ECLI:CZ:NS:2009:32.CDO.4083.2008.1
sp. zn. 32 Cdo 4083/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Pavla Koláře v právní věci žalobkyně M. A., zastoupené Mgr. B. B., advokátkou, proti žalované K. C., spol. s r.o., zastoupené JUDr. Ing. M. V., advokátem, o zaplacení 152.554,16 EUR s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 41 Cm 186/2002, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. února 2008, č. j. 4 Cmo 360/2007-172, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 10.300.- Kč, k rukám zástupkyně žalobkyně Mgr. B. B., do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Žalovaná podala dovolání směřující do všech výroků rozsudku Vrchního soudu v Olomouci označeného v záhlaví, jímž byl změněn rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5. dubna 2007, č. j. 41 Cm 186/2002-142, ve výroku III. tak, že žaloba byla zamítnuta v částce 8.047,73 EUR s 8,5 % úrokem z prodlení od 28.9.2000 do zaplacení (první výrok), v částce 129.511,14 EUR, jíž měla žalovaná zaplatit žalobkyni, byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen (druhý výrok) a ohledně úroku z prodlení z částky 129.551,14 EUR a ohledně nákladů řízení byl napadený rozsudek zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení (třetí výrok).
Dovolatelka napadla rozsudek odvolacího soudu v plném rozsahu, tedy i první výrok, jímž odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu v částce 8.047,73 EUR s příslušenstvím zamítl. Nejvyšší soud však již v usnesení ze dne 30. října 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 1998, pod číslem 28, jakož i v dalších svých rozhodnutích, formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož k podání dovolání je oprávněn (tzv. subjektivní přípustnost) pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší. Tím, že odvolací soud změnil vyhovující výrok rozsudku soudu prvního stupně tak, že zamítl žalobu na zaplacení 8.047,73 EUR s příslušenstvím, nedošlo v poměrech žalované jeho rozhodnutím k žádné újmě. Z tohoto důvodu je v uvedeném rozsahu dovolání žalované (podané tím, kdo k němu není oprávněn) subjektivně nepřípustné §243b odst. 5 a §218 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“)].
Dovolání není přípustné ani proti zrušujícímu výroku napadeného rozhodnutí. Podle §237, §238, §238a a §239 odst. 1 písm. b) a odst. 2 a 3 o. s. ř. dovolání přípustné není, neboť uvedená ustanovení zakládají přípustnost dovolání proti potvrzujícímu, případně měnícímu usnesení odvolacího soudu. O takový případ však v posuzované věci nejde. Dovolání pak není přípustné ani podle §239 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť toto ustanovení připouští dovolání pouze proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží. O takovou situaci však rovněž v této věci nejde, neboť odvolací soud dovoláním napadeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně ve výše uvedeném rozsahu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Dovolání v rozsahu směřujícím proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé nebylo shledáno přípustným ani podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z vylíčení uplatněného dovolacího důvodu je zřejmé, že dovolatelka spatřuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí v řešení otázky, zda může kupující, který dosud nezaplatil celou kupní cenu, část ceny zadržet k uspokojení svých nároků z odpovědnosti prodávajícího za vady zboží. Tato otázka však postrádá potřebný judikatorní přesah, neboť pokud takovou možnost výslovně zapovídaly Všeobecné podmínky pro dodávku strojů pro vnitrostátní obchody, které byly součástí kupní smlouvy uzavřené mezi účastníky řízení, jde o výklad konkrétního smluvního ujednání s možným dopadem jen pro posuzovanou věc, a nebyla zásadní ani pro rozhodnutí odvolacího soudu, který se jí vůbec nezabýval. Za tohoto stavu by proto zásadní právní význam napadeného rozhodnutí mohla založit pouze skutečnost, pokud by odvolací soud řešil dovolatelkou vymezenou otázku podstatnou pro právní posouzení věci v rozporu s hmotným právem. Tak tomu však nebylo. Odvolací soud totiž založil své rozhodnutí na závěru, který nebyl dovoláním zpochybněn, že žalovaná, která vůči žalobkyni uplatnila právo na odstranění vad, již na tomto požadavku netrvá, a jiný právně relevantní úkon, jímž by uplatnila vůči právu žalobkyně na zaplacení části kupní ceny zadržované žalovanou jakýkoliv nárok z vad zboží, neučinila, a nikoliv na posouzení dovoláním vymezené otázky.
Lze proto uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), jako nepřípustné odmítl [§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř.].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř, protože dovolání bylo odmítnuto. Žalované tak vznikla povinnost nahradit žalobkyni její náklady řízení, sestávající z odměny advokátky za zastoupení v řízení v jednom stupni (dovolací řízení) určené podle ust. §3 odst. 1 bodu 5., §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění účinném od 1. září 2006 částkou 10.000,- Kč a z paušální náhrady ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. září 2006.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek
Nesplní-li povinná, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 3. listopadu 2009
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu