ECLI:CZ:NS:2009:32.CDO.4837.2007.1
sp. zn. 32 Cdo 4837/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc., a soudců JUDr. Moniky Vackové a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobce P. J., zastoupeného JUDr. J. C., advokátem, proti žalované P. s. Ú. n. L., a. s., o zaplacení 87.964,- Kč s přísl., vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 32 Cm 108/99, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. července 2007, č. j. 4 Cmo 192/2006-108, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl rozsudkem ze dne 26. dubna 2006, č. j. 32 Cm 108/99-79, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 87.964,- Kč s 14 % úrokem p. a. od 3. 11. 1998 do zaplacení (výrok I.), v části, jíž se žalobce domáhal zaplacení 12 % úroku p. a. z částky 87.964,- Kč od 3. 11. 1998 do zaplacení, žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III. a IV.).
Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že na základě objednávky žalované ze dne 10. 8. 1998 provedl žalobce se dvěma svými zaměstnanci pro žalovanou montážní práce na rozvodech ústředního topení na akci D. S. – Ú. n. L. za cenu 120,- Kč za hodinu, které byly vyúčtovány za měsíc září 1998 fakturou, nezaplacenou v rozsahu částky 44.746,- Kč a za měsíc říjen 1998 fakturou částkou 43.218,- Kč. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobce v období srpen až říjen 1998 pro žalovanou montážní práce skutečně prováděl, sporným učinila žalovaná rozsah provedených prací.
Soud prvního stupně dovodil, že mezi stranami byla platně uzavřena smlouva o dílo podle §536 an. obchodního zákoníku (dále též „obch. zák.“) a žalobci vznikalo jako zhotoviteli právo na zaplacení ceny, určené násobkem hodinové sazby uvedené v objednávce a počtu odpracovaných hodin. Z provedených důkazů soud učinil zjištění, že žalobce odpracoval u žalované v září 1998 třicet dnů a v říjnu 1998 devatenáct dnů a tomu odpovídá výpočet vyúčtované ceny za měsíc září celkem 871 hodin, tj. přibližně 30 hodin denně při práci tří osob a za měsíc říjen celkem 328 hodin, tj. 17 hodin denně při práci tří osob.
Soud prvního stupně proto uznal uplatněný nárok na doplacení ceny díla za oprávněný. Pouze u úroku z prodlení uznal oprávněným ve smyslu §369 odst. 1 ve spojení s §502 obch. zák., v rozhodném znění, jen úrok ve výši 14 % p. a., nikoliv požadovaný ve výši 26 % p. a.
K odvolání žalované Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem napadený rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl a uložil žalobci zaplatit žalované náhradu nákladů řízení, jakož i náhradu nákladů státu (výrok I.) a rovněž uložil žalobci nahradit žalované náklady odvolacího řízení (výrok II.).
Odvolací soud nejprve konstatoval, že žalobce se z nařízeného jednání omluvil a proto mu nemohl poskytnout poučení podle §118a odst. 2 občanského soudního řádu (dále též „o. s. ř.“) o nutnosti doplnit vylíčení rozhodných skutečností a navržení potřebných důkazů.
Odvolací soud zopakoval důkazy objednávkou ze dne 10. 8. 1998, předmětnými dvěma fakturami a dospěl k závěru, že mezi účastníky nebyla uzavřena smlouva o dílo ve smyslu §536 obch. zák., když nedošlo k vymezení díla, tj. k dohodě o konkrétním rozsahu montážních prací, jako podstatné části smlouvy dle §269 odst. 1 obch. zák. K uzavření smlouvy mohlo podle odvolacího soudu dojít pouze postupem podle §275 odst. 4 obch. zák., tj. vyjádřením souhlasu s návrhem tím, komu byl návrh určen.
Odvolací soud proto posuzoval žalobní nárok podle §451 občanského zákoníku (dále též „obč. zák.“), avšak žalobce neoznačil žádný důkaz k prokázání provedení vyúčtovaných prací z důvodu bezdůvodného obohacení, a tudíž žalobce neunesl důkazní břemeno.
Odvolací soud rovněž usoudil, že v daném případě nemohlo dojít k částečnému uznání závazku z faktury č. 131 ze dne 1. 10. 1998, znějící na částku 109.746,- Kč, poskytnutím části plnění ve výši 65.000,- Kč ve smyslu §407 odst. 3 ve vazbě na §323 odst. 2 obch. zák. Žalovaná totiž od počátku tvrdila, že vyfakturovaný počet odpracovaných hodin nekorespondoval s rozsahem skutečně provedených prací.
Odvolací soud se nezabýval tvrzením žalované o spotřebě tepla v době od srpna do října 1998 a k tomu předloženým důkazům v odvolacím řízení k prokázání faktu, že topenářské práce v bytech, účtované za měsíce září a říjen 1998, nebylo možné provádět, neboť odvolatel byl řádně poučen soudem prvního stupně dle §119a odst. 1 o. s. ř. a šlo tak v odvolacím řízení o nepřípustné novum.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání s odkazem na přípustnost podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a na důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatel má za to, že odvolací soud rozhodl na základě shromážděných důkazů, zejména výslechu svědků a hodnocení písemností, v rozporu s těmito důkazy, když dílo – topenářské práce byly řádně provedeny a zástupci žalované převzaty.
Závěr odvolacího soudu, že nebyla uzavřena smlouva o dílo, považuje dovolatel za nesprávný. Dílo bylo žalovanou objednáno, cena za práce sjednána a rozsah prací byl dán počtem objektů určených k rekonstrukci. Dílo bylo vždy předáváno odpovědnému zaměstnanci žalované, p. H. Pokud to žalovaná zpochybňuje, činí tak účelově s vědomím, že mezitím tento pracovník zemřel a nelze nyní svědecky prokázat opak. Účelové je i tvrzení ohledně evidence odpracovaných hodin, bylo na žalované, aby způsob evidence určila a pokud se spokojila s údaji, které žalobce při předávání prací předkládal, je to její věcí. Je také s podivem, že žalovaná neuplatnila žádné námitky k předloženým fakturám žalobce a činí tak až v současné době. Žalovaná nerozporovala vykonání prací, ale pouze jejich rozsah a měla zájem uzavřít dohodu o narovnání.
Výhradu odvolacího soudu, že neměl možnost žalobce poučit vzhledem k jeho omluvené nepřítomnosti na jednání, shledává dovolatel problematickou, když takové poučení mohl učinit před tím, zvláště když je posléze spojil s tak radikální změnou názoru na věc, odlišnou od soudu prvního stupně.
Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání namítá, že žalobce důkaz o provedení vyfakturovaných prací, např. podpisem skutečně odpracovaných hodin, což je na stavbách obvyklé, nikdy nepředložil. Nepředložil ani protokol o převzetí prací, ani výslechy svědků nebylo provedení tvrzených prací prokázáno. Žalobce nepředložil ani denní záznamy ze stavebního deníku o rozsahu provedených prací, ani výsledky tlakových zkoušek. S ohledem na úmrtí p. H. není možné ani prokázat pravost jeho podpisu na jedné z faktur. Z výpovědi svědka, navrženého žalobcem, vyplynulo, že žalobce pracoval na stavbě měsíc (srpen) a nikoli tři měsíce, jak tvrdí.
Žalovaná navrhuje „potvrzení rozsudku odvolacího soudu“.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.), po zjištění, že dovolání splňuje podmínky a vykazuje náležitosti stanovené zákonem (ust. §240 odst. 1, §241 odst. 1, §241a odst. 1 o. s. ř.), konstatoval, že dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., jelikož odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.
Ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud vázán dovolatelem uplatněným dovolacím důvodem podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž namítá nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem, jakož i obsahovým vymezením tohoto důvodu dovolatelovými námitkami.
Pod uvedený dovolací důvod lze však subsumovat jen tu právní námitku, kterou dovolatel uplatňuje právní názor opačný od názoru odvolacího soudu, že v posuzovaném případě byla uzavřena smlouva o dílo podle §536 an. obch. zák.
I kdyby tomu tak však bylo, a žalobcem požadované plnění by nebylo posuzováno podle ustanovení §451 an. obč. zák. o bezdůvodném obohacení (jak učinil odvolací soud), bylo by opět nutné – obdobně jako u případného nároku z bezdůvodného obohacení – prokazovat, že smluvené plnění bylo poskytnuto (montážní práce jako dílo byly provedeny a žalovanou převzaty), a to je již otázka skutkového zjištění, nikoli právního posouzení věci. Na samotné otázce, zda byla v daném případě uzavřena smlouva o dílo či nikoliv, napadené rozhodnutí založeno není.
Otázky hodnocení provedených důkazů a učinění z nich vyplývajících skutkových zjištění však pod důvod dovolání podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., uplatněný dovolatelem, podřadit nelze.
Nejvyšší soud podotýká, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu v zásadě spočívá na závěru, že žalobce neunesl důkazní břemeno, resp. ocitl se v důkazní nouzi ohledně provedení a převzetí topenářských prací v tvrzeném rozsahu a tento závěr za právní posouzení věci nelze pokládat.
Dovolací soud na základě uvedeného uzavřel, že uplatněný dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. nebyl naplněn, napadené rozhodnutí je správné a dovolání proto jako nedůvodné zamítl (§243b odst. 2 věta před středníkem o. s. ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení má oporu v ust. §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když dovolatel nemá podle výsledku právo na náhradu těchto nákladů a žalované podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady v tomto řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. března 2009
JUDr. František Faldyna, CSc.
předseda senátu