pro určité úkony.
Podle ustanovení §70 odst. 3 obch. zák. jmenováním likvidátora na něj přechází v rámci §72 působnost statutárního orgánu jednat jménem společnosti. Je-li jmenováno více likvidátorů a z jmenování nevyplývá nic jiného, má tuto působnost každý likvidátor.
Podle ustanovení §72 odst. 1 obch. zák. likvidátor činí jménem společnosti jen úkony směřující k likvidaci společnosti. Při výkonu této působnosti plní závazky společnosti, uplatňuje pohledávky a přijímá plnění, zastupuje společnost před soudy a jinými orgány, uzavírá smíry a dohody o změně a zániku práv a závazků a vykonává práva společnosti. Nové smlouvy může uzavírat jen v souvislosti s ukončením nevyřízených obchodů, nebo je-li to potřebné k zachování hodnoty majetku společnosti nebo k jeho využití, nejedná-li se o pokračování v provozu podniku. Likvidátor je oprávněn jednat jménem společnosti též ve věcech zápisu do obchodního rejstříku.
V posuzované věci je třeba především přisvědčit dovolateli, že soud prvního stupně rozhodl bezpochyby o zastavení řízení ve věci samé, nikoli o zastavení řízení
o návrhu na vydání předběžného opatření, jak nesprávně dovodil odvolací soud. Tento závěr vyplývá z výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, jakož i z jeho výkladu v souvislosti s odůvodněním rozhodnutí. Z něho se jednoznačně podává, že soud prvního stupně zastavil řízení týkající se uplatněného nároku na určení právní neúčinnosti právních úkonů (§42a obč. zák.), který byl předmětem řízení.
Za právnickou osobu před soudem jednají zásadně osoby uvedené v ustanovení
§21 odst. 1 o.s.ř. Místo osob uvedených v ustanovení §21 odst. 1 o.s.ř. jednají dle ustanovení §21 odst. 2 o.s.ř. za právnickou osobu ty fyzické osoby, o nichž to stanoví zákon. Jedním z případů, kdy zvláštní zákon zakládá oprávnění jednat za právnickou osobu, je vstup právnické osoby do likvidace, kdy přechází na likvidátora jeho jmenováním v rámci ustanovení §72 odst. 1 obch. zák. působnost statutárního orgánu jednat jménem společnosti (§70 odst. 3 obch. zák.). Likvidátor přitom není statutárním orgánem společnosti, činí však jménem společnosti úkony směřující k likvidaci společnosti a při výkonu této působnosti je mimo jiné oprávněn zastupovat společnost před soudem. Likvidátor je proto v rozsahu vyplývajícím z ustanovení §72 odst. 1 obch. zák. oprávněn jednat za právnickou osobu. Na základě tohoto oprávnění je nepochybně v kompetenci likvidátora jednat před soudem v řízení o odpůrčí žalobu dle ustanovení §42a obč. zák.
Nebyla-li procesní plná moc udělena osobami oprávněnými jménem právnické osoby (společnosti) plnou moc udělit, jedná se o nedostatek řádné procesní plné moci, který je nedostatkem podmínky řízení, kterou lze odstranit (§104 odst. 2 o.s.ř.).
Z obchodního rejstříku vyplývá, že ke dni 17. 6. 2002, kdy byla podána žaloba
u soudu prvního stupně, byla společnost žalobce v likvidaci a že likvidátorem byl jmenován Z. Č. Z obsahu spisu se podává, že při podání žaloby byla předložena procesní plná moc, která byla udělena A. K. a M. P., tedy osobami, které nebyly oprávněny jednat jménem společnosti žalobce. Při podání odvolání pak byla předložena řádná procesní plná moc, která byla udělena likvidátorem společnosti žalobce Z. Č. Z obsahu odvolání přitom vyplývá, že je vůlí společnosti žalobce domáhat se podanou odpůrčí žalobou dle ustanovení §42a určení neúčinnosti smluv o postoupení pohledávek blíže označených v petitu žaloby.
Z uvedeného je třeba dovodit, že dodatečným předložením řádné plné moci a ztotožněním se s žalobou ze strany žalobce došlo k odstranění překážky bránící projednání a rozhodnutí ve věci a byly tak zhojeny i ty úkony, k nimž došlo předtím (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8.1.1998, sp. zn. 1 Odon 60/97, uveřejněné
ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 64, ročník 1998 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.1.2000, sp. zn. 20 Cdo 416/98, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod číslem 77, ročník 2000).
Protože rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, Nejvyšší soud je podle ustanovení §243b odst. 2 věty za středníkem, odst. 3 o.s.ř. zrušil. Protože důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i
na usnesení soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i toto rozhodnutí a věc v tomto rozsahu vrátil Okresnímu soudu v Teplicích k dalšímu řízení (§243b odst. 3, věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. března 2009
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu