ECLI:CZ:NS:2009:32.CDO.1590.2008.1
sp. zn. 32 Cdo 1590/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Moniky Vackové v právní věci žalobce ing. T. M., zastoupeného JUDr. K. V., advokátem, proti žalované S. L., a.s., o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 8 C 111/2006, o žalobcově dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. září 2007, č.j. 30 Co 300/2007-62, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobcovo dovolání proto rozsudku Městského soudu v Praze v záhlaví označenému, jímž byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 13. 2. 2007, č.j. 8 C 111/2006-45, kterým byl zamítnut návrh na zrušení rozhodčího nálezu rozhodce JUDr. M. P. ze dne 5. 1. 2006, sp. zn. 2109/2009, není přípustné. Podmínky §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. v dané věci nebyly splněny, neboť soud prvého stupně rozhodl v této věci v pořadí prvním rozsudkem, dovolání není přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.; mohl mít ve smyslu §237 odst. 3 o.s.ř. po právní stránce zásadní význam, tj. že by řešil otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešena nebyla, nebo která odvolacími soudy nebo dovolacím soudem je rozhodována rozdílně, nebo by řešil právní otázku v rozporu s hmotným právem, to vše za předpokladu, že taková otázka je pro napadené rozhodnutí podstatná(je na ní založen výrok rozhodnutí odvolacího soudu) a způsob jejího řešení byl dovoláním napaden.
Námitka, že smlouvu o finančním leasingu uzavřel žalobce jako spotřebitel, je ve své podstatě námitkou vůči neúplnosti skutkových zjištění soudy učiněných; ty totiž dospěly ke shodnému zjištění, že žalobce uzavíral smlouvu jako podnikatel. Nesprávnost či neúplnost skutkových zjištění však vzhledem k posuzované přípustnosti dovolání nemůže být způsobilým dovolacím důvodem(§241a odst. 3 o.s.ř.).
Závěr odvolacího soudu vycházející z uvedeného zjištění(z něhož vychází i dovolací soud, viz §241a odst. 4 o.s.ř.), že uzavřená smlouva podléhá režimu obchodního zákoníku, v níž žalobce postavení spotřebitele nemá, dovolací soud neshledává v rozporu s hmotným právem, v rozporu s ním není ani závěr, že „pro případ spotřebitelské smlouvy není sjednání rozhodčí doložky pojmově vyloučeno“(viz §2 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ZoRŘ“).
V rozporu se zákonem není ani závěr odvolacího soudu o tom, že žalobce měl(ve smyslu §31 písm. e) ZoRŘ) možnost věc před rozhodcem projednat, a to vzhledem ke skutkovým zjištěním, z nichž tento závěr vychází, o tom, že se konalo ústní jednání, jehož se zúčastnil žalobcův právní zástupce, strany byly seznámeny se způsobem, jímž bude spor veden, a žádné výhrady či námitky ani vůči procesním pravidlům, ani vůči osobě rozhodce nevznesly( k posledně uvedenému viz též §33 ZoRŘ).
Dovolací soud konečně neshledává v rozporu s hmotným právem ani závěr o tom, že plnění, které bylo žalobci rozhodčím nálezem uloženo( úroky z prodlení, náklady rozhodčího řízení), není plněním dle tuzemského práva nedovoleným.
Nejvyšší soud, jak z uvedeného plyne, neshledal existenci podmínek daných ustanovením §237 odst. 3 o.s.ř., ani jiných okolností, z nichž by, s přihlédnutím k obsahu dovolacích námitek, bylo možno zásadní právní význam rozhodnutí dovodit, proto dle §243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř. dovolání jako nepřípustné odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení je odůvodněn tím, že úspěšné žalované, která by jinak měla právo na jejich náhradu podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1a §146 odst. 3 o. s. ř., v souvislosti s dovolacím řízením žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. března 2009
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu