ECLI:CZ:NS:2009:32.CDO.1001.2008.1
sp. zn. 32 Cdo 1001/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc., a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně B. T. s. r. o., zastoupené JUDr. L. P., advokátem, proti žalovanému E. spol. s ručením omezeným, zastoupenému Mgr. Z. C., o zaplacení 251.808,- Kč s přísl., vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 27 Cm 359/99, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. května 2007, č. j. 2 Cmo 256/2005-135, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 21.470,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta žalovaného Mgr. Z. C.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 3. 3. 2005, č. j. 27 Cm 359/99-103, rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 251.808,- Kč s 16% úroky z prodlení od 31. 3. 1999 do zaplacení proti vydání 860 ks hořákových trubic (planžet) D. E.-G. (výrok I.) a uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení (výrok II.).
Na základě provedeného dokazování a učiněných skutkových zjištění dospěl soud prvního stupně k závěru, že mezi stranami byla uzavřena kupní smlouva podle §409 an. obchodního zákoníku (dále též „obch. zák.“) na dodání 2000 ks planžet (hořákových trubic) pro žalobkyní nově vyvíjený kotel D. E.-G., žalovaným dodané planžety však vykázaly vady, když po 2 – 3 měsících používání kotle došlo k jejich deformaci a staly se nepoužitelné. Dodání zboží, které se nehodí pro smluvený účel, je dodávkou vadnou ve smyslu ustanovení §420 odst. 2, §422 a §425 obch. zák. Šlo o vady neodstranitelné a reklamační nárok žalobkyně proto soud posoudil jako nárok z vad zboží podle §436 odst. 1 písm. d) obch. zák., a to jako oprávněný včetně práva na odstoupení od smlouvy ohledně dodaných 860 ks planžet (spolu s vrácením zaplacené kupní ceny). Soud proto žalobě vyhověl, a to i co do nároku na zaplacení příslušenství – úroků z prodlení podle §369 odst. 1 a §502 obch. zák.
K odvolání žalovaného Vrchní soud v Olomouci rozsudkem v záhlaví označeným rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně i soudem odvolacím.
Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně jako správná a ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně o posouzení právního vztahu mezi účastníky jako vztahu z kupní smlouvy podle obchodního zákoníku. S dalšími závěry soudu prvního stupně však odvolací soud nesouhlasil.
Podle názoru odvolacího soudu žalobkyně především nedoplnila po poučení, kterého se jí dostalo podle §118a odst. 1 o. s. ř., svá tvrzení o tom, jaká byla dohoda účastníků o vlastnostech, parametrech, resp. jakosti výrobku. Vzhledem k tomu, že žalobkyně si odzkoušela vzorky planžet, vyráběných žalovaným a účastníci se po určitých úpravách rozměrů shodli na jednom typu planžety, vhodné pro daný typ kotle a tento typ planžety si žalobkyně v počtu 2000 ks objednala, dovodil odvolací soud, že žalobkyně si objednala dodání zboží podle vzorku. V tomto případě by zboží mělo vady pouze tehdy, pokud by neodpovídalo vzorku. V tom směru ani žalobkyně netvrdila a neprokazovala, jaké vlastnosti či parametry měl objednaný výrobek mít. V řízení tedy nebylo prokázáno, že by měl žalovaný vyvíjet a konstruovat novou planžetu. Rovněž nebylo prokázáno, že by žalovaný dodal žalobkyni jiné zboží, než vybraný vzorek.
Odvolací soud tudíž uzavřel, že žalobkyně neprokázala, že žalovaným dodané výrobky byly vadné a že důvodně odstoupila od smlouvy.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání s odkazem na „dovolací důvod“ podle §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále též „o. s. ř.“) s tím, že měnící rozsudek odvolacího soudu nemá oporu v provedených důkazech a zjištěném skutkovém stavu.
Dovolatelka uvádí, že vyvíjela nový ekologický kotel s označením D. E.-G. a protože nebyla specializována na výrobu hořákových trubic (planžet), požádala žalovaného jako specializovaného výrobce, aby navrhl konstrukční řešení planžet, které by splňovaly výstupové parametry nového kotle se zařazením do nejlepší třídy III. podle technických požadavků ČSN EN 297 (z hlediska emisí CO a NOX). Šlo o nové konstrukční řešení planžet, proto nemohla být sjednána konkrétní jakost a provedení hořákových trubic. Účastníci se shodli jedině na tom, že planžety budou navrženy a dodány v takové jakosti a provedení, aby se hodily ke sjednanému účelu pro nový kotel, aby proces spalování splňoval výstupové parametry podle cit. ČSN. Žalovaný vyrobil konstrukční vzorky, které žalobkyně zabudovala do nového kotle a podrobila je zkouškám ve státní zkušebně a tyto vzorky se staly podkladem pro vystavení objednávky ze dne 27. 1. 1998 na dodávku 2000 ks hořákových trubic do předmětného nového kotle.
Dovolatelka zdůrazňuje, že je nutno rozlišovat, že žalovaným vyrobené vzorky byly pouze podkladem pro vystavení objednávky a uzavření kupní smlouvy, ale v žádném případě nešlo o referenční vzorky sloužící k posouzení jakosti. Jakost a provedení nebyly mezi účastníky sjednány, žalovaný měl v tomto směru volnou ruku, měl pouze vyrobit takové hořákové trubice, které by se hodily ke smluvenému účelu, tj. do nového kotle D. E.-G.. Dovolatelka míní, že příznivé výsledky odzkoušení trubic ve státní zkušebně nezbavují žalovaného odpovědnosti za skryté vady, které se po dvou až tříměsíčním provozu projevily deformací tělesa hořákových trubic vlivem chybného konstrukčního řešení – nevhodné třířadé perforace a tudíž velké výtokové plochy planžety. Jde o neodstranitelnou konstrukční vadu, kterou žalobkyně řádně a včas reklamovala a odstoupila od smlouvy.
Podle názoru dovolatelky byla příčina vady jednoznačně prokázána tím, že renomovaný evropský výrobce hořákových trubic holandská společnost B./F. za stejných zadávacích podmínek konstrukčně vyřešila a dodala hořákové trubice s dvouřadou perforací (nikoli třířadou, jak navrhl žalovaný) a tyto v předmětném kotli bezchybně fungují, jak potvrdil ve výpovědi v řízení před soudem prvního stupně za žalovaného svědek Ing. M. N., který uvedl, že žalovaným dodané planžety byly pro nový kotel konstrukčně nevhodné.
Dovolatelka odmítá hodnocení odvolacího soudu, že přes poučení neuvedla požadované vlastnosti a parametry, které měly planžety splňovat, protože nemohla tvrdit a prokazovat, co mezi účastníky nebylo dohodnuto.
Dovolatelka navrhuje zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření k dovolání uvádí, že vývoj planžet pro žalobkyni neprováděl, dodal už vyvinuté hořákové trubice a upravil jen jejich velikost podle údajů o rozměrech a výkonu kotle D. E-G. Žalovaný předložil žalobkyni několik vzorků již dříve vyvinutých a dodávaných jiným odběratelům, konečná verze byla účastníky odsouhlasena a byla podkladem pro vystavení objednávky. Žalovaný dodal zboží podle vzorku ve smyslu §420 odst. 3 obch. zák. Žalobkyně ani netvrdila a neprokázala, že by dodané planžety neodpovídaly technické normě. Ing. N. vyslovil sice za žalovaného názor, že planžety jsou pro daný typ kotle nevhodné, ale dospěl k němu až poté, kdy bylo žalovanému sděleno, že dochází k deformacím planžet vlivem spalování s jinými výslednými hodnotami obsahu CO a NOX, ačkoliv i toto spalování je v rozmezí přípustném podle technické normy.
Žalovaný zdůrazňuje, že v daném případě byl jediným kritériem bezvadnosti soulad s vlastnostmi odsouhlaseného vzorku. Žalobkyně netvrdila a neprokázala, že účastníci dohodli jakost výrobku, jeho parametry či vlastnosti. Žalovaný tedy neporušil žádnou právní povinnost.
Žalovaný navrhuje, aby dovolání bylo zamítnuto a přisouzena mu náhrada nákladů dovolacího řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.), po zjištění, že podané dovolání splňuje podmínky a obsahuje stanovené náležitosti podle zákona (§240 odst. 1, §241 odst. 1, §241a odst. 1), konstatoval, že dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., když odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.
Podle §242 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího osudu lze přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné (jak je tomu v posuzovaném případě), dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny; takové vady však dovolatelka nevytýkala a dovolací soud je ani z obsahu spisu nezjistil.
Dovolatelka výslovně důvod dovolání neoznačuje, pouze uvádí, že „měnící rozsudek odvolacího soudu nemá oporu v provedených důkazech a zjištěném skutkovém stavu“. Pokud by měl být aplikován dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., muselo by být tvrzeno a prokazováno, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování, jestliže výsledek hodnocení důkazů soudem neodpovídá ustanovení §132 o. s. ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo z přednesů účastníků nevyplynuly nebo ani jinak nevyšly za řízení najevo, nebo jestliže soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány, resp. vyšly za řízení najevo, nebo v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků, nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti, zákonnosti, pravdivosti, event. věrohodnosti, je logický rozpor, nebo konečně jestliže výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z ustanovení §133 až §135 o. s. ř. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného, popřípadě procesního práva (jde tedy o případ, kdy nesprávné skutkové zjištění bylo příčinou nesprávného rozhodnutí). Přitom není významné, zda ke skutkovým zjištěním nebo skutkovému závěru dospěl odvolací soud sám nebo zda převzal (vzal za své) skutková zjištění a skutkový závěr soudu prvního stupně.
Samotné hodnocení důkazů nelze napadnout dovolacím důvodem podle §241a odst. 3 o. s. ř. Na nesprávnost hodnocení důkazů lze usuzovat – jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů (§132 o. s. ř.) – jen ze způsobu, jak soud hodnocení důkazů provedl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, pak není ani možné polemizovat s jeho skutkovými závěry, např. namítat, že soud měl uvěřit jinému svědkovi, že z provedených důkazů vyplývá jiné skutkové zjištění, apod.
Podle §242 odst. 3 věta první o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání, přičemž dovolací soud je vázán jak uplatněnými dovolacími důvody, tak i obsahem dovolacích námitek, jimiž je ten který důvod dovolatelem konkretizován (naplněn).
Námitky dovolatelky směřují proti závěru odvolacího soudu, že předmětné planžety (hořákové trubice) nevykazovaly vady, za něž by žalovaný odpovídal z titulu odpovědnosti za vady zboží (ust. §420 an. obch. zák.).
Jestliže však žalobkyně netvrdila a neprokázala, že žalovaným dodané planžety neodpovídaly tomu, co bylo sjednáno v kupní smlouvě, popř. dle odsouhlaseného vzorku, nelze dovodit, že žalovaný jako prodávající porušil povinnosti stanovené v ust. §422 odst. 1 ve vazbě na ust. §420 obch. zák. V posuzovaném případě v objednávce (ve smlouvě) konkrétní jakost výrobku ujednána nebyla, a to ani odkazem na žalobkyní posléze uváděnou technickou normu ČSN EN 297 a k výzvě (poučení) odvolacího soudu nebyla žalobkyně s to uvést vlastnosti či parametry jakosti, na nichž se účastníci dohodli (sama výslovně potvrdila, že na žádné konkrétní jakosti či konkrétním provedení se účastníci nedohodli).
Odvolací soud výslovně vycházel z týchž skutkových zjištění jako soud prvního stupně, přičemž dovolatelka neuvádí, které skutkové zjištění nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Poukaz na to, že žalovaný nerealizoval konstrukční řešení, které by odpovídalo účelu (použití pro ekologický kotel s určitými výkonovými hodnotami či parametry), neobstojí, neboť žalovaný planžety vyrobil podle předem účastníky odsouhlaseného vzorku ve smyslu ust. §420 odst. 3 obch. zák. (nadto výrobek byl schválen státní zkušebnou, jak sama žalobkyně přiznává). Za takové situace se jeví, že jakost (vlastnosti, parametry) planžet byla mezi účastníky dohodnuta nedostatečně, takže odpovědnost žalovaného za tvrzené vady nelze opřít o žádné konkrétní kritérium, stanovené ve smlouvě, nýbrž právě jen o odsouhlasený vzorek výrobků, který byl též podkladem pro vystavení objednávky (a tudíž pro uzavření kupní smlouvy). Dovolatelkou tvrzené kritérium, aby výrobek (planžeta) odpovídal použitému účelu (pro ekologický kotel určeného typu), je obecné a vytýkanou vadu planžet nikterak nepostihuje (nezahrnuje).
Z uvedeného vyplývá, že v daném případě nelze dovodit, že napadené rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 3 o. s. ř.), když ostatně ani dovolatelka žádné takové skutkové zjištění nevymezila.
Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů dovolání jako neopodstatněné zamítl (§243b odst. 2 věta před středníkem o. s. ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věta první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. Dovolatelka neměla v řízení úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů a je povinna zaplatit žalovanému náhradu účelně vynaložených nákladů právního zastoupení, a to odměnu podle §3 odst. 1 bod 5., §10 odst. 3, §16 odst. 2 a §18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb., ve znění vyhl. č. 277/2006 Sb., v částce 21.170,- Kč, a dále jeden paušál hotových výloh (za jeden úkon – vyjádření k dovolání) ve výši 300,- Kč podle §13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění vyhl. č. 276/2006 Sb., celkem tedy v částce 21.470,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho soudního výkonu.
V Brně dne 20. května 2009
JUDr. František Faldyna, CSc.
předseda senátu