ECLI:CZ:NS:2009:32.CDO.1601.2008.2
sp. zn. 32 Cdo 1601/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce Ing. M. M., JUDr. T.S., advokátem, proti žalovaným 1) J. T., 2) PhDr. V. O., a 3) K.O., všem zastoupeným JUDr. Z. H., advokátem o zaplacení 2,108.029,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 12 C 95/99, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. prosince 2007, č. j. 31 Co 499/2007-313, 31 Co 507/2007-313, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 42.542,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta JUDr. T. S.
Odůvodnění:
Okresní soud Praha-východ rozsudkem ze dne 4. května 2007, č. j. 12 C 95/99-243, (v pořadí druhým), ve znění doplňujícího usnesení ze dne 4. 5. 2007, č. j. 12 C 95/99-250, uložil žalovaným zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 1,200.000,- Kč s 12% úrokem z prodlení od 1. 4. 1999 do zaplacení (výrok I.), návrh žalobce co do částky 147.500,- Kč s 12% úrokem z prodlení od 1. 4. 1999 do zaplacení zamítl (výrok II.), žalovaným uložil zaplatit žalobci společně a nerozdílně 20% úrok z prodlení z částky 1,200.000,- Kč od 17. 11. 1998 do 30. 3. 1999, 20% úrok z prodlení z částky 800.000,- Kč od 30. 11. 1998 do 30. 3. 1999, 20% úrok z prodlení z částky 1,000.000,- Kč od 15. 12. 1998 do 30. 3. 1999, 15% úrok z prodlení z částky 1,000.000,- Kč od 30. 12. 1998 do 30. 3. 1999 a 12% úrok z prodlení z částky 2,081.950,- Kč od 17. 3. 1999 do 30. 3. 1999 (výrok III.), návrh žalobce, aby žalovaným byla uložena povinnost zaplatit žalobci 20 % úrok z prodlení z částky 1,000.000,- Kč za den 14. 12. 1998, dále 15% úrok z prodlení z částky 1,000.000,- Kč od 23. 12. 1998 do 29. 12. 1998 a 12% úrok z prodlení z částky 2,081.950,- Kč od 15. 3. 1999 do 16. 3. 1999, zamítl (výrok IV.), uložil prvnímu žalovanému zaplatit žalobci částku 480.000,- Kč s 12% úrokem z prodlení od 1. 4. 1999 do zaplacení (výrok V.), návrh žalobce, aby žalovaným byla uložena povinnost zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 35.000,- Kč s 12% úrokem z prodlení od 17. 5. 1999 do zaplacení, zamítl (výrok VI.) a konečně uložil žalovaným společně a nerozdílně zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 388.401,80 Kč (výrok VII.). V doplňujícím usnesení ze dne 4. 5. 2007, č. j. 12 C 95/99-250, pak soud prvního stupně doplnil rozsudek ze dne 13. 2. 2007, č. j. 12 C 95/99-243, o další výrok, že první žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 248.382,75 Kč.
Soud prvního stupně vyšel z nesporných tvrzení, že mezi žalovaným 1) na straně jedné a žalovanými 2) a 3) byla dne 21. 8. 1998 uzavřena smlouva zprostředkovatelská, na jejímž základě se žalovaný 1) zavázal zprostředkovat prodej specifikovaných nemovitostí žalovaných 2) a 3) (dále též jen „první smlouva“) a dále, že mezi žalobcem a žalovaným 1) došlo k uzavření rezervační a zprostředkovatelské smlouvy ze dne 16. 11. 1998, jejímž předmětem byl převod nemovitostí ve vlastnictví žalovaných 2) a 3) (dále též jen „druhá smlouva“). Žalobce složil do úschovy žalovaného 1) částku 6,081.950,- Kč, přípisem z 24. 3. 1999 došlo k odstoupení od smlouvy rezervační a zprostředkovatelské a žalovaný 1) vrátil žalobci dne 30. 3. 1999 částku 4,254.450,- Kč.
Pokud se žalobce domáhal po žalovaných zaplacení částky 1,347.500,- Kč, představuje tato částka smluvní pokutu 1,200.000,- Kč a dále úrok z prodlení dle čl. IV. a V. druhé smlouvy. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný 1) zaslal žalovaným 2) a 3) částku 1,200.000,- Kč jako smluvní pokutu za nedůvodné neuzavření kupní smlouvy. S ohledem na závazný právní názor odvolacího soudu v předchozím zrušovacím rozhodnutí, že žalobce platně odstoupil od druhé, tj. rezervační a zprostředkovatelské smlouvy, neboť došlo k naplnění čl. VII. smlouvy, tj. že došlo ke změně právního stavu nemovitosti, která odůvodňovala neuzavření smlouvy, si žalovaní ponechali částku 1,200.000,- Kč bez právního důvodu, takže na jejich straně vzniklo bezdůvodné obohacení, které jsou povinni vydat (§451 odst. 1 občanského zákoníku – dále též „obč. zák“). Námitku promlčení shledal soud prvního stupně nedůvodnou. Soud proto uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobci částku 1,200.000,- Kč s příslušným úrokem z prodlení podle §369 obchodního zákoníku (dále též „obch. zák.“)
Dále soud prvního stupně – vedle nároků na úroky z prodlení – dovodil, že žalovaný 1) nevrátil žalobci částku 480.000,- Kč jako tvrzenou náhradu škody podle čl. XI. druhé smlouvy představující ušlou provizi ve výši 1% z kupní ceny nemovitostí podle čl. X. rezervační smlouvy (částku 120.000,- Kč) a 3% z kupní ceny podle čl. VI. odst. 2 první smlouvy uzavřené s žalovanými 2) a 3), tj. částku 360.000,- Kč. Vzhledem k tomu, že k neuzavření kupní smlouvy nedošlo z důvodů na straně zájemce (tj. žalobce), neboť nemovitosti byla zatíženy změnou právního stavu, nelze podle názoru soudu dovodit, že by žalobce porušil právní povinnost jako předpoklad vzniku nároku na náhradu škody. Pokud si tedy žalovaný 1) částku 480.000,- Kč ponechal, na úkor žalobce se bezdůvodně obohatil. Proto soud žalovanému 1) uložil povinnost vrátit žalobci uvedenou částku spolu s úrokem z prodlení ode dne následujícího po vrácení částky 4,254.450,- Kč, tj. od 1. 4. 1999 (ust. §369 obch. zák.).
K odvolání žalovaných Krajský soud v Praze rozhodl rozsudkem v záhlaví označeným, že rozsudek soudu prvního stupně ve znění doplňujícího usnesení se v napadených výrocích mění tak, že se zamítá žaloba, že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně 20% úrok z prodlení z částky 1,200.000,- Kč od 17. 11. 1998 do 30. 3. 1999, z částky 800.000,- Kč od 30. 11. 1998 od 30. 3. 1999, z částky 1,000.000,- Kč od 15. 12. 1998 do 30. 3. 1999, 15% úrok z částky 1,000.0000,- Kč od 30. 12. 1988 do 30. 3. 1999 a 12% úrok z prodlení z částky 2,081.950,- Kč od 17. 3. 1999 do 30. 3. 1999; jinak se v napadených výrocích potvrzuje (výrok II.). Ve výrocích III. až VI. rozhodl odvolací soud o povinnosti žalovaných nahradit žalobci náklady řízení před soudem prvního stupně a před soudem odvolacím.
Odvolací soud především zdůraznil, že – jak již uvedl ve svém předchozím zrušovacím usnesení ze dne 31. 1. 2006, č. j. 31 Co 521/2005-184 – podstatou sporu je posouzení otázky platnosti a výkladu „rezervační a zprostředkovatelské smlouvy“, uzavřené dne 16. 11. 1998 mezi žalobcem a prvním žalovaným, se kterou žalovaní 2) a 3) vyslovili souhlas. V čl. XII. smlouvy si účastníci ujednali, že se smlouva řídí příslušnými ustanoveními obchodního zákoníku. Tato smlouva je podle svého obsahu nejen smlouvou zprostředkovatelskou podle §642 an. obch. zák., ale i smlouvou o úschově podle §747 an. obč. zák., ve spojení s ust. §1 odst. 2 obch. zák. Zároveň je smlouvou ve prospěch třetího – žalovaných 2) a 3) – dle §50 obč. zák. Žalovaní 2) a 3) vyslovili s touto smlouvou souhlas dne 18. 11. 1998 (§50 odst. 2 obč. zák).
Odvolací soud konstatoval, že obsahem této (druhé) smlouvy je mj. závazek žalobce uzavřít do 15. 1. 1999, resp. do 15. 3. 1999 se žalovanými 2) a 3) kupní smlouvu o převodu domu čp. 373 se st. p. č. 405 a p. č. 1348/9, vše zapsáno na LV č. 408 pro obec a k. ú. Ř., k jejímuž vyhotovení se zavázal žalovaný 1) jako zprostředkovatel. Pro případ nesplnění povinnosti ze strany zájemce (žalobce), tj. neuzavření kupní smlouvy do 15. 3. 1999, byla v čl. VIII. smlouvy sjednána smluvní pokuta ve prospěch prodávajících [žalovaných 2) a 3)] ve výši 1,200.000,- Kč, představující první splátku kupní ceny. Tuto smluvní pokutu nemusel žalobce hradit v případě, že na jeho straně se vyskytla vážná překážka, která bude bránit v uzavření kupní smlouvy. Právě výklad důvodu uvedeného v čl. VIII. pod písm. b) je pro projednávanou věc podstatný a odvolací soud tento výklad provedl již v předchozím zrušovacím rozhodnutí a nemá důvod se od něj odchýlit za situace, kdy v následujícím řízení před soudem prvního stupně žádné nové rozhodné skutečnosti zjištěny nebyly.
Odvolací soud již dříve poukázal na to, že při výkladu smlouvy je třeba vycházet z ust. §266 obch. zák., kde je obecné pravidlo výkladu projevu vůle obsažené v ust. §35 obč. zák., podrobněji rozvedeno a doplněno.
Na základě v řízení provedených důkazů a učiněných skutkových zjištění dospěl odvolací soud k závěru, že s přihlédnutím k okolnostem případu, zejména k tomu, že účastníci si právní stav předmětné nemovitosti prokazovali výpisem z katastru nemovitostí, je třeba považovat předložení výpisu z katastru nemovitostí s poznámkou, že právní vztahy jsou dotčeny změnou za změnu právního stavu nemovitostí tak, jak byla předpokládána v čl. VIII. písm. b) smlouvy rezervační a zprostředkovatelské. Odvolací soud měl za to, že takto by byla smlouva vykládána i z objektivního hlediska osobami v obdobném postavení, neboť sotva by někdo souhlasil s převodem nemovitosti za stavu, kdy by z předloženého aktuálního výpisu z katastru nemovitostí vyplývalo, že právní vztahy jsou dotčeny změnou a výpis byl opatřen takovou poznámkou. Vzhledem k tomu, že předmětná rezervační a zprostředkovatelská smlouva zavazovala žalobce k uzavření kupní smlouvy o převodu nemovitostí pouze do 15. 3. 1999, nemusel již žalobce od této smlouvy odstupovat a ani tak učinit dopisem z 18. 3. 1999, jímž sděloval žalovanému 1), že kupní smlouvu neuzavře a vyzývá jej k vrácení zaplacených záloh, ani zápisem z 24. 3. 1999, jímž žalobce sdělil i žalovanému 2) nezájem o koupi nemovitosti. V tomto směru jsou proto – podle názoru odvolacího soudu – závěry soudu prvního stupně o odstoupení žalobce od rezervační a zprostředkovatelské smlouvy nesprávné.
Se zřetelem k závěru, že žalobce nebyl povinen uzavřít předmětnou smlouvu, je nutno podle odvolacího soudu posoudit všechny žalobcem uplatňované nároky.
Předně z uvedených důvodů, resp. na základě uvedených závěrů, nevznikl žalovaným nárok na smluvní pokutu 1,200.000,- Kč. Jestliže si tedy žalovaní ponechali v této výši žalobcem složenou zálohu na kupní cenu, učinili tak bez právního důvodu a jsou povinni tuto částku jako bezdůvodné obohacení ve smyslu §451 odst. 1 obč. zák. žalobci vydat. Námitku promlčení vznesenou žalovanými nepovažoval odvolací soud vzhledem ke čtyřleté promlčecí době podle §397 obch. zák. za důvodnou. Odvolací soud proto ve vyhovující části rozhodnutí soudu prvního stupně podle §219 o. s. ř. potvrdil.
Proti žalovanému 1) dále uplatnil žalobce nárok na zaplacení 480.000,- Kč, když tuto částku si prvý žalovaný ponechal jako náhradu škody (ušlý zisk) ve výši 4% ze sjednané kupní ceny. Nárok na odměnu v této výši byl ujednán v čl. VI. bod 2 zprostředkovatelské smlouvy ze dne 21. 8. 1998 a v čl. X. smlouvy rezervační a zprostředkovatelské, kdy v případě uzavření kupní smlouvy měl žalobce zaplatit 1% sjednané kupní ceny a žalovaní 2) a 3) 3% ze sjednané kupní ceny. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, že nebyla-li kupní smlouva uzavřena, nevznikl žalovanému 1) nárok na ujednanou provizi. Tuto částku si nemohl žalovaný 1) na úkor žalobce ani zadržet na náhradu škody, neboť nebyl-li žalobce povinen kupní smlouvu uzavřít, nedošlo na jeho straně k porušení právní povinnosti jako jednoho z předpokladů k náhradě škody podle §420 odst. 1 obč. zák. Odvolací soud proto v tomto rozsahu rozsudek soudu prvního stupně podle §219 o. s. ř. potvrdil.
Proti tomuto rozsudku podali všichni žalovaní dovolání, a to do výroku II., ve kterém odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I., V., VII. a doplňujícím výroku VIII. a dále do výroku III., IV., V., VI. a VII. o nákladech řízení.
Přípustnost dovolání žalovaní dovozují z §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. s tím, že odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé a potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud rozhodl jinak ve věci samé než ve svém dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. Jako dovolací důvod uplatňují žalovaní, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Nesprávné právní posouzení věci spatřují dovolatelé v chybné aplikaci práva, a to v účelovém výkladu slovního spojení „změna právního stavu nemovitosti“ odvolacím soudem, který tímto výkladem zavázal soud prvního stupně. Odvolací soud podle mínění dovolatelů zcela přehlédl, že nárok na smluvní pokutu a nárok na náhradu škody vznikly porušením závazku žalobce uzavřít smlouvu do 15. 3. 1999, když žalovaní sdělili žalobci, že jsou připraveni smlouvu uzavřít.
K požadovanému nároku na náhradu škody ve výši 480.000,- Kč dovolatelé namítají, že závěr odvolacího soudu, že žalobce nebyl povinen předmětnou smlouvu uzavřít, je v rozporu s čl. VIII. rezervační a zprostředkovatelské smlouvy, který se zabývá jen podmínkami nároku na smluvní pokutu, nikoli však povinností uzavřít smlouvu. Cit. článek tedy nezbavuje žalobce povinnosti uzavřít kupní smlouvu do 15. 3. 1999, jak se mylně domníval odvolací soud, a proto z důvodu porušení této právní povinnosti žalobce odpovídá za škodu (ušlý zisk) žalovanému 1) způsobenou. Jinými slovy – podle názoru dovolatelů – náhrada škody a „změna právního stavu nemovitostí“ spolu naprosto nesouvisí.
Dovolatelé mají za to, že jim nárok na náhradu škody vznikl z porušení povinností žalobce uzavřít kupní smlouvu ve formě ušlého zisku, a to jednak odměny ve výši 3% z kupní ceny 12 mil. Kč, tj. 360.000,- Kč, náležející žalovanému 1) ze smlouvy zprostředkovatelské ze dne 21. 8. 1998, jednak ve výši 1% z kupní ceny 12 mil. Kč, tj. 120.000,- Kč, náležející žalovanému 1) ze smlouvy rezervační a zprostředkovatelské ze dne 16. 11. 1999 (celkem tedy ve výši 480.000,- Kč).
K nároku na smluvní pokutu v částce 1,200.000,- Kč dovolatelé namítají, že pro výklad slovního spojení „změna právního stavu nemovitostí“ opomněl odvolací soud použít ustanovení §266 odst. 4 obch. zák. Toto slovní spojení použil ve smlouvě žalobce a soud byl proto povinen vykládat je k tíži žalobce. Dovolatelé analyzují význam pojmu „změna stavu“ a pojmu „právní stav nemovitosti“ a jeho „změna“ a dospívají k závěru, že právní stav nemovitosti je nesporně určen a definován právními vztahy, jejichž předmětem je konkrétní nemovitost a není určen poznámkou v katastru nemovitostí, jak tomu bylo v daném případě.
Dovolatelé rovněž vytýkají, že odvolací soud pochybil při posuzování bezdůvodného obohacení žalovaných. Žalovaný 1) si ponechal (započetl) ze složené zálohy částku na náhradu škody, žalovaní 2) a 3) si ponechali částku smluvní pokuty. Soud posoudil závazkový vztah jako solidární nesprávně, protože závazek z bezdůvodného obohacení by mohl být závazkem společným jen v případě, že bezdůvodné obohacení by spadalo do společného jmění manželů. V žádném případě nemohl vzniknout solidární závazek mezi žalovaným 1) a žalovaným 2) a 3), neboť šlo o plnění zcela odlišná (na jedné straně náhrada škody, na druhé straně smluvní pokuta).
Dovolatelé vznášejí námitku, že smlouva rezervační a zprostředkovatelská byla uzavřena jako smlouva ve prospěch třetího ve smyslu §50 obč. zák. Třetí osobě, v jejíž prospěch byla smlouva sjednána, jejím souhlasem se smlouvou vzniká právo na plnění ze smlouvy, nikoli však povinnosti. Souhlas třetí osoby přitom není projevem vůle ve smyslu §262 odst. 1 obch. zák., aby se její vztah řídil obchodním zákoníkem (nejde-li o podnikatele). Na vztah mezi žalobcem a žalovanými 2) a 3) proto nemůže dopadat čtyřletá promlčecí doba podle obchodního zákoníku, protože režim tohoto zákoníku nebyl mezi nimi dohodnut a obchodní povahu nemůže mít ani závazkový vztah vzniklý mezi nimi z bezdůvodného obohacení. Čtyřletá promlčecí doba, která platí ve vztahu mezi žalobcem a prvním žalovaným, nemůže ani být pojmově námitkou ve smyslu §50 odst. 2 obč. zák. Dovolatelé mají za to, že případný závazkový vztah mezi žalobcem na straně jedné a žalovanými 2) a 3) na straně druhé, by byl vztahem občanskoprávním a uplatnily by se promlčecí lhůty podle §107 odst. 1 obč. zák. Žaloba proti těmto žalovaným podaná dne 4. 3. 2002, byla tudíž podána po uplynutí subjektivní promlčecí doby a nárok žalobce, pokud by existoval, by byl promlčen, jelikož tito žalovaní námitku promlčení vznesli.
Dovolatelé navrhují, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobce ve vyjádření k dovolání navrhují jeho zamítnutí. Napadeným rozhodnutím ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně bylo rozhodnuto o dvou právech se samostatným skutkovým základem a žalovaní 2) a 3) proto nemohou podat dovolání do výroků, týkajících se žalovaného 1).
Podstatu problému výkladu ujednání v čl. VIII. písm. b) rezervační a zprostředkovatelské smlouvy z 16. 11. 1998 vidí žalobce v tom, že změnou právního stavu nemovitostí není jen objektivní skutečnost změny vlastnictví, ale i zpochybnění právního stavu, např. zápis poznámky a vyznačení „plomby“ katastrálním úřadem, tedy signalizace změny.
Žalobce poukazuje na čl. II. rezervační a zprostředkovatelské smlouvy a dovozuje, že podmínkou vzniku nároku na náhradu škody je porušení smluvní povinnosti. Čl. VIII. smlouvy pak stanoví, že kupní smlouvu zájemce není povinen uzavřít za existence vážné překážky, za kterou se považuje a) úmrtí v rodině, b) změna právního stavu nemovitosti. Náhrada škody a změna právního stavu nemovitosti tedy spolu souvisejí. Jestliže žalobce neuzavřel kupní smlouvu z důvodu, který smlouva rezervační a zprostředkovatelská akceptuje, nemohl žalobce porušit žádnou smluvní povinnost.
Žalobce popírá, že by spojení „změna právního stavu nemovitosti“ použil jako první jeho právní zástupce, uvedený pojem je ve smlouvě použit několikrát, přičemž smluvní formulář byl vypracován žalovaným 1) jako podnikatelem v oboru realit.
Změna právního stavu nemovitosti znamená i zpochybnění nárokem třetí osoby na změnu věcného práva k nemovitosti, zatížení zástavním či jiným věcným právem apod. Závěry odvolacího soudu proto považuje žalobce za správné.
Žalobce zdůrazňuje, že jím uplatněné nároky mají své věcné rozlišení. Částka 1,200.000,- Kč byla zadržena společným jednáním všech žalovaných ze zálohy na kupní cenu podle smlouvy rezervační a zprostředkovatelské a je proto správné, že soud žalobě vyhověl a uložil žalovaným uvedenou částku zaplatit společně a nerozdílně. Naproti tomu žalovaná částka 480.000,- Kč se pojí výlučně s prvním žalovaným a je odvozena z čl. X. rezervační a zprostředkovatelské smlouvy. Proto povinnost zaplatit tuto částku jako bezdůvodné obohacení byla uložena výlučně prvnímu žalovanému. Z toho důvodu i námitka žalovaných v tomto směru je neopodstatněná.
Pokud jde o interpretaci §50 obč. zák., žalobce je toho názoru, že se na třetí osobu vztahuje celý právní režim smlouvy, včetně ujednání podle čl. VIII. písm. b) a režimu obchodního zákoníku, kterému smlouva podléhá podle svého čl. XII.
Žalobce navrhuje zamítnutí dovolání žalovaných 2) a 3), odmítnutí dovolání žalovaného 1) a přiznání náhrady nákladů dovolacího řízení.
K návrhu žalovaných Nejvyšší soud odložil svým usnesením ze dne 6. srpna 2008, č. j. 32 Cdo 1601/2008-357, vykonatelnost napadeného rozhodnutí podle §243 o. s. ř., aby jeho okamžitým výkonem nebyli žalovaní neodůvodněně poškozeni.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání žalovaných splňuje podmínky a náležitosti stanovené zákonem (§240 odst. 1, §241 odst. 1, §241a odst. 1 o. s. ř.), se nejprve zabýval přípustností dovolání, poněvadž podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost proti rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení §237 o. s. ř.
V posuzovaném případě dovolatelé odkazují na prvním místě na ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. s tím, že je napadáno rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé; tato přípustnost však v tomto případě dána není, neboť odvolací soud ve věci samé změnil pouze výrok III. rozsudku soudu prvního stupně o úrocích z prodlení tak, že žalobu zamítl, takže v tomto směru bylo odvolatelům vyhověno (tento výrok ostatně dovolatelé ve svém výčtu jako napadený neuvádějí).
Jako druhou uvádějí dovolatelé přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., tj. že dovolání směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil.
Tato přípustnost je v daném případě naplněna, poněvadž odvolací soud usnesením ze dne 31. 1. 2006, č. j. 31 Co 521/2005-184, zrušil předchozí rozsudek soudu prvního stupně ze dne 22. 6. 2005, č. j. 12 C 95/99-149, ve znění opravného usnesení ze dne 29. 9. 2005, č. j. 12 C 95/99-166, jímž byla žaloba zamítnuta, a zavázal soud prvního stupně právním názorem, že poznámku v katastru nemovitostí, že právní vztahy jsou dotčeny změnou, je třeba považovat za změnu právního stavu nemovitostí tak, jak bylo předpokládáno v čl. VIII. písm. b) smlouvy rezervační a zprostředkovatelské a z toho pohledu je třeba opětovně posoudit všechny nároky uplatněné žalobcem.
Dovolání je proto přípustné, přičemž dovolatelé uplatnili dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Napadené rozhodnutí vychází z těchto rozhodných skutkových zjištění:
- mezi žalovaným 1) jako podnikatelem na straně jedné v postavení zprostředkovatele a žalovanými 2) a 3) jako vlastníky nemovitostí, a to rodinného domu čp. 373 se stavební parcelou č. 405 – zast. plocha o výměře 326 m2 a s pozemkovou parcelou č. 1348/9 – zahrada o výměře 1432 m2, zapsaných na LV. č. 408 pro obec Ř., kat. ú. Ř. u P., v postavení zájemců na straně druhé, byla uzavřena zprostředkovatelská smlouva ze dne 21. 8. 1998 (první smlouva) na prodej specifikovaných nemovitostí za zájemci požadovanou kupní cenu 14,000.000,- Kč, za podmínek stanovených ve smlouvě;
- mezi žalovaným 1) jako zprostředkovatelem na straně jedné a žalobcem jako zájemcem na straně druhé a společností M. r., spol. s r. o. B., zastoupenou jednatelem – žalobcem jako ručitelem na straně třetí, byla uzavřena „rezervační a zprostředkovatelská smlouva“ ze dne 16. 11. 1998 (druhá smlouva) na nemovitosti shora specifikované za ujednanou kupní cenu 12,000.000,- Kč, která měla být uhrazena z části ve splátkách podle dohodnutého splátkového kalendáře, přičemž bylo v čl. IV. první větě této smlouvy sjednáno, že nepodaří-li se zájemci uhradit splátku 4,000.000,- Kč do dne její splatnosti 15. 1. 1999, sjednává se náhradní termín splatnosti do 15. 3. 1999 a v návaznosti na to v čl. VI. druhé větě, že dojde-li ke sjednání náhradního termínu splatnosti dle článku IV., prodlužuje se závazek zájemce uzavřít kupní smlouvu do dne 15. 3. 1999. V čl. VI. první větě bylo ujednáno, že zájemce se zavazuje nejpozději do 15. 1. 1999 uzavřít s prodávajícím kupní smlouvu, jejíž vyhotovení zajistí zprostředkovatel, za podmínek v této smlouvě v nynějším právním stavu a od nynějšího vlastníka. V č. VIII. smlouvy bylo výslovně dohodnuto, že „pokud nedojde k uzavření kupní smlouvy z důvodů na straně zájemce nejpozději do 15. 3. 1999, propadne první splátka kupní ceny ve výši 1,200.000,- Kč jako smluvní pokuta ve prospěch prodávajícího. Toto ustanovení neplatí, jestliže se na straně zájemce vyskytne vážná překážka, která bude bránit uzavření kupní smlouvy. Za vážnou překážku dle předchozí věty se považuje a) úmrtí v rodině zájemce, b) změna právního stavu nemovitosti“. V čl. XII. je uvedeno, že tato smlouva se řídí příslušnými ustanoveními obchodního zákoníku,
- ve výpisu z katastru nemovitostí ze dne 15. 3. 1999 – obec a kat. území Ř., list vlastnictví 408 je u vlastnictví pozemku a stavby st. par. 405 o výměře 326 m 2 čp. 373, zastavěná plocha – objekt bydlení a u vlastnictví pozemku č. 1348/9 o výměře1503 m 2 – zahrada, uvedeno písmeno „P“ s poznámkou „právní vztahy jsou dotčeny změnou“.
Z těchto rozhodných skutečností učinil odvolací soud následující právní závěry:
- smlouva rezervační a zprostředkovatelská (druhá smlouva), uzavřená dne 16. 11. 1998 mezi žalovaným 1) jako zprostředkovatelem a žalobcem jako zájemcem, je též smlouvou ve prospěch třetí osoby (osob) ve smyslu §50 obč. zák., tj. žalovaných 2) a 3) jako prodávajících, kteří se smlouvou výslovně vyjádřili souhlas dne 18. 11. 1998 svými podpisy v závěru smlouvy, přičemž na tuto smlouvu vztáhli účastníci výslovně úpravu obchodního zákoníku,
- žalobce jako zájemce závazek z rezervační a zprostředkovatelské smlouvy uzavřít kupní smlouvu nejpozději do 15. 1. 1999, resp. (v náhradním termínu) do 15. 3. 1999, nesplnil a nedodržení této smluvní povinnosti odvolací soud nekvalifikoval jako porušení povinnosti (závazku) žalobcem, nýbrž jako nesplnění v důsledku „vážné překážky“ ve smyslu čl. VIII. písm. b) smlouvy, spočívající ve „změně právního stavu nemovitosti“ podle poznámky v katastru nemovitostí, bránící uzavření kupní smlouvy a tudíž jako okolnost vylučující vznik práva zprostředkovatele na smluvní pokutu.
S tímto právním závěrem se dovolací soud ztotožňuje, když gramatickým a logickým výkladem čl. VIII. druhé, tj. rezervační a zprostředkovatelské smlouvy, v souladu s pravidly výkladu v §35 obč. zák. a §266 obch. zák. nelze dospět k jinému, než odvolacím soudem vyslovenému právnímu závěru.
Ve světle tohoto rozhodného právního závěru je proto důvodný nárok žalobce na vrácení smluvní pokuty v částce 1,200.000,- Kč z titulu bezdůvodného obohacení a potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu je v tomto směru správné.
Nárok žalobce na zaplacení resp. vrácení částky 480.000,- Kč se vztahuje k čl. X. druhé, tj. rezervační a zprostředkovatelské smlouvy, jako 1% provizi v případě uzavření kupní smlouvy zprostředkovatelem – žalovaným 1), (k čemuž nedošlo), a to co do částky 120.000,- Kč, a dále k částce 360.000,- Kč podle čl. VI. první zprostředkovatelské smlouvy jako 3% provizi žalovaných 2) a 3).
Celková částka tedy představuje 480.000,- Kč a ve vztahu k žalovanému 1) je jeho bezdůvodným obohacením, které je povinen žalobci vydat ve smyslu §451 an. obč. zák., když 1) žalovanému nevzniklo vůči žalobci tvrzené právo na náhradu škody podle čl. VI. první smlouvy, ani podle čl. XI. druhé smlouvy, poněvadž žalobce žádnou smluvní povinnost, která by zakládala jeho odpovědnost za škodu, neporušil.
Zbývající námitky dovolatelů nemají pro podstatu sporu právní relevanci, popřípadě nejsou opodstatněné. Zejména oba soudy správně dovodily, že ve vztahu k vrácení bezdůvodného obohacení, spočívajícího v neodůvodněné smluvní pokutě 1,200.000,- Kč, vznikl na straně všech žalovaných solidární závazek ve smyslu §511 obč. zák.
Z uvedeného vyplývá, že dovolací důvod nesprávného právní posouzení (§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.) nebyl v posuzované věci naplněn, napadené rozhodnutí je správné a Nejvyšší soud proto – aniž ve věci nařídil jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) – dovolání jako nedůvodné zamítl (§243b odst. 2, věta před středníkem o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. Dovolatelé neměli v řízení o dovolání úspěch a jsou povinni nahradit žalobci nutné náklady právního zastoupení, a to odměnu advokáta podle §3 odst. 1 bod 5, §10 odst. 3, §16 odst. 2 a §18 odst. 2 vyhlč. č. 484/2000 Sb., ve znění vyhl. č. 277/2006 Sb. v částce 35.450,- Kč, dále jeden paušál hotových výloh (vyjádření k dovolání) v částce 300,- Kč, s připočtením 19% DPH podle §137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 6.792,50 Kč, celkem tedy částku 42.542,50 Kč, k rukám advokáta žalobce.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinní, co jim ukládá vykonatelné rozhodnut, může oprávněný navrhnout soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 30. června 2009
JUDr. František Faldyna,CSc.
předseda senátu