ECLI:CZ:NS:2009:32.CDO.1915.2008.1
sp. zn. 32 Cdo 1915/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc., a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně Č. r. – M. f., zastoupené JUDr. M. M., advokátkou proti žalovaným 1) P. Č., , a 2) I. P., zastoupenému JUDr. Z.K., advokátem, o zaplacení částky 489.172,- Kč, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 26 Cm 167/2001, o dovolání druhého žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. ledna 2008, č. j. 1 Cmo 30/2008-140, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením - odkazuje na ustanovení §§110, 111 odst. 3 a 107 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) – potvrdil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. října 2007, č. j. 26 Cm 167/2001-127, jímž bylo rozhodnuto, že v řízení bude dále na straně prvního žalovaného pokračováno s J. Č., Janem Č. a P. Č., neboť původní první žalovaný P. Č. dne 27.10.2005 zemřel. Soud prvního stupně zároveň zamítl návrh druhého žalovaného na zastavení řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal druhý žalovaný dovolání, jež pokládá za přípustné dle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., a v němž vytýká, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Dovolatel namítl, že žalobkyní podaný návrh na pokračování v řízení byl podán chybně proti oběma původním žalovaným, a to přesto, že původní první žalovaný v dané době již nežil a uvedená skutečnost byla žalobkyni známa, v důsledku čehož je nutno na uvedený návrh „pohlížet, jako by podán vůbec nebyl. Podobně tak nemohly nastat ani účinky usnesení o pokračování v řízení“.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání namítla, že není přípustné, jak ostatně vyplývá z poučení odvolacího soudu.
Z obsahu podání dovolatele vyplývá, že jeho námitky směřují výlučně proti části usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na zastavení řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Dovolání je přípustné proti rozhodnutím odvolacího soudu vymezeným v §237 až §239. Proti rozhodnutím v těchto ustanoveních neuvedeným dovolání přípustné není.
Usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na zastavení řízení není rozhodnutím ve věci samé a není uvedeno ve výčtu rozhodnutí, proti nimž je dovolání přípustné (srovnej též Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, s. 509).
S ohledem na uvedené není předpoklad přípustnosti dovolání podle §236 odst. 1 o. s. ř. v daném případě naplněn. Dovolací soud proto podle §243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř. dovolání druhého žalovaného jako nepřípustné odmítl.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. června 2009
JUDr. František Faldyna, CSc.
předseda senátu