ECLI:CZ:NS:2009:32.CDO.4761.2007.1
sp. zn. 32 Cdo 4761/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Moniky Vackové v právní věci žalobce L.d. s. o. s.r.o., zastoupeného JUDr. M. J., advokátem, proti žalovanému M. B., zastoupenému JUDr. I. W., advokátem o vydání věci, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 12 C 153/2003, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. června 2007, č.j. 15 Co 455/2005-238 ( správně čl. 116 ), takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady dovolacího řízení ve výši 5.712,-Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalobce.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozsudkem ze dne 2. 10. 2005, č.j. 12 C 153/2003-87 (ve znění opravného usnesení ze dne 25. 10. 2005, č.j. 12 C 153/2003-91) uložil žalovanému, aby vydal žalobci ve výroku uvedeného rozsudku specifikovaný traktor Z. a rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky. Krajský soud v Brně v záhlaví označeným rozsudkem rozsudku soudu prvého stupně ve výroku o povinnosti vydat traktor změnil jen tak, že traktor lépe specifikoval uvedením jeho přesné SPZ ( dnes registrační značky ), dospěl však k týmž závěrům jako soud prvního stupně, svým rozhodnutím tedy rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (bez ohledu na formulaci výroku).
Soud prvního stupně zdůvodnil své rozhodnutí tím, že žalobce se na základě platné nájemní smlouvy uzavřené dne 20. 3. 2001 s M. P. – L. jako pronajimatelem stal nájemcem shora uvedeného traktoru, který smlouvou ze dne 1. 4. 2001 přenechal do podnájmu žalovanému. Kupní smlouvou ze dne 10. 2. 2003 získal poté žalobce traktor do svého vlastnictví, čímž „splynulo jeho postavení jako nájemce a vlastníka traktoru“ dle §584 obč. zák., zanikla proto nájemní smlouva a zanikl též akcesorický podnájemní vztah mezi žalobcem a žalovaným. Obsah dodatku č. 1 ze dne 8. 4. 2001 k podnájemní smlouvě (dále jen „dodatek“), který pro případ, že se žalobce stane vlastníkem traktoru, obsahoval jednak ujednání o budoucí kupní smlouvě mezi žalobcem a žalovaným a dále ujednání o budoucí transformaci podnájemního vztahu na vztah nájemní, zhodnotil soud prvního stupně jako neplatný právní úkon. Dle soudu prvního stupně totiž „nelze transformovat něco, co zaniklo“. Obsah dodatku by bylo možno hodnotit pouze jako (platnou) smlouvu o budoucí smlouvě ve smyslu ust. §50a obč. zák., práv z níž se však žalovaný nedomáhal. Soud prvního stupně zdůraznil rovněž, že i případně existující nájemní vztah mezi žalobcem a žalovaným byl ukončen výpovědí ze dne 25. 7. 2003, neboť z obsahu tohoto právního úkonu je zřejmé, že žalobce projevil vůli vztah související s užíváním traktoru ukončit.
Krajský soud v Brně, vycházeje z týchž skutkových zjištění, dospěl k týmž právním závěrům jako soud prvního stupně. Doplnil, že důvodem neplatnosti dodatku je především ta skutečnost, že „žalobce v rámci těchto ujednání disponoval (ač nemohl) právy v takovém rozsahu, jaká mu nenáležela.“ Dle odvolacího soudu mohli účastníci uzavřít buď smlouvu o budoucí smlouvě nájemní, případně smlouvu o budoucí smlouvě kupní. Náležitosti smlouvy o budoucí smlouvě nájemní však dodatek č. 1 nemá, práv ze smlouvy o budoucí smlouvě kupní se žalovaný nedomáhal. Vlastníkem traktoru je žalobce, žalovanému žádný titul pro užívání traktoru nesvědčí.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním. Závěr odvolacího soudu ( ale i soudu prvního stupně ) o neexistenci titulu pro užívání sporného traktoru žalovaným spočívá dle dovolatele na nesprávném právním posouzení věci ( §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. ). Podle dovolatele nebyla dosud publikovanou judikaturou jednoznačně vyřešena otázka, na níž napadené rozhodnutí spočívá (a potud má dovolatel rozhodnutí odvolacího soudu za zásadně právně významné), totiž zda lze způsobem, jímž to účastníci učinili, sjednat transformaci vztahu podnájemního na vztah nájemní. Podle dovolatele žalobce nedisponoval právy v rozsahu, která mu nenáležela, neboť vznik nájemního vztahu vázal na splnění odkládací podmínky, tj. uzavření kupní smlouvy týkající se traktoru (předmětu nájmu, resp. podnájmu) žalobcem. Dodatek měl všechny formální náležitosti platné smlouvy. Za neplatnou naopak považuje dovolatel výpověď nájemní smlouvy. Navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen.
Žalobce navrhuje dovolání jako zjevně nedůvodné odmítnout. Je přesvědčen, že s právní otázkou, kterou dovolatel považuje za zásadní, se soudy obou stupňů dostatečně vypořádaly. Případně existující vztah mezi účastníky navíc v každém případě skončil, neboť žalobce z důvodu procesní opatrnosti smlouvu mezi účastníky v průběhu řízení vypověděl, čímž žalovaný jakýkoli užívací titul k traktoru ztratil.
Dovolací soud zkoumal nejprve, zda je dovolání přípustné. Přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. v dané věci nepřichází v úvahu /odvolacím soudem nebylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně – písm.a), soud prvního stupně rozhodl v této věci v pořadí prvním rozsudkem – písm. b)/, v úvahu proto připadá pouze přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, neboť otázku, na níž jeho výrok spočívá a která je dovoláním napadena, řeší v rozporu s hmotným právem ( §237 odst. 3 o.s.ř. ).
Odvolací soud založil své rozhodnutí na tom, že dodatek upravující tzv. transformaci vztahu podnájemního na vztah nájemní pro případ, že se dosavadní nájemce a podnajimatel stane vlastníkem předmětu nájmu (resp. podnájmu) a pronajimatelem, je neplatný, neboť žalobce „disponoval s právy v takovém rozsahu, jaká mu nenáležela“. Tento závěr odvolacího soudu je nesprávný, neboť opomíjí zásadu, že právní úkon má být posuzován dle svého obsahu, dle vůle toho, kdo jej činí ( §266 odst. 1 obch. zák., §35 odst. 2 obč. zák. ); projevu vůle před jeho jazykovým vyjádřením dává totiž zákon přednost. Výklad projevu vůle má být především rozumný a spravedlivý.
Ze skutkových zjištění učiněných oběma soudy vyplývá, že mezi účastníky byla písemnou formou uzavřena platná smlouva o podnájmu traktoru, obsahující (mimo jiné) údaje o smluvních stranách, předmětu a ceně podnájmu. Ke smlouvě byl sjednán písemný dodatek, který v části týkající se nájmu zní takto: „Dnem, kdy nájemce získá traktor do svého vlastnictví, se tato podnájemní smlouva transformuje na smlouvu nájemní, v níž dosavadní nájemce má jako vlastník traktoru postavení pronajimatele a dosavadní podnájemce má postavení nájemce“.
Vůle účastníků obsažená v dodatku, která není v rozporu s jejím jazykovým projevem ( §266 odst. 1 obch. zák., §35 odst. 2 obč. zák.), směřovala zjevně k tomu, aby vztahy mezi účastníky traktoru se týkající zůstaly zachovány i tehdy, až se žalobce na základě kupní smlouvy, kterou hodlal uzavřít (a později skutečně uzavřel, jak bylo soudy zjištěno), stane vlastníkem traktoru. Úmyslem účastníků tedy bylo, aby žalovaný traktor nadále užíval a za jeho užívání žalobci platil sjednanou cenu. Předat jinému věc do užívání za sjednanou cenu je obsahem jak nájemního, tak podnájemního vztahu ( srov. §663 obč. zák., §666 odst. 1 obč. zák.). Disponovat právy v tomto smyslu ( předat traktor do užívání jinému za úplatu ) tudíž nepochybně může jak nájemce traktoru se souhlasem vlastníka, tak jeho vlastník. Jinými právy žalobce nedisponoval. Obsah ani rozsah vzájemných práv a povinností účastníků se tím, že se žalobce stal vlastníkem traktoru, nezměnil.
Oprávněná je též námitka dovolatele spočívající v tom, že při uzavírání dodatku nedisponoval pronajimatel právy, která mu nenáležela, neboť vznik nájemního vztahu vázal na splnění odkládací podmínky, že se žalobce stane vlastníkem traktoru ( §36 odst. 1 a odst. 2 obč. zák.).
Z uvedeného je zřejmé, že závěr odvolacího soudu o neplatnosti dodatku je nesprávný.
Přes právě uvedené však napadené rozhodnutí z jiných důvodů obstojí jako věcně správné. Ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, z nichž odvolací soud vycházel a vychází z nich i soud dovolací ( §241a odst. 4 o.s.ř. ), byla žalovanému dána výpověď „z podnájemního vztahu“ dopisem ze dne 25. 7. 2003. Ze skutkových zjištění soudy učiněných dále vyplývá, že tato výpověď, kterou smlouva mezi účastníky uzavřená umožňovala ( §344 obch. zák.), byla žalovanému doručena tak, že sjednaná jednoměsíční výpovědní lhůta počala běžet 1. 8. 2003. Ze shora uvedených skutkových zjištění učinil soud prvního stupně závěr o tom, že nájemní vztah mezi účastníky ( pokud existoval ), uplynutím výpovědní lhůty zanikl. Výpověď považoval za platnou, dle jejího obsahu ji považoval za úkon, jímž žalobce projevil vůli ukončit vztah mezi účastníky, jehož obsahem bylo užívání traktoru.
Odvolací soud tento závěr soudu prvního stupně akceptoval a sdílí jej i soud dovolací (s tou výhradou, že výpovědní lhůta určená podle měsíců, počala-li běžet 1. 8. 2003, skončila dle §122 odst. 2 obč. zák. dne 1. 9. 2003, neboť tento den se svým označením shoduje se dnem, na níž připadá událost, od níž se lhůta počítá). Dovolací soud považuje závěr o ukončení vztahu mezi účastníky výpovědí za správný právě s přihlédnutím k tomu, co o projevu vůle a jeho výkladu bylo řečeno shora v souvislosti s platností dodatku.
Z uvedeného plyne, že závěr odvolacího soudu o tom, že žalovanému v současné době nesvědčí žádný titul k užívání traktoru, je správný, dovolací soud proto dovolání zamítl ( §243b odst. 2 o.s.ř. ).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. Úspěšnému žalobci v souvislosti s dovolacím řízením vznikly náklady za právní zastoupení. Sazba odměny dle §8 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění účinném od 1. 9. 2006 ve výši 9.000,- Kč byla dle §18 odst. 1 téže vyhlášky snížena o 50%, neboť zástupce žalobce učinil v dovolacím řízení pouze jediný úkon. Součástí nákladů řízení je též paušální náhrada hotových výdajů advokáta 300,- Kč za jeden úkon právní služby podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném k témuž datu a náhrada za 19% daň z přidané hodnoty 912,- Kč. Náklady řízení činí celkem 5.712,- Kč
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 18. března 2009
JUDr. Miroslav G a l l u s
předseda senátu