ECLI:CZ:NS:2009:32.CDO.1914.2009.1
sp. zn. 32 Cdo 1914/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc., a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně G. M. M., a. s., zastoupené JUDr. V. C., advokátem, proti žalované M. H., o zaplacení částky 27.276,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 11 C 121/2008, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. prosince 2008, č. j. 19 Co 438/2008-38, takto:
Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. prosince 2008, č. j. 19 Co 438/2008-38 a usnesení Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 19. srpna 2008, č. j. 11 C 121/2008-31, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 19. srpna 2008, č. j. 11 C 121/2008-31, Okresní soud v Ústí nad Orlicí s odkazem na ustanovení §104 odst. 1 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) zastavil řízení o žalobě, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 27.276,- Kč s úroky z prodlení na základě smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené 20. září 2004 (dále jen „smlouva“).
Soud prvního stupně uvedl, že žalobkyně je společností zapsanou v obchodním rejstříku vedeném soudem České republiky, žalovaná je státní příslušnicí České republiky žijící na území Slovenské republiky. Dovodil, že ve věci je nutno postupovat podle Nařízení Rady (ES) č. 44/2001, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „Nařízení“), a to oddílu 4, článku 15 odst. 1 písm. b) a článku 16 odst. 2, když předmětem sporu je závazek z úvěrového obchodu. Přitom smluvní partner může proti spotřebiteli podat žalobu pouze u soudu členského státu, na jehož území má spotřebitel bydliště, tedy u soudu Slovenské republiky, neboť žalovaná se na území České republiky nezdržuje a je známo místo jejího pobytu na území Slovenské republiky. Za této situace nejsou soudy České republiky k projednání věci „místně příslušné“, tudíž ani pravomocné.
Krajský soud v Hradci Králové k odvolání žalobkyně usnesením označeným v záhlaví potvrdil usnesení soudu prvního stupně, když shodně s ním dospěl k závěru, že není splněna podmínka řízení, a to pravomoc českých soudů k projednání věci.
Odvolací soud uvedl, že smlouva, z níž žalobkyně vyvozuje svůj nárok, byla uzavřena po vstupu České republiky do Evropské unie. V otázkách soudní příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech je proto třeba postupovat podle Nařízení. Tento předpis má při posuzování soudní příslušnosti přednost před občanským soudním řádem a jeho ustanovení proto nelze v projednávané věci aplikovat. Bydlí-li žalovaná ve Slovenské republice, může být žaloba podána pouze u soudů Slovenské republiky.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení §239 odst. 2 písm. a) o. s. ř.
Dovolatelka namítá, že podle článku 25 Nařízení procesní soud přezkoumává svou mezinárodní příslušnost z úřední povinnosti pouze ve vztahu k výlučné mezinárodní příslušnosti upravené v článku 22. O tuto příslušnost však v projednávané věci nejde. Je-li žalobním důvodem smlouva o úvěru uzavřená mezi žalobkyní jako podnikatelkou a žalovanou jako spotřebitelkou, vztahují se na tuto věc ustanovení o mezinárodní příslušnosti speciální v článku 15 odst. 1 písm. b) Nařízení. Podle ustanovení článku 16 odst. 2 Nařízení je mezinárodně příslušným soudem rozhodovat tyto spory soud členského státu, ve kterém má spotřebitel bydliště. Nedostatek místní příslušnosti však nemůže soud prvního stupně vyslovit z úřední povinnosti, ale musí žalované nejprve umožnit, aby místní příslušnost založila postupem podle článku 24 nařízení. Tento článek je pak nutno vykládat tak, že námitku nepříslušnosti procesního soudu již nelze uplatnit poté, kdy žalovaná založila podle článku 24 příslušnost soudu tím, že se vyjádřila ve věci samé, aniž by zároveň nepříslušnost soudu namítla. Dovolatelka má za to, že soudy nižších stupňů vyslovily nedostatek pravomoci, aniž by žalované umožnily rozhodnout o místní příslušnosti. Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §239 odst. 2 písm. a) o. s. ř. a je i důvodné.
Námitky dovolatelky jsou z obsahového hlediska kritikou správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem, jíž je vyhrazen dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Z obsahu spisu vyplývá, že spor je veden o zaplacení dluhu ze smlouvy, jejíž součástí podle bodu 3 jsou obchodní podmínky. Bod 10.8 obchodních podmínek obsahuje dohodu smluvních stran, že „veškeré spory vzešlé ze smlouvy, jakož i spory o výklad smlouvy a obchodních podmínek budou řešeny u Krajského obchodního soudu v Praze“. Mezi stranami tedy byla pro spory ze smlouvy sjednána prorogační doložka ve prospěch Krajského obchodního soudu v Praze.
Podle článku 15 odst. 1 písm. c) [oddílu 4 o příslušnosti ve věcech spotřebitelských smluv] Nařízení ve věcech týkajících se smlouvy uzavřené spotřebitelem pro účel, který se netýká jeho profesionální nebo podnikatelské činnosti, se příslušnost určuje podle tohoto oddílu, aniž jsou dotčeny článek 4 a článek 5 odst. 5, ve všech ostatních případech, kdy byla smlouva uzavřena s osobou, která provozuje profesionální nebo podnikatelské činnosti v členském státě, na jehož území má spotřebitel bydliště, nebo pokud se jakýmkoli způsobem taková činnost na tento členský stát nebo na několik členských států včetně tohoto členského státu zaměřuje, a smlouva spadá do rozsahu těchto činností.
Z článku 17 odst. 3 Nařízení vyplývá, že od ustanovení tohoto oddílu (tj. oddílu 4) je možné se odchýlit pouze dohodou uzavřenou mezi spotřebitelem a jeho smluvním partnerem, kteří mají v době uzavření smlouvy bydliště nebo obvyklý pobyt v témže členském státě, jestliže tato dohoda zakládá příslušnost soudů tohoto členského státu, ledaže by taková dohoda nebyla podle práva tohoto členského státu přípustná.
Článek 23 odst. 1 písm. a) [oddílu 7, v němž jsou upravena ujednání o příslušnosti] nařízení určuje, že dohodnou-li se strany, z nichž alespoň jedna má bydliště na území členského státu, že v již vzniklém nebo budoucím sporu z určitého právního vztahu má příslušnost soud nebo soudy tohoto členského státu, je příslušný soud nebo soudy tohoto státu. Pokud se strany nedohodnou jinak, je tato příslušnost výlučná. Taková dohoda o příslušnosti musí být uzavřena písemně nebo ústně s písemným potvrzením.
V projednávané věci odvolací soud - i soud prvního stupně - pominul, že obchodní podmínky ke smlouvě obsahují v bodě 10.8 prorogační doložku, podle níž je k řešení sporů ze smlouvy příslušný Krajský obchodní soud v Praze. Toto ujednání je významné s ohledem na článek 17 odst. 3 a článek 23 odst. 1 písm. a) Nařízení, podle nichž může být ve sporech ze spotřebitelských smluv podle článku 15 odst. 1 písm. c) Nařízení založena mezinárodní příslušnost soudu dohodou smluvních stran.
Poněvadž odvolací soud se prorogační doložkou obsaženou v obchodních podmínkách ke smlouvě nezabýval, je jeho právní posouzení mezinárodní příslušnosti českých soudů k projednání věci neúplné a tím i nesprávné a dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl dovolatelkou uplatněn právem. Nejvyšší soud proto rozhodnutí odvolacího soudu a spolu s ním i rozhodnutí soudu prvního stupně ze stejných důvodů podle ustanovení §243b odst. 2 části věty za středníkem o s. ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 2 části věty za středníkem o. s. ř.).
V dalším řízení bude na soudu prvního stupně, aby se zabýval platností prorogační doložky, tedy zda byla uzavřena za splnění předpokladů stanovených v článku 17 odst. 3 a v článku 23 odst. 1 písm. a) Nařízení, tj. především, zda v době uzavření smlouvy měla žalovaná bydliště v České republice, a zkoumal, zda zakládá mezinárodní příslušnost (pravomoc) českých soudů a - s ohledem na její znění - také místní příslušnost konkrétního soudu.
Právní názor dovolacího soudu je pro soud prvního stupně (i odvolací soud) závazný (§243d odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. července 2009
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu