ECLI:CZ:NS:2009:32.CDO.3277.2008.1
sp. zn. 32 Cdo 3277/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc., a JUDr. Pavla Koláře v právní věci žalobce JUDr. R. G., advokáta, správce konkursní podstaty úpadkyně S.C., a.s., zastoupeného JUDr. P. K., advokátem, proti žalované T. O. C. R., a.s., zastoupené JUDr. A. M., advokátem, o 13 300 000 Kč, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 8 Cm 79/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. března 2008, č. j. 2 Cmo 80/2007-105, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12 257 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce JUDr. A. M.
Odůvodnění:
Dovolání žalobce proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Vrchní soud v Praze potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 1. prosince 2006, č. j. 8 Cm 79/2004-78, v zamítavém výroku ve věci samé a výroku o nákladech řízení (výrok I.), a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.), není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř“), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil). Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolatel žádnou zásadní právní otázku, která by měla judikatorní přesah (byla by významná nejen pro konkrétní věc, nýbrž obecně pro případy téhož druhu), nevymezil. Napadal-li dovolatel prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. právní závěry odvolacího soudu o tom, že si sjednanou smluvní pokutou v „Rámcové smlouvě o využívání prostředí sítě E. pro přístup do sítě S. T.“ strany sankcionovaly jednání jen po dobu běžící výpovědní doby a že žalovaná tuto smlouvu řádně nevypověděla, a proto nenastaly ani podmínky pro vznik práva na smluvní pokutu, jde o otázky, jejichž řešení se odvíjí od výkladu konkrétních právních úkonů bez judikatorního přesahu, mající význam jen pro věc samu, a proto napadené rozhodnutí zásadně právně významným nečiní. Za této situace by proto zásadní právní význam napadeného rozhodnutí mohla založit pouze skutečnost, že by odvolací soud řešil dovolatelem vymezené a zpochybňované právní otázky v rozporu s hmotným právem. K takovému závěru však Nejvyšší soud nedospěl.
Lze tak uzavřít, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), pro nepřípustnost odmítl [§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu svých nákladů právo a je povinen zaplatit žalované účelně vynaložené náklady dovolacího řízení. Náklady žalované sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 10 000 Kč podle §3 odst. 1, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění, a z paušální částky 300 Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, při připočtení 19% daně z přidané hodnoty ve výši 1 957 Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 14. října 2009
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu