ECLI:CZ:NS:2009:32.CDO.3384.2009.1
sp. zn. 32 Cdo 3384/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Koláře v právní věci žalobkyně P., s. r. o., zastoupené JUDr. J. B., advokátem, proti žalované P. L., o zaplacení částek 39.988,75 Kč s příslušenstvím, 32.440,09 Kč s příslušenstvím a 53.594,32 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 10 C 43/2007, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. dubna 2009, č. j. 38 Co 266/2008-162, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 7.670,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 12. října 2007, č. j. 10 C 43/2007-117, v odvoláním napadených výrocích ve věci samé, jimiž Okresní soud v Náchodě uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 31.510,40 Kč, dále částku 26.107,69 Kč a částku 43.990,73 Kč, vždy spolu s úroky z prodlení specifikovanými ve výrocích (výrok I.), změnil jej ve výroku o nákladech řízení (výrok II.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok III.).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, požadujíc, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně navrhuje dovolání jako nepřípustné odmítnout.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti rozsudku upravuje ustanovení §237 o. s. ř.
Podle ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V posuzovaném případě z obsahu spisu vyplývá, že předmětem řízení bylo zaplacení dluhu ze tří smluv o úvěru uzavřených podle ustanovení §497 a násl. obchodního zákoníku, šlo tedy o samostatné nároky s odlišným skutkovým základem (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. června 1999, sp. zn. 2 Cdon 376/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2000 pod číslem 9).
Jelikož dovoláním napadeným výrokem bylo v obchodní věci (k tomu srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 1/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) rozhodnuto o peněžitých plněních nepřevyšujících z každé smlouvy o úvěru 50.000,- Kč (byť celkový součet požadovaného plnění ze všech tří smluv převyšuje uvedenou částku), Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání odmítl podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, 224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalované bylo odmítnuto a žalované vznikla povinnost hradit žalobkyni její náklady řízení. Náklady dovolacího řízení vzniklé žalobkyni sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení) určené podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „vyhláška“). Podle ustanovení §3 odst. 1 bodu 4, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky činí odměna částku 6.145,- Kč. Spolu s náhradou hotových výdajů dle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ve výši 300,- Kč a náhradou za 19% daň z přidané hodnoty ve výši 1.225,- Kč tak náleží žalobkyni 7.670,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 29. září 2009
JUDr. Hana G a j d z i o k o v á
předsedkyně senátu