ECLI:CZ:NS:2009:32.CDO.2641.2008.1
sp. zn. 32 Cdo 2641/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc., a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně T. R., s.r.o., proti žalované S. r. a. s. – S., příspěvkové organizaci, zastoupené Mgr. V. Š., advokátem, o 535 322 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 61 Cm 181/2004, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. března 2008, č. j. 1 Cmo 149/2007-158, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalované proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Vrchní soud v Praze potvrdil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. listopadu 2006, č. j. 61 Cm 181/2004-132, ve znění usnesení ze dne 5. března 2007, č. j. 61 Cm 181/2004-147, ve výroku ve věci samé, jímž bylo uloženo žalované zaplatit žalobkyni 535 322 Kč s příslušenstvím (výrok I.), změnil ho ve výroku o nákladech řízení (výrok II.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok III.), není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř“), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil). Dovolání, z jehož obsahu (byť je v něm uvedeno, že je jím napadán rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu) lze dovodit, že jím dovolatelka brojí ve skutečnosti proti napadenému rozhodnutí v rozsahu, v němž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku ve věci samé, nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z vylíčení uplatněného dovolacího důvodu je zřejmé, že dovolatelka spatřuje otázku zásadního právního významu ve výkladu článku 3 odstavce 3.1. obsaženého v příloze č. 2 dodatku č. 2 ze dne 8. prosince 1999 ke kupní smlouvě (o dodávkách tepla a teplé užitkové vody) ze dne 1. července 1998, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou, dle kterého „Kupní cena může být budoucím dodavatelem při uzavření kupní smlouvy a v průběhu jejího trvání změněna pouze na základě změny cenových výměrů, změny cen vstupních topných médií nebo ekonomicky zdůvodněných nákladů (změny mezd nebo ceny paliva), a to podle následujících regulačních vzorců: ...“. Podle dovolatelky je citovaný článek ujednáním o způsobu stanovení výše kupní ceny a o používání regulačního vzorce v období od dubna 1999 do prosince 2001. Tato otázka však postrádá potřebný judikatorní přesah, neboť jde o výklad konkrétního smluvního ujednání s dopadem jen pro posuzovanou věc. Za tohoto stavu by proto zásadní právní význam napadeného rozhodnutí mohla založit pouze skutečnost, pokud by odvolací soud řešil dovolatelkou vymezenou otázku v rozporu s hmotným právem. Tak tomu však nebylo. Dospěl-li totiž odvolací soud k závěru o oprávněnosti žaloby, v níž žalobkyně požadovala zaplacení základní ceny tepla, sjednané ve smlouvě pevnou částkou, a vyložil-li citovaný článek jako dohodu o podmínkách, za kterých může dojít ke změně kupní ceny a nikoli (jak dovozuje dovolatelka) jako dohodu o způsobu určení ceny, nelze mu vytknout, že by tyto otázky řešil v rozporu s hmotným právem.
Lze proto uzavřít, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), pro nepřípustnost odmítl [§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř].
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaná, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů právo a žalobkyni v souvislosti s tímto řízením podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. června 2009
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu