ECLI:CZ:NS:2009:32.CDO.3651.2008.1
sp. zn. 32 Cdo 3651/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc., a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce Z. S., zastoupeného JUDr. S. S., advokátem, proti žalované Z., s.r.o., zastoupené JUDr. V. H., advokátem, o 136 884 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 11 Cm 158/2001, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. února 2008, č. j. 1 Cmo 97/2007-150, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 14 030 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám jeho zástupce JUDr. S. S.
Odůvodnění:
Podle obsahu spisu se žalobce domáhal žalobou na žalované zaplacení sjednané kupní ceny ve výši 136 884 Kč s příslušenstvím za dodaný materiál.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 21. prosince 2005, č. j. 11 Cm 158/2001-113, zamítl žalobu v rozsahu 118 584 Kč s 15% úrokem z prodlení z částky 36 173 Kč od 5. prosince 1998 do zaplacení a z částky 82 411 Kč od 21. ledna 1999 do zaplacení (bod I. výroku), rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku) a zastavil řízení v rozsahu 9 455 Kč s 15% úrokem z prodlení p.a. od 5. prosince 1998 do zaplacení a v rozsahu 8 845 Kč s 15% úrokem z prodlení p.a. od 21. ledna 1999 do zaplacení a rozhodl o vrácení poměrné části soudního poplatku ve výši 740 Kč žalobci (bod III. výroku).
Soud prvního stupně dospěl na základě výsledků provedeného dokazování k závěru, že neuhradila, současně však bylo zjištěno, že mezi účastníky byla ústně uzavřena smlouva o dílo podle §536 a násl. obch. zák. (jež obsahovala i ujednání o započtení vzájemných pohledávek), na základě které žalovaná jako zhotovitel provedla pro žalobce jako objednatele rekonstrukci bytu v hodnotě 125 243,80 Kč. Soud prvního stupně uzavřel, že uplatněný nárok žalobce zanikl na základě platné ústní dohody mezi žalobcem a žalovanou o započtení podle §580 občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“).
K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadené části tak, že uložil žalované zaplatit žalobci 118 584 Kč s 15% úrokem z prodlení p.a. z částky 36 173 Kč od 5. prosince 1998 do zaplacení a z částky 82 411 Kč od 21. ledna 1999 do zaplacení (výrok I.) a rozhodl o nákladech za řízení před soudy obou stupňů (výrok II. a III.).
Odvolací soud vzal ve shodě se soudem prvního stupně za prokázané, že žalobce na základě platně uzavřené kupní smlouvy ze dne 16. listopadu 1998 dodal žalované 3 600 kusů cihelných bloků za sjednanou kupní cenu 118 584 Kč, kterou žalovaná žalobci neuhradila. Na rozdíl od soudu prvního stupně však dospěl k závěru, že žalovaná, jíž svědčilo důkazní břemeno, ničím neprokázala existenci své pohledávky započítávané na uplatněnou pohledávku žalobce, ani tvrzenou dohodu o započtení. Žalovaná sice tvrdila, že se žalobcem uzavřela ústní smlouvu o dílo na rekonstrukci nájemního bytu žalobce za sjednanou cenu cca 130 000 Kč, jejíž součástí bylo i ujednání, že žalobce dodá žalované zásilku cihel v ceně odpovídající ceně díla s tím, že takto budou započteny vzájemné pohledávky, k čemuž i ve vazbě na uskutečnění vzájemně dohodnutých plnění žalobce a žalované došlo, existenci tvrzené ústní smlouvy o dílo a dohody o započtení pohledávek však podle názoru odvolacího soudu neprokázala. Pakliže žalovaná v řízení nepředložila písemnou dohodu účastníků podle ustanovení §262 obch. zák. o podřízení tvrzeného právního vztahu, v němž žalobce vystupoval jako nájemce rekonstruovaného bytu, a nikoliv jako podnikatel, obchodnímu zákoníku, je třeba ho posuzovat podle ustanovení §631 a násl. obč. zák., a nikoli podle 536 a násl. obch. zák., jak nesprávně učinil soud prvního stupně. Existenci žalovanou tvrzených ústních smluv neprokazují podle odvolacího soudu ani listiny popsané v odůvodnění rozhodnutí, jimiž částečně opakoval dokazování. Neobsahují totiž označení bytu, který měl být rekonstruován, konkrétně z nich nevyplývá, kdo měl být zhotovitel díla a objednatel díla, zachycen v nich není ani přesný rozsah díla a jeho celková cena. Odvolací soud uzavřel, že žalovaná neprokázala existenci platné smlouvy o dílo ve smyslu §631 a násl. obč. zák., na podkladě které poskytla žalobci plnění, ani že mezi účastníky došlo k uzavření dohody o započtení vzájemných pohledávek podle §580 a násl. obč. zák.
Odvolací soud proto dále posuzoval, zda žalovaná v řízení prokázala, že se žalobce na její úkor provedeným dílem obohatil a zda jí tak vůči žalobci svědčila pohledávka z titulu bezdůvodného obohacení podle §451 obč. zák., jež by byla způsobilá k započtení. K takovému závěru však nedospěl se zdůvodněním, že žalobce byl pouhým nájemcem rekonstruovaného bytu, a proto se nemohl na úkor žalované obohatit.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, jehož přípustnost opřela o ustanovení §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Dovolatelka namítá, že v otázce existence pohledávky žalované za žalobcem z titulu smlouvy o dílo uzavřené k provedení rekonstrukce bytu, jehož byl žalobce nájemcem, vychází napadené rozhodnutí ze skutkových zjištění nemajících v podstatné části oporu v provedeném dokazování a spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Odvolacímu soudu vytýká, že při rozhodování nevzal v úvahu všechny skutečnosti vyplývající z listin, které předložila soudu k prokázání svého tvrzení o uzavření smlouvy o dílo mezi účastníky. Bez ohledu na neexistenci písemného potvrzení o převzetí objednávky ve smyslu §632 obč. zák. má dovolatelka za to, že předložila soudu důkazy dostatečně dokladující existenci smlouvy mezi ní a žalobcem. Již ze skutečnosti, že několik týdnů trvající rekonstrukce zcela znemožňovala po dobu jejího provádění užívání bytu, lze mít podle mínění dovolatelky za vyloučené, že by takové dílo mohlo být prováděno bez dohody se žalobcem jakožto uživatelem bytu. V řízení přitom bylo jednoznačně provedenými důkazy vyloučeno, že by žalovaná prováděla rekonstrukci bytu na objednávku vlastníka domu nebo jeho správce. Z uvedeného je třeba podle dovolatelky dovodit, že objednatelem prací byl žalobce, neboť by bylo absurdní uvažovat o tom, že by rekonstrukce v bytě prováděla žalovaná z vlastní iniciativy, na své náklady a bez jakékoli dohody se žalobcem o povaze, rozsahu a ceně těchto prací. Podle dovolatelky odvolací soud rovněž nevzal v potaz aktivní podíl žalobce na provádění rekonstrukce, který opravy bytu sám zajišťoval. Dále oponuje závěru odvolacího soudu, podle něhož z předložené listiny opatřené podpisem p. B. a nikoli žalované nevyplývá, kdo měl být zhotovitelem díla; tento závěr pokládá za nepřijatelný za situace, kdy jmenovaný je jednatelem žalované a sám není podnikatelem v oboru stavebních prací.
Dovolatelka akcentuje, že pohledávka žalobce za žalovanou z titulu úhrady kupní ceny zanikla započtením oproti vzájemné pohledávce žalované za žalobcem z titulu zaplacení ceny díla. Jestliže odvolací soud takový právní závěr neučinil, je jeho rozhodnutí nesprávné. Proto navrhla, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Ve vyjádření k dovolání se žalobce se skutkovými i právními závěry odvolacího soudu zcela ztotožnil a navrhl, aby dovolací soud dovolání žalované jako zjevně bezdůvodné odmítl s tím, že mu bude přiznána náhrada nákladů dovolacího řízení.
Dovolání je v této věci přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, není však důvodné.
Nejvyšší soud přezkoumal rozhodnutí odvolacího soudu v napadeném rozsahu (srov. §242 odst. 1 o. s. ř.), jsa vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila (srov. §242 odst. 3 větu první o. s. ř.).
Posoudit, zda je napadený rozsudek se zřetelem k uplatněnému dovolacímu důvodu správný, znamená přezkoumat právní závěr odvolacího soudu o tom, že žalovaná ničím neprokázala existenci své pohledávky, kterou proti žalobci uplatnila k započtení podle §98 o. s. ř., potažmo existenci smlouvy, jež měla vznik takové pohledávky žalované založit, který žalovaná napadala prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů podle §241a odst. 2 písm. b) a §241a odst. 3 o. s. ř.
Okolnosti, jimiž dovolatelka v dovolání argumentuje ve prospěch závěru o vzniku smlouvy o dílo mezi žalovanou a žalobcem a které podle jejího mínění nevzal odvolací soud při rozhodování v úvahu, nemohou nic změnit na správnosti závěru odvolacího soudu o neprokázání existence pohledávky žalované uplatněné proti žalobci k započtení. Skutečnosti tvrzené dovolatelkou, totiž že lze mít za vyloučené, aby dílo trvající několik týdnů mohlo být prováděno bez dohody se žalobcem, že by bylo absurdní uvažovat o tom, že by rekonstrukce v bytě žalobce prováděla žalovaná z vlastní iniciativy a že se žalobce na opravách bytu sám aktivně podílel, nevypovídají nic o tom, zda, kdy a s jakým obsahem došlo mezi účastníky byť jen k ústním projevům vůle směřujícím k uzavření smlouvy o dílo, která by založila vznik započítávané pohledávky.
Nejvyšší soud neshledal naplnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř., tedy že by napadené rozhodnutí odvolacího soudu vycházelo ze skutkových zjištění nemajících dle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, ani naplnění dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., neboť odvolací soud ze správných skutkových zjištění vyvodil i správné právní závěry.
Lze proto uzavřít, že se dovolatelce správnost závěru odvolacího soudu o tom, že se žalované nepodařilo prokázat existenci pohledávky vůči žalobci, kterou uplatnila k započtení, zpochybnit nepodařilo.
Za situace, kdy Nejvyšší soud ani neshledal, že by řízení trpělo vadami uvedenými v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnostmi), jakož i jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž dovolací soud přihlíží v případě přípustného dovolání z úřední povinnosti (§242 odst. 3 druhá věta o. s. ř.), dovolání žalované bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) pro nedůvodnost zamítl (§243b odst. 2 část věty před středníkem o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná nebyla v dovolacím řízení úspěšná, a proto je povinna nahradit žalobci náklady jeho právního zastoupení. Náklady dovolacího řízení vzniklé žalobci sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 13 730 Kč podle §3 odst. 1, §10 odst. 3 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění, a z paušální částky 300 Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 21. října 2009
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu