ECLI:CZ:NS:2009:32.CDO.2767.2009.1
sp. zn. 32 Cdo 2767/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc., a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně O. P., a.s., zastoupené JUDr. L. H., advokátem proti žalované C.-C. s.r.o., zastoupené Mgr. V. V., advokátem o vyklizení nemovitostí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 28 C 186/2006, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. června 2007, č. j. 30 Co 197/2007-283, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze v záhlaví označeným usnesením změnil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 30. března 2007, č. j. 28 C 186/2006-210, ve vyhovujícím výroku III. tak, že zamítl návrh na nařízení předběžného opatření a potvrdil ho ve zbývajících výrocích I., II. a IV., jimiž bylo návrhům na nařízení předběžného opatření rovněž vyhověno (první odstavec výroku). Odvolací soud dále žalované uložil, aby ve lhůtě 30 dnů od doručení usnesení podala u příslušného soudu žalobu o uložení povinnosti strpět užívání nebytových prostor specifikovaných ve výroku rozhodnutí (druhý odstavec výroku).
Usnesení odvolacího soudu v celém rozsahu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost opřela o ustanovení §237 odst. 3 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Jako dovolací důvod uvedla nesprávné právní posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. a rovněž namítla, že napadené usnesení vychází ze skutkových zjištění, která nemají oporu v provedeném dokazování. Dovolatelka snesla ze svého pohledu argumenty na podporu jí uplatněných dovolacích důvodů a navrhla, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Ve vyjádření k dovolání žalovaná navrhla, aby dovolací soud odmítl dovolání žalobkyně pro nepřípustnost.
Dovolání v dané věci není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237 až 239 o. s. ř.
Usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno (případně změněno) usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení předběžného opatření, nelze podřadit žádnému z usnesení, proti nimž zákon připouští dovolání v ustanoveních §238, §238a a §239 o. s. ř.
Dovolání není přípustné ani podle §237 o. s. ř., upravujícího přípustnost dovolání rovněž proti usnesení odvolacího soudu, ovšem pouze za podmínky, že jde o usnesení ve věci samé. Protože usnesení o nařízení předběžného opatření, které zpravidla meritornímu rozhodnutí soudu předchází, nemůže mít (již s ohledem na svůj účel) povahu rozhodnutí ve věci samé, není dovolání přípustné ani podle §237 o. s. ř., a to bez ohledu na to, zda odvolací soud usnesení, jímž soud prvního stupně rozhodl o návrhu na předběžné opatření, změnil či potvrdil (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu zveřejněné pod číslem 62/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud je proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), usnesením odmítl [§243b odst. 5 věta první, §218 písm. c) o. s. ř.], aniž se mohl zabývat věcí z hlediska námitek v něm uplatněných a aniž rozhodl o nákladech dovolacího řízení, jelikož jeho rozhodnutím řízení nekončí (§151 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. září 2009
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu