ECLI:CZ:NS:2009:30.CDO.828.2007.1
sp. zn. 30 Cdo 828/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobce K. S., zastoupeného advokátem, proti žalovanému F. Z., zastoupenému advokátem, o 220.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 4 C 104/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. září 2006, č. j. 6 Co 1925/2006-89, takto:
Dovolání žalobce se odmítá.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Písku rozsudkem ze dne 10. března 2006, č. j. 4 C 104/2005-67, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal proti žalovanému zaplacení částky 220.000,-
Kč s příslušenstvím z titulu vydání bezdůvodného obohacení, a rozhodl o náhradě
nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobce se příkazní smlouvou zavázal, že pro firmu B. P., zastoupenou žalovaným jako jednatelem, obstará možnost odbytu zboží
v R. s tím, že převezme finanční prostředky za zboží, které předá kupující ruské
firmě a peníze uloží na účet. Soud prvního stupně dále vzal za prokázané, že v květnu 2003 zaslal žalobce žalovanému na úhradu hodnoty zboží a vyúčtování služebních cest na adresu F. Z., kde má sídlo společnost B. P., částku 220.000,- Kč. Soud dovodil, že předmětná částka byla zaslána žalovanému jako jednateli uvedené společnosti. Nemohlo tedy u žalovaného dojít k získání bezdůvodného obohacení ve smyslu §451 občanského zákoníku (dále jen“o.z.“).
Krajský soud v Českých Budějovicích k odvolání žalobce rozsudkem ze dne
26. září 2006, č. j. 6 Co 1925/2006-89, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a shodně s ním dovodil, že částka 220.000,- Kč byla zaslána na adresu firmy, a pokud byl na poštovní poukázce uveden F. Z., je nepochybné, že zde byl uveden jako jediný jednatel společnosti. Žalovaný jako fyzická osoba má adresu K., což je adresa odlišná od sídla uvedené firmy. Proto podle závěru odvolacího soudu nebylo naplněno ustanovení §451 odst. 1 o.z., podle něhož, kdo se na úkor jiného obohatí, musí obohacení vydat. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný získal majetkový prospěch, neboť finanční částka byla zaslána na adresu sídla firmy. Proto u žalovaného nedošlo k bezdůvodnému obohacení. Rozsudek odvolacího soudu byl dne 9. listopadu 2006 doručen zástupci žalobce a právní moci nabyl dne 10. listopadu téhož roku.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dne 8. ledna 2007 dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen“o.s.ř.), a uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., když nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že u žalovaného nedošlo k bezdůvodnému obohacení.
Za nesprávný považuje názor odvolacího soudu, podle něhož jestliže na složence bylo uvedeno číslo popisné 147, kde má sídlo společnost B. P., místo čísla popisného 144, což je bydliště žalovaného, byla příjemcem částky 220.000,- Kč uvedená obchodní společnost a nikoli žalovaný. Dovolatel uvádí, že pokud by chtěl poslat peníze společnosti, pak by použil název firmy, pod kterým je zapsána v obchodním rejstříku. V daném případě by byla jako příjemce dostatečně individualizována firma. Zásadní a rozhodující byl úmysl odesílatele. Závěr soudu, že k obohacení žalovaného nedošlo, který vychází jen z toho, že žalovaný je taktéž jednatelem společnosti a na doručence bylo uvedeno jeho jméno, je tudíž nesprávný. Navrhl, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a aby věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem, dospěl k závěru, že dovolání není v dané věci přípustné.
Podle ustanovení §236 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání je podle ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu
-jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.],
-jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak, než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.],
-jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].
V označené věci není dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř., neboť dovoláním není napaden výrok rozsudku odvolacího soudu, kterým by byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, resp. rozsudku soudu prvního stupně nepředcházel jiný a odvolacím soudem později zrušený rozsudek téhož soudu.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Dovolací soud je při přezkoumávání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o.s.ř.); z toho mimo jiné vyplývá, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud
za použití hledisek příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. dospěje
k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
V posuzované věci žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen, přičemž se nejedná o případ přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. Zbývá proto posoudit tuto otázku podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Dovolání je podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu. Právním posouzením je činnost soudu, při níž aplikuje konkrétní právní normu na zjištěný skutkový stav, tedy dovozuje ze skutkového zjištění, jaká mají účastníci podle příslušného právního předpisu práva a povinnosti.
Nesprávné právní posouzení věci, které dovolatel vytýká napadenému rozhodnutí
(§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.), může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že přiléhavě použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na daný skutkový stav vadně aplikoval.
Žalobce v dovolání fakticky nezpochybňuje právní závěry odvolacího soudu (závěr soudu o tom, jaký právní předpis má být ve věci aplikován, popřípadě jak má být právní předpis vyložen), ale polemizuje se skutkovým závěrem odvolacího soudu, že částka 220.000,- Kč byla poukázána žalovanému jako jednateli firmy B. P. a nikoli jako fyzické osobě. Nejde proto o naplnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., ale o důvod ve smyslu ustanovení §241a odst. 3 téhož zákona, který však v případě úvah o přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. není použitelný. Není proto důvodu napadený rozsudek odvolacího soudu klasifikovat jako rozhodnutí, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, jak to má na mysli ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř.
Protože podmínky přípustnosti dovolání nejsou z hlediska §237 odst. 1 o.s.ř. splněny, dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky, jako soud dovolací (§10a o.s.ř.), proto dovolání podle §243b odst. 5 věty první o.s.ř. ve spojení s §218 písm. c) téhož zákona odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. §243b odst. 5,
§224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř., neboť dovolání bylo odmítnuto, avšak žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. ledna 2009
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu