ECLI:CZ:NS:2009:32.CDO.1073.2007.1
sp. zn. 32 Cdo 1073/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Františka Faldyny, CSc. v právní věci žalobce Mgr. Š. S., advokáta, , jako správce konkursní podstaty úpadkyně F., s. r. o., zastoupeného Mgr. P. P., advokátem, proti žalované J. K., zastoupené JUDr. T. Z., advokátem, , o zaplacení částky 197.967,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 32 C 230/2003, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. listopadu 2006, č. j. 15 Co 447/2006-136, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 24.728,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám jeho zástupce.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 7. února 2006, č. j. 32 C 230/2003-104, zamítl žalobu o zaplacení částky 197.967,- Kč s 9,3% úrokem od 1. června 2000 do zaplacení a s 9,1% úrokem z prodlení od 22. prosince 2000 do zaplacení (výrok I.), řízení o zaplacení 0,9% úroku z prodlení z částky 197.967,- Kč od 22. prosince 2000 do zaplacení zastavil (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).
V odůvodnění rozsudku, odkazuje na výsledky provedeného dokazování, soud prvního stupně zejména uvedl, že mezi L. V. a žalovanou byla uzavřena 27. března 2000 smlouva o úvěru (dále jen „smlouva o úvěru“), na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 250.000,- Kč, jenž měl být vrácen v dohodnuté lhůtě spolu s úroky stanovenými smlouvou. Úvěr byl vyčerpán, nebyl však řádně splácen. Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi L. V. a společností F., s. r. o. (dále též jen „úpadkyně“) 30. října 2000 (dále jen „smlouva o postoupení pohledávek“ nebo „smlouva“) byla pohledávka za žalovanou ze smlouvy o úvěru postoupena úpadkyni. V článku IV. této smlouvy si strany dohodly, že pohledávky se postupují úplatně, za částku jejich nominální hodnoty a tuto částku se postupník zavázal zaplatit nejpozději do 6. listopadu 2000 s tím, že „pokud by úplata za postoupení pohledávek nebyla zaplacena v množství a čase tak, jak je sjednáno výše, tato smlouva se ruší.“ Dohodou o vzájemném započtení pohledávek a závazků z 6. listopadu 2000 (dále jen „dohoda o zápočtu vzájemných pohledávek“) byly započteny pohledávky úpadkyně vůči L. V. ze smluv o úvěru v celkové výši 21,652.733,- Kč proti pohledávce L. V. za úpadkyní ze smlouvy o postoupení pohledávek ve výši 21,672.367,- Kč. V dohodě je uvedeno, že „rozdíl ve výši 19.634,- Kč bude evidován jako nesplacený závazek F., s. r. o. vůči L. V..“
Soud prvního stupně dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je platnou smlouvou uzavřenou podle ustanovení §497 a násl. obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), žalovaná závazek vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s úroky a s úroky z prodlení nesplnila. Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka L. V. ze smlouvy o úvěru platně postoupena úpadkyni, ale rozvazovací podmínka podle ustanovení §36 odst. 1 a 2 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) dohodnutá v článku IV. této smlouvy nastala ke dni 7. listopadu 2000, neboť úplata za postoupení pohledávek nebyla ke dni 6. listopadu 2000 v plné výši uhrazena. Smlouva o postoupení pohledávek tak byla zrušena a věřitelem pohledávky ze smlouvy o úvěru se stal opět L. V.. Soud prvního stupně zdůraznil, že z dohody o zápočtu vzájemných pohledávek nelze ani za použití výkladových pravidel dovodit, že by strany chtěly tímto úkonem ujednání o rozvazovací podmínce ve smlouvě o postoupení pohledávek změnit, případně posunout splatnost úplaty za postoupení pohledávek. Uzavřel, že žalobce nemá aktivní věcnou legitimaci, protože není věřitelem pohledávky ze smlouvy o úvěru, a z toho důvodu žalobu zamítl.
Krajský soud v Ostravě v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalované uložil zaplatit žalobci částku 197.967,- Kč s 9,3% úrokem od 1. června 2000 do zaplacení a s 9,1% úrokem z prodlení od 22. prosince 2000 do zaplacení, rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně (první výrok), o nákladech odvolacího řízení a o povinnosti žalované zaplatit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení a za odvolání (druhý a třetí výrok).
Odvolací soud se po částečném opakování dokazování ztotožnil se skutkovými závěry soudu prvního stupně o uzavření smlouvy o úvěru, poskytnutí úvěru, postoupení pohledávky ze smlouvy o úvěru L. V. úpadkyni a uzavření dohody o zápočtu vzájemných pohledávek. Za nesprávný považoval závěr, že dohodou o započtení nedošlo ke změně smlouvy o postoupení pohledávek v části, v níž bylo ujednáno, že při nezaplacení smluvené úplaty za postoupení pohledávek do 6. listopadu 2000 se tato smlouva ruší. S odkazem na ustanovení §524 odst. 1, §40 odst. 1 a 2, §36 odst. 1 věta první a odst. 2 věta druhá, §516 obč. zák. a za použití výkladových pravidel určených v ustanovení §35 odst. 2 obč. zák. dospěl k závěru, že smluvní strany dohodou o započtení nepochybně ujednaly, že část úplaty, na kterou vznikl postupiteli nárok ze smlouvy o postoupení pohledávek, bude nadále dluhem postupníka vůči postupiteli. Došlo-li k dohodě, že část dluhu trvá, odpovídá pravidlům teleologického výkladu - pokračoval odvolací soud - interpretace, že rozvazovací podmínka dohodnutá ve smlouvě o postoupení pohledávek, byla tímto ujednáním zrušena.
Odvolací soud dále uvedl, že závěr soudu prvního stupně o nedostatku aktivní věcné legitimace žalobce pomíjí důsledky soupisu předmětné pohledávky do konkursní podstaty úpadkyně. Nejsou-li pochybnosti o tom, že sporná pohledávka je pohledávkou sepsanou do konkursní podstaty úpadkyně, může z ní být s ohledem na ustanovení §19 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen „zákon o konkursu a vyrovnání“), vyloučena pouze na základě úspěšné vylučovací žaloby. Nedošlo-li k vyloučení pohledávky ať již proto, že vylučovací žaloba byla neúspěšná, nebo že nejsou žádné pochybnosti o příslušnosti pohledávky k majetku podstaty, je oprávněn s pohledávkou nakládat pouze správce konkursní podstaty, a to i v případě, že vlastníkem této pohledávky je fakticky jiná osoba. Vzhledem k tomu, že zákon o konkursu a vyrovnání je ve vztahu k obchodnímu zákoníku předpisem zvláštním, má právní úprava v něm obsažená přednost před úpravou obsaženou v obchodním zákoníku, a smlouvu o postoupení pohledávky nelze poměřovat hledisky uvedenými v ustanovení §196a odst. 1 až 3 obch. zák., ve znění účinném od 1. července 1996, s přihlédnutím k ustanovení §135 odst. 2 obch. zák.
Na základě těchto závěrů odvolací soud dovodil, že 6. listopadu 2000 se strany postupní smlouvy platně v písemné formě v souladu s ustanovením §516 obč. zák. dohodly na změně smlouvy o postoupení pohledávek v rozsahu sjednané rozvazovací podmínky tak, že nezaplacením části úplaty postupní smlouva nepozbývá právní účinky. V situaci, kdy smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka ze smlouvy o úvěru postoupena úpadkyni a stala se splatnou prohlášením konkursu, přičemž s pohledávkou sepsanou do konkursní podstaty je oprávněn nakládat pouze správce konkursní podstaty, a žalovaná závazek ze smlouvy o úvěru ve výši žalované částky nesplnila, je žaloba důvodná.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a co do důvodu na ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Dovolatelka odvolacímu soudu vytýká nesprávnost závěru, že žalobce má ve věci aktivní věcnou legitimaci, neboť „ze soudního spisu vyplývá“ absolutní neplatnost smlouvy o postoupení pohledávek podle ustanovení §39 obč. zák. pro rozpor se zákonem, konkrétně s kogentním ustanovením §196a odst. 3 obch. zák. V rozporu s tímto ustanovením nebyla hodnota převáděných pohledávek určena posudkem znalce, když úpadkyně nabyla majetek od svého zakladatele a společníka a současně převáděné pohledávky převyšovaly hodnotu jedné desetiny upsaného základního kapitálu úpadkyně ke dni převodu pohledávek. Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobce považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a navrhuje dovolání odmítnout jako zjevně bezdůvodné.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., není však důvodné.
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněným dovolacím důvodem a jeho obsahovým vymezením (§242 odst. 3 o. s. ř.). Z toho mimo jiné vyplývá, že při zkoumání, zda rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil. V dané věci jde o posouzení správnosti právního závěru o aktivní věcné legitimaci žalobce založené smlouvou o postoupení pohledávek, zejména, zda smlouva není absolutně neplatná podle ustanovení §39 obč. zák. pro rozpor s ustanovením §196a odst. 3 obch. zák. ve znění účinném k datu uzavření smlouvy o postoupení pohledávek, tj. k 30. říjnu 2000.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení §196a obch. zák. (v rozhodném znění) společnost může uzavřít smlouvu o úvěru nebo půjčce s členem představenstva, dozorčí rady, prokuristou nebo jinou osobou, která je oprávněna jménem společnosti takovou smlouvu uzavřít, nebo osobami jim blízkými anebo smlouvu, jejímž obsahem je zajištění závazků těchto osob nebo bezplatný převod majetku ze společnosti, jen s předchozím souhlasem valné hromady a jen za podmínek obvyklých v obchodním styku (odstavec 1). Pokud společnost úplatně nabývá majetek od akcionářů, členů dozorčí rady nebo osob uvedených v odstavcích 1 a 2 anebo na ně úplatně majetek převádí a hodnota tohoto majetku přesahuje jednu desetinu základního jmění společnosti v průběhu jednoho roku, lze jej nabýt nebo zcizit pouze za cenu určenou posudkem znalce a jen se souhlasem valné hromady. To neplatí, jde-li o nabytí majetku ovládanou osobou od ovládající osoby. Ustanovení tohoto zákona o zvyšování a snižování základního jmění zůstávají nedotčena (odstavec 3).
Podle ustanovení §135 odst. 2 obch. zák. (v rozhodném znění) ustanovení §193 odst. 2, §194 odst. 2 první věta, odst. 4 až 7 a §196a se použijí obdobně.
Z citovaných ustanovení vyplývá, že obchodní zákoník stanovil pro úplatné dispozice s majetkem společnosti (a to podle ustanovení §135 odst. 2 obch. zák. i společnosti s ručením omezeným) ve vztahu k vymezenému okruhu osob zvláštní podmínky tak, aby zájmy společnosti nebyly poškozeny a společnost byla chráněna před možným zneužitím jednatelského oprávnění osobami, které jsou oprávněny jménem společnosti jednat nebo osobami jim blízkými. Pokud by došlo k úplatné dispozici s majetkem společnosti ve prospěch osob uvedených v zákoně nebo by společnost úplatně nabyla majetek od těchto osob, aniž by byly dodrženy zákonem stanovené podmínky, byl by takový právní úkon v rozporu s ustanovením §196a obch. zák. a z toho důvodu absolutně neplatný podle ustanovení §39 obč. zák.
Tato ochrana společnosti však v době uzavření smlouvy o postoupení pohledávek byla omezena tak, že podmínka, aby její majetek byl převeden za cenu určenou posudkem znalce a se souhlasem valné hromady, přesahuje-li hodnota majetku jednu desetinu základního jmění (dnes základního kapitálu) společnosti v průběhu jednoho roku, neplatila, šlo-li o nabytí majetku ovládanou osobou od ovládající osoby.
Ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů v návaznosti na obsah spisu vyplývá, že smlouva o postoupení pohledávek byla uzavřena mezi postupitelem L. V. a úpadkyní jako postupníkem 30. října 2000 a L. V. byl v té době jediným společníkem a jednatelem úpadkyně. Smlouva o postoupení pohledávek, kterou byly úpadkyni úplatně převedeny pohledávky ve výši 21,672.367,- Kč, tak byla uzavřena mezi ovládající a ovládanou osobou, přičemž ovládaná osoba úplatně nabyla majetková práva od ovládající osoby. Povinnost nabytí majetku za cenu určenou posudkem znalce a se souhlasem valné hromady se proto na uzavřenou smlouvu o postoupení pohledávek podle ustanovení §196a odst. 3 věty druhé obch. zák. nevztahuje, smlouva není v rozporu se zákonem a je platná.
Právní posouzení smlouvy o postoupení pohledávek jako platné smlouvy je proto správné, byť se odvolací soud platností této smlouvy z pohledu ustanovení §196a obch. zák. nezabýval, maje nesprávně za to, že se její platností podle ustanovení §196a obch. zák. zabývat nelze. Nicméně tento nesprávný názor neměl vliv na správnost závěru odvolacího soudu o platnosti smlouvy.
Jelikož se dovolatelce prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo a Nejvyšší soud neshledal ani jiné vady, k jejichž existenci u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), dovolání podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná nebyla se svým dovoláním úspěšná a vznikla jí povinnost hradit žalobci jeho náklady řízení. Ty sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 20.480,- Kč podle ustanovení §3 odst. 1 bodu 4., §10 odst. 3 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění účinném od 1. září 2006, z náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (vyjádření k dovolání) podle ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném k témuž datu, z náhrady za 19% daň z přidané hodnoty ve výši 3.948,- Kč a celkem činí 24.728,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 26. května 2009
JUDr. Hana G a j d z i o k o v á
předsedkyně senátu