ECLI:CZ:NS:2009:32.CDO.1240.2008.1
sp. zn. 32 Cdo 1240/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc., a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse, v právní věci žalobkyně společnosti M. G., s.r.o., , zastoupené JUDr. K. M., advokátem, proti žalované R. a.s., , zastoupené Mgr. A. C., advokátem o 27.477,- Kč s přísl., vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 9 C 92/2003, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21.11.2007, č.j. 27 Co 202/2007-161, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Uherském Hradišti usnesením ze dne 5.2.2007, č.j. 9 C 92/2003-153, rozhodl, že žalované nepromíjí zmeškání lhůty k podání odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 27.10.2006, č.j. 9 C 92/2003-141.
Usnesením ze dne 21.11.2007. č.j. 27 Co 202/2007-161, Krajský soud v Brně citované usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud současně účastníky poučil, že proti tomuto jeho rozhodnutí není dovolání přípustné.
Přes uvedené poučení podala žalovaná proti usnesení odvolacího soudu dovolání, jež pokládá za přípustné dle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., zpochybňujíc správnost závěru o nesplnění podmínek pro prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání a požadujíc, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i „rozsudek Okresního soudu v Uherském Hradišti č.j. 9 C 92/2003-141 ze dne 27.10.2006“ zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po posouzení, zda bylo dovolání podáno včas a osobou k tomu oprávněnou, přednostně posuzoval otázku, zda je dovolání proti napadenému rozhodnutí přípustné a dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí žádosti účastníka řízení o prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně, nelze podřadit žádnému z usnesení, proti nimž zákon připouští dovolání v ustanoveních §238, §238a a §239 o. s. ř.
Dovolání není přípustné ani podle ustanovení §237 o. s. ř. upravujícího přípustnost dovolání rovněž proti usnesení odvolacího soudu, ovšem pouze za podmínky, že jde o usnesení ve věci samé. Poněvadž usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí žádosti o prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání, nemá povahu rozhodnutí ve věci samé, není dovolání přípustné ani podle citovaného ustanovení.
Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání odmítl [§243b odst. 5 věta první, §218 písm. c) o. s. ř.].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 větu první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalované bylo odmítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. dubna 2009
JUDr. František Faldyna, CSc. ,
předseda senátu