ECLI:CZ:NS:2009:32.CDO.3002.2008.1
sp. zn. 32 Cdo 3002/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Hany Gajdzikové v právní věci žalobkyně Č. d. s. o., proti žalované A., a. s., o 24.435,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 28 Cm 244/2000, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. února 2004, č.j. 3 Cmo 243/2002-59, takto:
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 5. října 2001, č.j. 28 Cm 244/2000-35, uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 4.636,40 Kč s příslušenstvím (výrok I.). Co do částky 19.799,20 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).
Proti rozsudku soudu prvního stupně podali oba účastníci včasné odvolání. V průběhu odvolacího řízení bylo odvolacímu soudu sděleno S. ž. d. c., s. o., že dnem 31.12.2002 zanikl původní žalobce, tedy Č. d., s. o., a k 1.1.2003 vznikly dvě nástupnické organizace, a to Č. d., a. s. a S. ž. d. c., s. o. S. ž. d. c., s. o., uvedla, že dle ustanovení §20 odst. 2 zákona č. 77/2002 Sb. přešly na ni nároky, které jsou předmětem daného sporu a navrhla, aby soud postupoval dle ustanovení §107 občanského soudního řádu (dále též „o. s. ř.“).
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl o procesním nástupnictví usnesením v záhlaví označeným podle §107 odst. 3 o. s. ř. tak, že procesním nástupcem žalobkyně, která ztratila způsobilost být účastníkem řízení, je dle ustanovení §20 odst. 2 zákona č. 77/2002 Sb., Správa železniční dopravní cesty, státní organizace.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná včasné dovolání, opírajíc je co do přípustnosti o ustanovení §239 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Z obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) vyplývá, že žalovaná namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (tedy, že je dán dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.).
Dovolatelka uvádí, že odvolací soud rozhodl nesprávně o procesním nástupnictví, jelikož žalobkyní požadovaná částka za pronájem láhví a poskytnuté služby se vztahuje k objektu, jenž je ve vlastnictví Č. d., s. o., v jejichž prospěch je ke dni podání dovolání zapsán v katastru nemovitostí, přičemž vlastnický vztah k dané nemovitosti není po zániku Č. d., s. o., dořešen. Faktury na zaplacení poskytnutých služeb pak žalované zasílají a jejich zaplacení požadují Č. d., a.s.
Dovolatelka navrhuje zrušit rozhodnutí odvolacího soudu a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení.
Při projednání tohoto dovolání dovolací soud postupoval podle čl. II. bod 3. přechodných ustanovení k zákonu č. 59/2005 Sb., kterým byl s účinností od 1. 4. 2005 novelizován občanský soudní řád a podle kterého se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným po řízení provedeném podle dosavadních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních předpisů.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), za niž jedná osoba uvedená v §21, která má právnické vzdělání (§242 odst. 1 a 2 písm. b) o. s. ř.) a je přípustné podle §239 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.
Dovolání však není důvodné.
Podle §242 odst. 1 a 3 o.s.ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Z ustanovení §242 odst. 3 věty druhé o.s.ř. vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám řízení uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3 o.s.ř. a k tzv. jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.). Existenci uvedených vad dovolatelka nenamítla a tyto vady nebyly zjištěny ani z obsahu spisu.
I když dovolatelka výslovně neoznačuje uplatněný dovolací důvod, jsou dovolací argumenty z obsahového hlediska (§41 odst. 2 o.s.ř.) podřaditelné dovolacímu důvodu nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.
O nesprávné právní posouzení věci ve smyslu citovaného ustanovení jde tehdy, jestliže soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo správně určenou právní normu nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Teorie procesního práva a ve shodě s ní i soudní praxe řadí mezi podmínky řízení rovněž podmínky řízení na straně účastníka.
K podmínkám řízení na straně účastníků patří rovněž způsobilost být účastníkem řízení (§19 o.s.ř.). Podle §19 o.s.ř. způsobilost být účastníkem řízení (mít procesní práva a povinnosti) má ten, kdo má (podle hmotného práva) způsobilost mít práva a povinnosti; jinak jen ten, komu ji zákon přiznává. Způsobilost mít práva a povinnosti mají především fyzické osoby (§7 obč. zák.) a vedle nich také právnické osoby (§18 odst. 1 obč. zák.) a stát (§21 obč. zák.).
Podle §103 o.s.ř. kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení).
Jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví (§104 odst. 1 věta první o.s.ř.).
Jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat (§107 odst. 1 o. s. ř. ). Podle §107 odst. 3 o. s. ř. ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení právnická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, ti, kteří po zániku právnické osoby vstoupili do jejích práva a povinností, popřípadě ti, kteří po zániku právnické osoby převzali práva a povinnosti, o něž v řízení jde. Neumožňuje-li povaha věci v řízení pokračovat, soud řízení podle §107 odst. 5 o. s. ř. zastaví.
Povahou věci se ve smyslu ustanovení §107 o.s.ř. rozumí hmotněprávní povaha předmětu řízení (srov. komentář Občanský soudní řád, Bureš, Drápal, Krčmář a kol., C.H.Beck, 7. vydání, I. díl, str. 482) a spočívá v posouzení, zda práva a povinnosti, o něž v řízení jde, přešla (mohla přejít) podle hmotného práva ze zaniklého účastníka na někoho jiného.
V posuzovaném případě ke dni 1.1.2003 došlo na základě zákona č. 77/2002 Sb., o akciové společnosti Č. d., s. o. S. ž. d. c. a o změně zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zák. č. 77/2002 Sb.) k zániku původní žalobkyně Č. d., s. o., jejímiž právními nástupci se dle §1 odst. 1 zák. č. 77/2002 Sb. staly akciová společnost Č. d., a státní organizace S. ž. d. c.
Dle §19 odst. 1 zákona č. 77/2002 Sb. ke dni vzniku akciové společnosti Č. d. vzniká státní organizace S. ž. d. c. se sídlem v P. Dle odst. 2 téhož ustanovení je státní organizace S. ž. d. c. právnickou osobou, která je způsobilá vlastními právními úkony nabývat práv a brát na sebe povinnosti. Dle výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 8039, vznikla akciová společnost Č. d. ke dni 1.1.2003.
Státní organizace S. ž. d. c. hospodaří dle §20 odst. 2 zák. č. 77/2002 Sb. se závazky a pohledávkami státní organizace Č. d. existujícími ke dni vzniku akciové společnosti Č. d. s výjimkou
a) nevyčerpaných úvěrů poskytnutých státní organizaci Č. d. na modernizaci drážních kolejových vozidel a pořízení nových drážních vozidel,
b) nesplatných závazků a pohledávek státní organizace Č. d. z obchodně přepravních vztahů,
c) závazků a pohledávek z pracovněprávních vztahů zaměstnanců, kteří ke dni vzniku akciové společnosti České dráhy přejdou na akciovou společnost.
Z výše uvedeného vyplývá, že žalobou vymáhaná pohledávka spadá mezi ty, k nimž na základě zákona č. 77/2002 Sb. bylo právo hospodaření převedeno na státní organizaci S. ž. d. c. Rozhodnutí odvolacího soudu, že jmenovaný subjekt je, pokud jde o tuto pohledávku, právním nástupcem původní žalobkyně státní organizace Č. d. dle §107 odst. 3 o. s. ř., je tedy správné.
Jelikož se dovolatelce prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo v řízení rozhodováno, protože rozhodnutím o dovolání řízení ve věci nekončí (srov. §151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. října 2009
JUDr. František Faldyna, CSc.
předseda senátu