ECLI:CZ:NS:2009:30.CDO.933.2007.1
sp. zn. 30 Cdo 933/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci nezletilého J. S., a nezletilé M. S., obou zastoupených Statutárním městem O.-Úřadem městského obvodu O., dětí matky L. S., a otce J. S., zastoupeného advokátem, o novou úpravu výkonu rodičovské zodpovědnosti, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 0 P 456/97, o dovolání otce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. listopadu 2005, č. j. 13 Co 799/2005-186, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 7. července 2005, č.j. 0 P 456/97-174, ustanovil opatrovníkem nezletilého J. S., a nezletilé M. S., Statutární město O.-Úřad městského obvodu O. (výrok I.). Dále řízení zastavil (výrok II.) a současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).
Soud prvního stupně vycházel ze zjištění, že dne 19. 9. 2001 mu byl doručen návrh otce nazvaný „Žaloba o odškodnění za opakované porušování občanských práv
a svobod“ (č. l. 147 spisu), ve kterém se domáhal, aby mu Česká republika-Ministerstvo spravedlnosti zaplatila částku 10.000.000,- Kč s příslušenstvím a aby byla uvedena jeho práva do mezí práva v demokratické společnosti. Tímto návrhem otec mimo jiné požadoval i vydání rozhodnutí, kterým by byly nezletilé děti J. a M. svěřeny
do výchovy obou rodičů s tím, že usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne
11. 3. 2004, sp. zn. 57 C 180/2001 (č. l. 153 spisu), byl tento návrh vyloučen k samostatnému řízení. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 24. 9. 2001, č. j. 0 P 456/97, 41 P a Nc 169/2000-88, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 2. 2002, č. j. 8 Co 11/2002-101, byl zamítnut návrh otce na svěření nezletilých dětí J. a M. do společné výchovy rodičů, čímž bylo o nové úpravě výkonu rodičovské odpovědnosti již rozhodnuto pravomocně ke dni 22. 3. 2002. Otec se v uvedeném návrhu doručeném Okresnímu soudu v Ostravě dne 19. 9. 2001 výslovně domáhá svěření nezletilých dětí J. a M. do výchovy obou rodičů podle „návrhu na obnovu řízení podaného u Okresního soudu v Ostravě ve věci č. j. 41 P 456/97“. Tím otec jednoznačně odkázal na návrh doručený Okresnímu soudu v Ostravě dne 6. 6. 2000 označený též jako „Návrh na obnovení řízení o svěření dětí do společné výchovy rodičů“ (č. l. 57 spisu), jenž byl veden pod sp. zn. 41 P a Nc 169/2000, 0 P 456/97,
a o kterém již bylo rozhodnuto shora citovaným rozsudkem, který nabyl právní moci dne 22. 3. 2002.
Soud prvního stupně dovodil, že o otcově návrhu doručenému Okresnímu soudu v Ostravě dne 19. 9. 2001 bylo v téže věci a mezi týmiž účastníky již pravomocně rozhodnuto. Věc posoudil podle ustanovení §159a odst. 5, §103 a §104 odst. 1 o. s. ř. a dospěl k závěru, že projednání návrhu doručenému Okresnímu soudu v Ostravě dne 19. 9. 2001 brání překážka věci pravomocně rozhodnuté, a proto bylo nutné řízení zastavit.
Krajský soud v Ostravě v záhlaví označeným usnesením k odvolání otce potvrdil usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 7. července 2005, č. j. 0 P 456/97-174,
a současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Z odůvodnění potvrzujícího rozsudku vyplývá, že odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně a z nich vyvozenými právními závěry.
Proti tomuto usnesení podal otec dovolání. Jeho přípustnost dovozuje z ustanovení §239 odst. 2 písm. a) o. s. ř. a podává je z důvodů, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Namítá, že soudy v předchozích řízeních postupovaly nesprávně, pokud žalobu ze dne 19. 9. 2001, podanou u Okresního soudu v Ostravě a původně vedenou pod sp. zn. 57 C 180/2001, rozdělily do několika dílčích soudních řízení, vedených Okresním soudem v Ostravě pod sp. zn. 57 C 180/2001, 57 C 139/2004, 57 C 140/2004, 57 C 141/2004 a 41 P a Nc 211/2005, 0 P 456/97. Dovolatel má za to, že řízení bylo rozděleno do těchto jednotlivých částí bezdůvodně, když jeho nárok na odškodnění je řádně odůvodněn právě poukazem na nesprávná předchozí rozhodnutí. Nesprávné právní posouzení spatřuje dovolatel v tom, že odvolací soud věc posoudil jako pravomocně rozhodnutou. Rozsudky o výchově a výživě dětí lze totiž k návrhu nebo i bez návrhu změnit, změní-li se poměry. Soudy obou stupňů však, aniž zkoumaly, zda došlo či nedošlo ke změně poměrů, věc bez jakéhokoliv projednání zastavily. Postupovaly tak v rozporu s ustanovením §163 odst. 2 o. s. ř. Otec navrhl zrušení dovoláním napadeného usnesení, jakož i usnesení soudu prvního stupně a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění,
že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl
k závěru, že dovolání otce, které je přípustné podle ustanovení §239 odst. 2 písm. a)
o. s. ř., není důvodné.
Podle §159a odst. 5 o. s. ř. jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednána znovu. Podle ustanovení §103 o. s. ř. kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). Podle ustanovení §104 odst. 1 o. s. ř., jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví.
Překážka věci pravomocně rozhodnuté nastává především tehdy, má-li být v novém řízení projednána stejná věc. O stejnou věc se jedná tehdy, jde-li v novém řízení o tentýž nárok nebo stav, o němž již bylo pravomocně rozhodnuto, a týká-li se stejného předmětu řízení a týchž osob. Tentýž předmět řízení je dán v případě, kdy tentýž nárok nebo stav vymezený žalobním petitem vyplývá ze stejných skutkových tvrzení, jimiž byl uplatněn.
Překážka věci pravomocně rozhodnuté (rei iudicatae) brání tomu, aby věc, o níž bylo pravomocně rozhodnuto, byla znovu projednávána. Nedostatek této podmínky řízení nelze odstranit; jakmile vyjde najevo, je soud povinen řízení v kterémkoliv jeho stádiu zastavit (§104 odst.1 o. s. ř.).
Z obsahu spisu se podává, že odvolací soud učinil shodně se soudem prvního stupně správné skutkové závěry, na jejichž základě učinil odpovídající právní závěr,
že o otcově návrhu doručenému Okresnímu soudu v Ostravě dne 19. 9. 2001 bylo v téže věci již pravomocně rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne
24. 9. 2001, č. j. 0 P 456/97, 41 P a Nc 169/2000-88, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 2. 2002, č.j. 8 Co 11/2002-101. Za tohoto stavu potom správně posoudil postup soudu prvního stupně, který po zjištění překážky věci pravomocně rozhodnuté (rei iudicatae) bránící tomu, aby věc, o níž bylo pravomocně rozhodnuto, byla znovu projednávána, řízení v projednávané věci v souladu s ustanovením §104 odst. 1 o. s. ř. zastavil.
Namítá-li otec, že v souvislosti s projednávanou věcí došlo k vyloučení více věcí k samostatnému řízení, dovolací soud se touto námitkou nemohl zabývat, protože vytýkané vady nemohou být předmětem přezkumu, neboť se netýkají řízení, které předcházelo napadenému rozhodnutí odvolacího soudu.
Z uvedeného je zřejmé, že usnesení odvolacího soudu je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu správné. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání podle ustanovení §243b odst. 2 o. s. ř. části věty před středníkem zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť dovolatel s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu jeho nákladů právo a ostatním účastníkům v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. ledna 2009
JUDr. Karel Podolka,v. r.
předseda senátu