ECLI:CZ:NS:2009:32.CDO.4369.2008.1
sp. zn. 32 Cdo 4369/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc., a JUDr. Pavla Koláře v právní věci žalobce F. K., zastoupeného JUDr. Z. J., advokátem proti žalované A. M., s.r.o., zastoupené JUDr. E. M., advokátem o vrácení kupní ceny ve výši 673 945 Kč proti vydání automobilu, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 45 Cm 154/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. května 2008, č. j. 8 Cmo 424/2007-104, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 30. května 2008, č. j. 8 Cmo 424/2007-104, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Podle obsahu spisu žalobce uplatnil v řízení nárok na vrácení zaplacené kupní ceny ve výši 673 945 Kč proti vydání předmětného automobilu. Žalobní návrh odůvodnil zejména tvrzením, že odstoupil od kupní smlouvy uzavřené se žalovanou, neboť žalovaná neodstranila jím reklamovanou závadu (vibraci volantu), která bránila řádnému užívání automobilu.
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. září 2007, č. j. 45 Cm 154/2006-74, uložil žalované zaplatit žalobci 673 945 Kč proti vydání automobilu P. 307, combi, a rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně vzal na základě provedeného dokazování za prokázané, že dne 26. dubna 2004 byla uzavřena mezi účastníky kupní smlouva podle §409 obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), na jejímž základě byl žalobci předán za dohodnutou kupní cenu 673 945 Kč automobil. Podle zjištění soudu jej žalobce reklamoval pro vadu spočívající ve zvýšeném kmitání a vibraci volantu, přičemž žalovaná tuto vadu neodstranila. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce pro tuto vadu od kupní smlouvy uzavřené se žalovanou dopisem ze dne 9. července 2004 platně odstoupil, a proto žalobě vyhověl.
Vrchní soud v Praze ve výroku označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že zamítl žalobu o zaplacení částky 673 945 Kč proti vydání automobilu P.307, combi, (výrok I.) a rozhodl o nákladech za řízení před soudy obou stupňů (výroky II., III. a IV.).
Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně s tím, že pro ověření správnosti jeho závěru o platném odstoupení žalobce od kupní smlouvy uzavřené se žalovanou pro reklamovanou vadu volantu automobilu opakoval dokazování přípisem ze dne 9. července 2004 adresovaným žalované. Z této listiny, kterou vyhotovila a podepsala Mgr. M. Z., právní zástupkyně žalobce, mimo jiné zjistil, že jmenovaná v ní popsala průběh obchodního vztahu mezi účastníky s tím, že volant automobilu stále vibruje a zejména uvedla, že z důvodu neodstranění závady „rozhodl se můj klient odstoupit od kupní smlouvy ze dne 26.4.2004, na jejímž základě zakoupil od Vaší společnosti osobní motorové vozidlo“. Z takto použité formulace je podle odvolacího soudu zřejmé, že uvedená zástupkyně žalobce sama svým jménem jen upozorňuje, že žalobce od kupní smlouvy uzavřené mezi účastníky odstoupí. Podle posouzení odvolacího soudu tedy nejde o projev vůle žalobce a ani o projev vůle od kupní smlouvy uzavřené mezi účastníky odstoupit. Na to navazuje i jeho závěr, že žalobce uvedeným přípisem od kupní smlouvy neodstoupil, v důsledku čehož k jejímu zániku odstoupením podle §349 obch. zák. nedošlo. Za této situace uzavřel, že nárok žalobce na vrácení kupní ceny uplatněný v důsledku tvrzeného žalobcova odstoupení od kupní smlouvy není důvodný. Proto změnil vyhovující rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost opřel o ustanovení §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci dovolatel brojí proti závěru odvolacího soudu, že k zániku kupní smlouvy uzavřené mezi účastníky odstoupením ze strany žalobce nedošlo. Dovolatel poukazuje na nutnost aplikace výkladových pravidel projevu vůle uvedených v §266 obch. zák. S ohledem na formulaci textu listiny ze dne 9. července 2004 zastává a obhajuje názor, že v ní zcela zřejmě vyjádřil svou vůli od kupní smlouvy odstoupit s tím, že současně požadoval oproti vydání předmětného automobilu vrácení zaplacené kupní ceny. Je tak přesvědčen o tom, že od smlouvy řádně odstoupil. Dospěl-li odvolací soud k závěru opačnému, právně pochybil. Proto navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Ve vyjádření k dovolání se žalovaná s rozsudkem odvolacího soudu zcela ztotožnila a dovolání označila za zjevně bezdůvodné. Vzhledem k tomu, že žalobce i po 9. červenci 2004 opakovaně u ní uplatňoval nárok na odstranění vad předmětu koupě opravou a žalovaná jím uplatněné nároky vždy uspokojila, je třeba podle žalované toto „následné chování stran“ ve smyslu §266 odst. 3 obch. zák. přičítat ve prospěch její argumentace. Žalovaná navrhla, aby dovolací soud dovolání žalobce odmítl, resp. zamítl.
Dovolání je v této věci přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, a je i důvodné.
Nejvyšší soud přezkoumal rozhodnutí odvolacího soudu v napadeném rozsahu (srov. §242 odst. 1 o. s. ř.), jsa vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil (srov. §242 odst. 3 větu první o. s. ř.).
Vzhledem k přípustnosti podaného dovolání dovolací soud nejprve zkoumal, zda řízení netrpí vadami uvedenými v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnostmi), jakož i jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (srov. §242 odst. 3 větu druhou o. s. ř.). Tyto vady dovolatel netvrdil a dovolací soud je z obsahu spisu neshledal.
Dovolací soud se proto zabýval správností právního posouzení věci zpochybňovaného dovolatelem [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.].
Právní posouzení věci je činnost soudu, spočívající v podřazení zjištěného skutkového stavu pod hypotézu (skutkovou podstatu) vyhledané právní normy, jež vede k učinění závěru, zda a komu soud právo či povinnost přizná či nikoliv.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu sice správně určenou nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Posoudit, zda je napadený rozsudek se zřetelem k uplatněnému dovolacímu důvodu správný, znamená z pohledu dovolacích námitek podrobit dovolacímu přezkumu právní závěr odvolacího soudu, že dopis ze dne 9. července 2004 neobsahuje projev vůle žalobce odstoupit od kupní smlouvy uzavřené mezi účastníky.
Podle odůvodnění napadeného rozsudku je z obsahu uvedené listiny podle odvolacího soudu zřejmé, že v něm zástupkyně žalobce sama svým jménem jen upozorňuje, že žalobce od kupní smlouvy uzavřené mezi účastníky odstoupí, když k tomuto posouzení dospěl na základě formulace „......, rozhodl se můj klient odstoupit od kupní smlouvy ze dne 26.4.2004, .....“, která je obsažena v uvedeném přípise.
O právním úkonu učiněném v rámci obchodního závazkového vztahu, o nějž v případě kupní smlouvy uzavřené mezi účastníky, jak dovodily soudy obou stupňů, nepochybně jde (§261 odst. 1 obch. zák.), platí, že se vykládají podle úmyslu jednající osoby, jestliže tento úmysl byl straně, které byl určen, znám nebo jí musel být znám (§266 odst. 1 obch. zák.). V případech, kdy projev vůle nelze vyložit podle odstavce 1, vykládá se projev vůle podle významu, který by mu zpravidla přikládala osoba v postavení osoby, které byl projev vůle určen. Výrazy používané v obchodním styku se vykládají podle významu, který se jim zpravidla v tomto styku přikládá (§266 odst. 2 obch. zák.). Při výkladu vůle podle odstavců 1 a 2 je třeba vzít náležitý zřetel ke všem okolnostem s projevem vůle souvisejícím, včetně jednání o uzavření smlouvy, praxe, kterou strany mezi sebou zavedly, jakož i následného chování stran, pokud to připouští povaha věcí (§266 odst. 3 obch. zák.).
Odvolacímu soudu je třeba vytknout, že ustanovení §266 obch. zák. obsahující výkladová pravidla projevu vůle zcela pominul, když svůj závěr o tom, že k odstoupení od kupní smlouvy ze strany žalobce nedošlo, založil pouze na gramatickém výkladu úkonu žalobce v zastoupení jeho zástupkyně ze dne 9. července 2004. Odvolací soud výklad uvedeného projevu vůle podle kritérií obsažených v prvním až třetím odstavci uvedeného ustanovení vůbec nepoměřoval, přičemž souhlasit nelze navíc ani s jeho gramatickým výkladem, když text „rozhodl se můj klient odstoupit od kupní smlouvy....“ interpretoval jako upozornění, že klient od kupní smlouvy teprve (v budoucnu ) odstoupí. Uvedený text v této části vůbec budoucí čas neobsahuje a odvolací soud vůbec neuvedl, jakými úvahami se při svém gramatickém výkladu řídil. Dospěl-li za této situace k závěru, že žalobce od předmětné kupní smlouvy neodstoupil, je jeho právní posouzení věci neúplné a tudíž nesprávné.
Lze tedy uzavřít, že dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl v posuzované věci naplněn.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadený rozsudek odvolacího soudu v měnícím výroku ve věci samé (a ve všech souvisejících výrocích o nákladech za řízení před soudy obou stupňů) zrušil (§243b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř.) a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta první o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř.). O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. listopadu 2009
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu