ECLI:CZ:NS:2009:32.CDO.3998.2008.1
sp. zn. 32 Cdo 3998/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Pavla Koláře v právní věci žalobkyně H. M., zastoupené JUDr. V. P., advokátem, proti žalované Ing. D. M., zastoupené JUDr. Ing. K. K., advokátem, o zaplacení 55.549.- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 7 C 190/99, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, ze dne 11. června 2008, č. j. 18 Co 376/2007-305, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 8.250.- Kč, k rukám zástupce žalované JUDr. Ing. J. K., do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
Okresní soud v Chrudimi rozsudkem ze dne 11. července 2007, č. j. 7 C 190/99-269, zavázal žalovanou k zaplacení částky ve výši 55.549.- Kč s 18% úrokem z prodlení od 10. května 1999 do zaplacení včetně úroků z prodlení (výrok I.) a k náhradě nákladů řízení žalobkyně a státu (výroky II. a III.). Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 11. června 2008, č. j. 18 Co 376/2007-305, k odvolání žalované napadený rozsudek potvrdil v částce 5.000.- Kč s 18% úrokem z prodlení od 12. května 1999 do zaplacení, a v částce 50.549.- Kč včetně 18% úroku z prodlení od 10. května 1999 do zaplacení a ohledně úroků z prodlení z částky 5.000.- Kč za dobu od 10. května 1999 do 11. května 1999 napadené rozhodnutí změnil tak, že žalobu zamítl (výrok I.), zavázal žalobkyni k náhradě nákladů řízení žalované před soudem prvního stupně a nákladů řízení před odvolacím soudem (výroky II. a III.), zavázal účastníky řízení k náhradě nákladů státu (výroky IV. a V.) a rozhodl o vrácení soudního poplatku za odvolání žalované, v řízení, v němž žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky 55.549.- Kč z titulu nároků z vad díla provedeného žalovanou podle smluv o dílo ze dne 28. července 1996 a ze dne 26. května 1997. Podle žalobních tvrzení žalovaná na základě uvedených smluv o dílo zhotovila pro žalobkyni okna do jejího domku. Po zhotovení a předání obou děl se projevily jejich vady (dodaná okna neměla požadované izolační vlastnosti a nápravy bylo možno dosáhnout pouze jejich výměnou). Žalobkyně vady reklamovala, žalovaná se nejprve zavázala k jejich odstranění, později to však odmítla. Žalobkyně proto u žalované uplatnila práva z odpovědnosti za vady, a to jednak slevu z ceny díla ve výši 5.000.- Kč, jednak zčásti odstoupila od obou smluv a požadovala vrácení části ceny díla ve výši 39.956.- Kč za termoizolační skla, 8.186.- Kč za termoizolační fólie a vrácení příslušné části DPH ve výši 2.407.- Kč. V průběhu řízení žalobkyně změnila žalobní tvrzení tak, že nadále se domáhá slevy z ceny díla a nežádá tedy již vrácení části ceny díla v důsledku částečného odstoupení od smlouvy. Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně, zejména závěry vyplývající ze znaleckých posudků, které posoudily povahu vyskytnuvších se vad a vyčíslily slevu ceny díla v procentuálním vyjádření. Zjištěný skutkový stav však posoudil odchylně od soudu prvního stupně, který neakceptoval procesní obranu žalované, že vady díla byly uplatněny pouze v rozsahu 57,62%, tedy do výše 32.004,80 Kč, protože všechny reklamace žalobkyně je třeba posoudit jako jeden celek. Odvolací soud posoudil dopis žalobkyně ze dne 7. května 1999, v němž uplatnila u žalované slevu z ceny díla ve výši 5.000.- Kč a od smlouvy částečně odstoupila (a to i v souladu s vyjádřením žalobkyně ze dne 10. ledna 2006) tak, že volba práva z odpovědnosti za vady ve smyslu částečného odstoupení od smlouvy byla provedena neúčinně. Podle názoru odvolacího soudu byl včas a účinně uplatněn pouze nárok na slevu z ceny díla ve výši 5.000.- Kč. Požaduje-li proto nyní žalobkyně zaplacení další slevy z ceny díla ve výši 50.549.- Kč, není k tomu oprávněna, protože jde o změnu volby nároků, k níž může dojít pouze se souhlasem druhé strany, žalovaná však nikdy s touto změnou nároků souhlas nevyslovila. Žalobě je tedy možno vyhovět pouze v části, v níž žalobkyně žádala po žalované zaplacení částky ve výši 5.000.- Kč. Ve zbytku byla proto žaloba zamítnuta a vzhledem k této změně meritorního výroku došlo i ke změně v závislých výrocích o nákladech řízení mezi jeho účastníky a o nákladech řízení státu.
Žalobkyně rozsudek odvolacího soudu napadla dovoláním směřujícím do měnící části výroku I. V dovolání uplatnila dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), protože podle jejího názoru napadené rozhodnutí spočívá na nesprávním právním posouzení věci. Žalobkyně rekapitulovala úkony, které v rámci uplatnění svých práv z odpovědnosti za vady díla vůči žalované učinila, a dospěla k závěru, že vady řádně notifikovala a posléze učinila volbu svých nároků. Nárok na slevu z ceny díla ve výši 55.549.- Kč (a nikoliv tedy na vrácení části ceny díla ve výši 50.549.- Kč) přitom uplatnila již v rámci podané žaloby. Tvrdila dále, že povinností účastníka řízení je přednést skutková tvrzení, kdežto zjištění skutkového stavu a jeho právní posouzení je již věcí soudu. Podle závěrů znaleckých posudků žalobkyni náležela vyšší, než žalobou požadovaná částka, a pokud tedy odvolací soud rozhodl jinak, pochybil. Navrhla proto zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná ve svém vyjádření především (tak, jako v celém průběhu řízení před soudy obou stupňů) poukazovala na nesprávná skutková zjištění, protože soudy obou stupňů neprovedly jí navržené důkazy k prokázání tvrzení, že příčinou výskytu vad byla nadměrná vlhkost v domě žalobkyně, která vedla ke ztrátě účinnosti i k poškození díla. Pro případ, že by toto její stanovisko nebylo shledáno důvodným, poukazovala na skutečnost, že jí vady nebyly oznámeny bez zbytečného odkladu poté, co je žalobkyně zjistila. Setrvala rovněž na své argumentaci, že žalobkyně uplatnila práva z odpovědnosti za vady díla pouze v rozsahu 57,62% částky uvedené v žalobě, a navrhla zamítnutí dovolání.
Dovolání je přípustné podle ust. §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu je měnícím rozhodnutím ve věci samé, není však důvodné.
Dovolací soud nejprve zkoumal, zda řízení netrpí vadami uvedenými v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnosti), jakož i jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Tyto vady, k nimž dovolací soud přihlíží v případě přípustného dovolání z úřední povinnosti (srov. §242 odst. 3, větu druhou o. s. ř.), však dovoláním namítány nejsou a dovolací soud je z obsahu spisu neshledal.
Dovolací soud tedy přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska uplatněného dovolacího důvodu dle §241a odst. 2, písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím dovolatelka napadla správnost právního posouzení věci dovolacím soudem.
Právní posouzení je činnost soudu spočívající v podřazení zjištěného skutkového stavu pod hypotézu (skutkovou podstatu) vyhledané právní normy, jejímž výsledkem je závěr, zda a komu soud právo či povinnost přizná či nikoliv.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu správně určenou nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Posoudit, zda je napadený rozsudek se zřetelem k uplatněnému dovolacímu důvodu správný, znamená v předmětné věci přezkoumat z pohledu dovolacích námitek správnost právního závěru odvolacího soudu vyplývajícího z posouzení volby nároků z odpovědnosti za vady díla, kterou provedla žalobkyně dopisem svého zástupce ze dne 7. května 1999 adresovaným žalované tak, že požadovala slevu z ceny díla ve výši 5.000.- Kč a dále zčásti odstoupila od smlouvy a žádala o vrácení části ceny za dílo ve výši 50.549.- Kč, a obsahu jejího podání ze dne 10. ledna 2006, jímž volbu změnila tak, že požaduje po žalované slevu z ceny díla ve výši 55.549.- Kč.
Volbu nároků z vad díla upravuje obchodní zákoník (dále jen „obch. zák.“) v ustanovení §564, který odkazuje na ustanovení §436-441 obch. zák. upravující práva kupujícího z vad zboží. Ustanovení §436 odst. 2 obch. zák. stanoví, že volba mezi nároky uvedenými v odstavci 1 téhož ustanovení kupujícímu náleží jen jestliže ji oznámí prodávajícímu ve včas zaslaném oznámení vad nebo bez zbytečného odkladu po tomto oznámení, a že uplatněný nárok nemůže kupující měnit bez souhlasu prodávajícího.
Z obsahu žaloby je zřejmé, že žalobkyně se domáhala po žalované slevy z ceny díla ve výši 5.000.- Kč a vrácení části ceny díla ve výši 50.549.- Kč v důsledku částečného odstoupení od smlouvy (nikoliv tedy slevy ve výši 55.549.- Kč, jak tvrdila v dovolání), což zcela koresponduje s obsahem dopisu jejího zástupce žalované ze dne 7. května 1999, jímž byla uplatněna práva z odpovědnosti za vady díla. V průběhu řízení pak upravila podáním ze dne 10. ledna 2006 žalobní tvrzení tak, že celou částku ve výši 55.549.- Kč, jež je předmětem řízení, požaduje z titulu slevy z ceny díla. K této změně nároků však žalovaná nikdy nedala souhlas (nehledě na to, že jde nepochybně o nevčasnou změnu) a žalobkyně je tak nadále vázána svými nároky uvedenými v dopise ze dne 7. května 1999 v uplatněném rozsahu. Právní posouzení zjištěného skutkového stavu odvolacím soudem je tak zcela správné.
Nelze souhlasit ani s názorem dovolatelky, že v řízení bylo její povinností přednést skutková tvrzení a zbytek (tj. zjištění skutkového stavu a jeho právní hodnocení) je již věcí soudu. Obecně je sice toto tvrzení bezesporu správné, dovolatelka však směšuje své procesní povinnosti uložené občanským soudním řádem s hmotněprávními povinnostmi uloženými obchodním zákoníkem. Žalobce má nepochybně povinnost tvrzení a její splnění je základní podmínkou úspěchu v řízení. Žaloba však může být úspěšná pouze je-li důvodná. V tomto řízení ovšem důvodnost žaloby v rozsahu vymezeném dovoláním dána není, naopak je správné právní posouzení odvolacího soudu, který úkon žalobkyně ze dne 10. ledna 2006 posoudil jako změnu volby nároků z odpovědnosti za vady díla, k níž však žalovaná nedala souhlas.
Dovolací soud tedy nedospěl k závěru, že by snad v napadeném rozhodnutí došlo k omylu soudu při aplikaci práva, protože odvolací soud při právním posouzení věci aplikoval na zjištěný skutkový stav správný právní předpis a správně jej rovněž vyložil, a proto poté, co přezkoumal napadené rozhodnutí, aniž ve věci nařídil jednání (§243a odst. 1 věta prvá o. s. ř.), a shledal je správným, v souladu s ust. §243b) odst. 2 a §243b) odst. 6 o. s. ř. dovolání zamítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř, protože dovolání žalobkyně bylo zamítnuto, a žalobkyni tak vznikla povinnost nahradit žalované její náklady řízení, sestávající z odměny advokáta za zastoupení v řízení v jednom stupni (dovolací řízení) určené podle §3 odst. 1 bodu 5., §10 odst. 3 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění účinném od 1. září 2006 částkou 7.950.- Kč a z paušální náhrady ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. září 2006, celkem tedy částku ve výši 8.250,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 7. října 2009
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu