ECLI:CZ:NS:2009:32.CDO.337.2009.1
sp. zn. 32 Cdo 337/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně B. P., zastoupené Mgr. O. L., advokátem, proti žalované P.F. a.s., zastoupené JUDr. L. N., advokátem, o zaplacení 2.500.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. Ro 451/2006, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. června 2008, č. j. 6 Cmo 329/2007-46, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 4. září 2007, č. j. Ro 451/2006-31, jímž Krajský soud v Praze odmítl pro opožděnost odpor žalované proti jím vydanému platebnímu rozkazu ze dne 31. srpna 2006, č. j. Ro 451/2006-11 (výrok I.). Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).
Odvolací soud se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že platební rozkaz byl žalované řádně doručen dne 5. září 2006. Pokud pak žalovaná předala odpor proti platebnímu rozkazu k poštovní přepravě až dne 23. července 2007, učinila tak opožděně, neboť poslední den zákonné patnáctidenní lhůty k jeho podání, která začala běžet dne 6. září 2006, připadl na 20. září 2006. Za této situace tedy postupoval soud prvního stupně správně, pokud odpor žalované proti jím vydanému platebnímu rozkazu odmítl. Proto usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.
Usnesení odvolacího soudu v rozsahu jeho prvního výroku napadla žalovaná dovoláním, jehož přípustnost opřela o zásadní právní význam napadeného rozhodnutí podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) ve spojení s §237 odst. 3 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Jako dovolací důvod uvedla nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.] a postižení řízení před soudy obou stupňů vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.]. Dovolatelka snesla ze svého pohledu argumenty na podporu jí uplatněných dovolacích důvodů a navrhla, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu v rozsahu jeho prvního výroku a rovněž tak usnesení soudu prvního stupně.
Dovolání v této věci není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237, §238, §238a a §239 o. s. ř.
Přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. není dána již z toho důvodu, že dovoláním napadeným usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé. Usnesení o odmítnutí odporu je sice usnesením, jímž se řízení končí, usnesením „ve věci samé“ však není.
Ustanovení §238, §238a a §239 odst. 1 a 2 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odporu, nelze podřadit žádnému z usnesení v těchto ustanoveních taxativně uvedených. Přípustnost dovolání nelze dovozovat ani z ustanovení §239 odst. 3 o. s. ř., podle něhož lze podat dovolání jen tehdy, bylo-li usnesením odvolacího soudu potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla postupem podle ustanovení §43 odst. 2 o. s. ř. odmítnuta žaloba, popřípadě jiný návrh na zahájení řízení, a nikoli odmítl-li soud prvního stupně podle §174 odst. 3 o. s. ř. odpor proti platebnímu rozkazu.
Tento závěr s sebou nese posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl (srov. shodně též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. ledna 2002, sp. zn. 25 Cdo 2059/2001, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2002, pod číslem 89).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaná, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu svých nákladů právo a žalobkyni v souvislosti s dovolacím řízením podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. července 2009
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu