Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12.03.2009, sp. zn. 32 Cdo 4828/2007 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2009:32.CDO.4828.2007.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2009:32.CDO.4828.2007.1
sp. zn. 32 Cdo 4828/2007 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Moniky Vackové v právní věci žalobkyně A. W. spol. s r.o., zast. Mgr. J. M., advokátem, proti žalovanému O. R., zast. JUDr. J. H., advokátem, o zaplacení částky 80.258,20 Kč s přísl., vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. 7 C 1281/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. května 2007, č.j. 29 Co 587/2006-121, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 10.300,- Kč, k rukám jejího právního zástupce do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: Okresní soud Praha - západ rozsudkem ze dne 6. června 2006, č.j. 7 C 1281/2004-89, ve výroku I. uznal žalovaného povinným k zaplacení částky 80.258,80 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku. Ve výrocích II. a III. rozhodl soud prvního stupně o nákladech řízení. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky z titulu nezaplacené ceny díla elektroinstalačních prací, které pro žalovaného provedla na objektu rekonstrukce vily v D. Dovodil, že mezi účastníky byly smlouvy o dílo podle §536 an. obchodního zákoníku uzavírány konkludentně ústními objednávkami žalovaného a tím, že žalobkyně podle nich dílo provedla. Vůle stran směřovala k uzavření smlouvy, což bylo mezi účastníky zavedenou praxí. Soud shledal požadavek na zaplacení ceny díla důvodným, proto žalobě vyhověl včetně požadovaného příslušenství. Odvolací soud v záhlaví označeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a ve výroku II. rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními i právními závěry soudu prvního stupně a uzavřel, že žalobkyně po poučení podle §118a odst. 1 a 3 o. s. ř. odvolacím soudem prokázala svá tvrzení, že se žalovaným uzavřela smlouvu o dílo, na základě této smlouvy provedla pro žalovaného práce, které mu vyúčtovala, předala, a tím jí vznikl nárok na zaplacení ceny díla. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný včasné dovolání, které co do přípustnosti opřel o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jeno. s. ř.“). Z obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) vyplývá, že žalobce namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (tedy, že je dán dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Dovolatel má za to, že v řízení nebylo prokázáno, že by byla uzavřena řádná smlouva o dílo způsobem, který obchodní zákoník připouští. Dovolatel namítá, že odvolací soud neprávně hodnotil provedené důkazy, tj. svědecké výpovědi a listiny (označené v dovolání), a na základě toho dospěl k nesprávnému právnímu posouzení věci. Dovolatel navrhuje zrušit rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalobkyně ve vyjádření uvádí, že rozhodnutí soudů obou stupňů považuje za správné a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné odmítl. Dovolání není přípustné. Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti rozsudku upravuje ustanovení §237 o. s. ř. V projednávaném případě přichází v úvahu přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Podle tohoto ustanovení je přípustné dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písm. b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.). Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou otázku, na níž výrok odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení založen. Zásadní právní význam pak má rozhodnutí odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu) nebo obsahuje-li řešení právní otázky, které je v rozporu s hmotným právem. Pokud dovolatel namítá, že v řízení nebylo prokázáno, že by byla uzavřena řádná smlouva o dílo, a to způsobem, který obchodní zákoník připouští, jsou tyto jeho námitky podřaditelné dovolacímu důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř. (tedy, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování). Avšak za situace, kdy je posuzována přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., nemohou tyto námitky přípustnost dovolání založit. Totéž platí i pro další námitky dovolatele, kterými vytýká, že odvolací soud neprávně hodnotil provedené důkazy, tj. svědecké výpovědi a listiny (označené v dovolání), a na základě toho dospěl k nesprávnému právnímu posouzení věci. Těmito námitkami dovolatel brojí proti skutkovým závěrům odvolacího soudu, tyto námitky tudíž nelze v případě posouzení přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. úspěšně uplatnit (srov. též §241a odst. 3 o. s. ř. a contrario). Poněvadž Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu z pohledu dovolatelem uplatněných dovolacích důvodů a jejich obsahového vymezení zásadně právně významným neshledal (dovolatel ostatně v dovolání ani žádnou právní otázku za zásadně významnou neoznačil), a to ani z pohledu případného rozporu s hmotným právem, dovolání žalobce jako nepřípustné podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl dle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. tak, jak se uvádí ve výroku, a přiznal žalované náhradu nákladů řízení, a to odměnu podle ustanovení §3 odst. 1 bod 4, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění ve výši 10.000,- Kč, a paušální náhradu 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li žalovaný, co mu ukládá toto rozhodnutí, může se oprávněná domáhat soudního výkonu rozhodnutí. V Brně dne 12. března 2009 JUDr. František Faldyna, CSc. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:03/12/2009
Spisová značka:32 Cdo 4828/2007
ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:32.CDO.4828.2007.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2016-04-08