ECLI:CZ:NS:2009:32.CDO.3414.2008.1
sp. zn. 32 Cdo 3414/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Pavla Koláře v právní věci žalobkyně K. s. C. s.r.o., zastoupené Mgr. J. S., advokátem, proti žalované P. s.r.o., o zaplacení 702.163.- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 48 Cm 15/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. prosince 2007, č. j. 1 Cmo 85/2007-55, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 6. prosince 2007, č. j. 1 Cmo 85/2007-55, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobou doručenou soudu dne 7. října 2005 žádala žalobkyně po žalované zaplacení částky 702.163.- Kč představující smluvené úroky z prodlení ve výši 0,5% denně za prodlení se zaplacením části ceny díla ve výši 611.186.- Kč podle smlouvy o dílo ze dne 20. prosince 2001, uzavřené mezi společností C. P., s.r.o. jako zhotovitelem a žalovanou jako objednatelem. V žalobě uvedla, že pohledávka ve výši 611.186.- Kč byla zhotovitelkou díla postoupena na společnost F. P. spol. s r.o. Žalovaná postoupenou pohledávku uhradila s prodlením, proto společnost F. P. spol. s r.o. vyúčtovala úroky z prodlení částkou, jež je předmětem řízení, a takto vzniklou pohledávku postoupila na žalobkyni.
Krajský soud v Praze jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 10. ledna 2007, č. j. 48 Cm 15/2006-30, žalobě v celém rozsahu vyhověl a zavázal žalovanou k zaplacení částky 702.163.- Kč a nákladů řízení. Dospěl přitom zejména k závěru, že pohledávka ve výši 611.186.- Kč byla společností C. P., s.r.o. na společnost F. P. spol. s r.o. smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 27. února 2003 postoupena platně, a výše postoupené pohledávky odpovídá dohodě o evidenci splatných a nesplatných závazků uzavřené společností C. P. s.r.o. a žalovaným dne 8. dubna 2002, a neakceptoval procesní obranu žalované, že pohledávka ve výši 611.186.- Kč fakticky neexistovala, postoupení pohledávek je neplatné a smluvené úroky z prodlení jsou nepřiměřeně vysoké.
Vrchní soud v Praze k odvolání žalované rozsudkem ze dne 6. prosince 2007, č. j. 1 Cmo 85/2007-55, napadené rozhodnutí změnil tak, že žalobu zamítl, a změnil i výrok o nákladech řízení (výrok I.) a zavázal žalobkyni k náhradě nákladů odvolacího řízení žalované (výrok II.), protože na rozdíl od soudu prvního stupně posoudil smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 27. února 2003 jako úkon absolutně neplatný pro neurčitost. Podle názoru odvolacího soudu totiž nebyla postupovaná pohledávka touto smlouvou jednoznačně vymezena, protože není zřejmé, co představuje část postoupené pohledávky z celkové pohledávky ve výši 9.848.580,20 Kč a ze splatné pohledávky ve výši 2.400.745.- Kč, a ani z obsahu dohody o existenci splatných a nesplatných závazků ze dne 8. dubna 2002 uzavřené mezi společností C. P., s.r.o. a žalovaným, v níž je výslovně uvedeno, že závazek za společností F. P., spol. s r.o. ve výši 611.186.- Kč bude hrazen na základě smlouvy o postoupení pohledávek, nelze určit, o jakou pohledávku se jedná.
Žalobkyně rozhodnutí odvolacího soudu napadla dovoláním, v němž uplatnila dovolací důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) a odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Konkrétně uvedla, že z provedeného dokazování vyplývá jednoznačně důvodnost žaloby, a pokud tedy odvolací soud posoudil smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 27. února 2003 jako neplatný úkon, jde o nesprávné právní posouzení. Dále zpochybňovala procesní postup odvolacího soudu, který rozsudek soudu prvního stupně změnil, aniž postupoval v souladu s §118a o. s. ř. a seznámil účastníky řízení se svým právním názorem odlišným od právního názoru soudu prvního stupně. Tím podle dovolatelky účastníkům řízení znemožnil doplňovat skutková tvrzení a činit důkazní návrhy, protože pokud by se žalobkyni takového poučení dostalo, navrhla by důkazy, jež by pochybnosti o platnosti smlouvy odstranily.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání navrhla dovolání zamítnout. Podle jejího názoru neplatnost smlouvy o postoupení pohledávek byla od počátku zřejmá a poukazování na domnělé procesní vady řízení před odvolacím soudem není důvodné.
Dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., protože napadené rozhodnutí je měnícím rozhodnutím ve věci samé, a je i důvodné.
Dovolací soud přezkoumal rozhodnutí odvolacího soudu v napadeném rozsahu (srov. §242 odst. 1 o. s. ř.) jsa vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatelka obsahově vymezila (srov. §242 odst. 3 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.).
Právní posouzení je činnost soudu spočívající v podřazení zjištěného skutkového stavu pod hypotézu (skutkovou podstatu) vyhledané právní normy, jejímž výsledkem je závěr, zda a komu soud právo či povinnost přizná či nikoliv.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu správně určenou nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Posoudit, zda je napadený rozsudek se zřetelem k uplatněnému dovolacímu důvodu správný, znamená v předmětné věci přezkoumat z pohledu dovolacích námitek správnost právního závěru odvolacího soudu o tom, že smlouva o postoupení pohledávek ze dne 27. února 2003 je neplatná pro neurčitost.
Odvolací soud dospěl k závěru, že smlouva o postoupení pohledávky ze dne 27. února 2003 je neplatná pro neurčitost [§37 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“)], protože její předmět není určitě vymezen, takže není zřejmé, co představuje část postoupené pohledávky z celkové pohledávky, kterou měl v době postoupení postupitel za žalovaným. Tento názor však dovolací soud nesdílí.
Dle ust. §37 odst. 1 obč. zák. musí být právní úkon učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně, jinak je neplatný. Právní úkon je neurčitý a tedy neplatný, je-li vyjádřený projev vůle sice po jazykové stránce srozumitelný, avšak nejednoznačný a tedy neurčitý zůstává jeho obsah, přičemž neurčitost tohoto obsahu nelze odstranit a překlenout ani za použití výkladových pravidel uvedených v ust. §35 odst. 2 a 3 obč. zák. (srov. např. Občanský zákoník, komentář, 10. vydání, C.H.Beck 2006, str. 246).
Podle zjištění soudu smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. února 2003 postupitel C. P., s.r.o. postoupil na postupníka F. P. spol. s r.o. ze své splatné pohledávky za žalovanou ve výši 2.400.745.- Kč, představující cenu díla podle smlouvy o dílo ze dne 20. prosince 2001 uzavřené mezi postupitelem a žalovanou, část ve výši 611.186.- Kč. Tento projev vůle je zcela určitý. Je jednoznačné, že pohledávka postupitele za žalovaným byla jedinou pohledávkou z titulu uvedené smlouvy o dílo, a nikoliv snad souborem dílčích pohledávek, takže již samotné vymezení právním důvodem, výší a osobou dlužníka ji dostatečně individualizuje. Je tak nepochybné, že postupníku byla postoupena část v té době již splatné pohledávky postupitele za žalovanou ve výši 611.186.- Kč, přičemž část jediné pohledávky (práva věřitele na dělitelné plnění) již nelze blíže určit jinak, než identifikací pohledávky samé. Právní posouzení odvolacího soudu, že smlouva o postoupení pohledávky ze dne 27. února 2003 je neplatná pro neurčitost, je proto nesprávné.
Dovolací soud tedy poté, co napadené rozhodnutí přezkoumal, uzavřel, že dovolání je důvodné, a proto napadené rozhodnutí v souladu s ust. §243b odst. 2 a odst. 3 o. s. ř. zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení, aniž se musel zabývat dalšími dovolacími důvody.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 20. října 2009
JUDr. Miroslav G a l l u s
předseda senátu