ECLI:CZ:NS:2009:32.CDO.4259.2008.1
sp. zn. 32 Cdo 4259/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Pavla Koláře v právní věci žalobkyně P., spol.s r.o., zastoupené Mgr. L. V. advokátem proti žalované E.-C., s.r.o., zastoupené Mgr. Z. V., advokátem o nahrazení projevu vůle, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 21 C 102/2007, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. května 2008, č. j. 51 Co 63/2008-106, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady dovolacího řízení ve výši 2.737.- Kč, k rukám zástupce žalobkyně Mgr. L. V., do tří dnů od právní moci usnesení.
Odůvodnění:
Dovolání žalované proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Městský soud v Praze potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 9.11.2007, č.j. 21 C 102/2007-71, ve výroku ve věci samé, kterým byl soudem nahrazen projev vůle žalovaného k uzavření dodatku č. 1 k nájemní smlouvě, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť tímto rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé změněno nebylo, ani dle ust. §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., protože ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno předtím rozhodnutí ve věci samé, které by odvolací soud zrušil. Dovolání směřující proti napadenému rozhodnutí v rozsahu, v němž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé, nebylo shledáno přípustným ani podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z vylíčení uplatněného dovolacího důvodu je zřejmé, že dovolatelka spatřuje otázku zásadního právního významu ve skutečnosti, že odvolací soud se nezabýval odvolacími námitkami žalované, a řízení je tak postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, přičemž nevymezuje žádnou jinou otázku zásadního právního významu. Takovou otázku nelze dovodit ani z obsahu odvolání. Posuzováním případných vad odvolacího řízení by se však mohl dovolací soud zabývat pouze shledal-li by dovolání přípustným. Není sice možno zcela vyloučit, že zásadní právní význam napadeného rozhodnutí by mohl spočívat i v řešení procesní otázky vymezené v dovolání, muselo by však jít o otázku, na níž odvolací soud své rozhodnutí založil, a jejíž řešení bylo pro jeho rozhodnutí určující. V této však odvolací soud založil své rozhodnutí na skutkovém stavu vyplývajícím ze všech provedených důkazů a skutečnost, zda bylo či nebylo objektivně prokázáno doručení výzvy k uzavření nájemní smlouvy žalované, nebyla pro jeho rozhodnutí určující.
Lze proto uzavřít, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první o. s. ř.), pro nepřípustnost odmítl (§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c/ o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř, protože dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalobkyni tak vznikla povinnost nahradit žalované její náklady řízení, sestávající z odměny advokáta za zastoupení v řízení v jednom stupni (dovolací řízení) určené podle ust. §7 písm. e/, §14 odst. 1 a §15 a §18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb. v platném znění ve výši 2.000.- Kč, z paušální náhrady ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ust. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, a za zvýšení o DPH, celkem tedy částku ve výši 2.737.- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 20. října 2009
JUDr. Miroslav G a l l u s
předseda senátu