ECLI:CZ:NS:2009:32.CDO.542.2008.1
sp. zn. 32 Cdo 542/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Moniky Vackové v právní věci žalobkyně K. F. s.r.o., zastoupené Mgr. D. T., advokátem s, proti žalovaným 1) Ing. P. J, , zastoupenému Mgr. D. Z., advokátem, 2) S. V., , 3) J. L, o zaplacení částky 249.493,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 7 C 620/97, o dovolání prvního žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. listopadu 2006, č.j.17 Co 69/2003-184, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání prvního žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem v záhlaví označenému, směřující pouze proti jeho II. výroku, jímž byl změněn rozsudek Okresního soudu v Lounech ze dne 26. 4. 2001, č.j. 7 C 620/97-121 v části týkající se příslušenství pohledávky, není přípustné.
Důvodem změny rozsudku soudu prvního stupně v této části je pouze dispozice žalobou (žaloba byla ohledně příslušenství vzata zčásti zpět), svou podstatou je tedy napadená část rozsudku odvolacího soudu rozhodnutím potvrzujícím, přípustnost dovolání dle §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. je proto vyloučena.
Podmínky §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. v dané věci splněny rovněž nebyly, neboť předchozí rozsudek soudu prvního stupně v části týkající se příslušenství byl zrušen pro nepřezkoumatelnost a soud prvního stupně byl upozorněn na zákonnou úpravu výše úroků z prodlení, ke střetu dvou odlišných právních názorů zde však nedošlo.
Dovolání konečně není přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.; dovolací soud totiž neshledal, že by napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé mohl mít po právní stránce zásadní význam ( §237 odst. 3 o.s.ř. ).
Dovolatel žádnou otázku, která by mohla založit přípustnost dovolání dle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., nevymezuje. V soudní praxi není pochyb o tom (a potud nelze hovořit o zásadním právním významu rozhodnutí), že vyloučením pohledávky z uspokojení v konkurzním řízení podle §33 odst. 1 zák. č. 328/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, o konkurzu a vyrovnání (dále též jen ZKV), pohledávka, tedy ani jí odpovídající závazek dlužníka nezaniká, nedochází ani „k omezení rozsahu závazku dlužníka“, jak se domnívá dovolatel. Důsledkem situace předpokládané v uvedeném ustanovení ZKV je pouze skutečnost, že pohledávka nemůže být uspokojena způsobem, který zákon o konkurzu a vyrovnání upravuje. Vzhledem k uvedenému není v rozporu s hmotným právem (§56 odst. 5 věta třetí a odst. 6 obch. zák., §311 odst. 1 obch. zák.) závěr odvolacího soudu o povinnosti společníků veřejné obchodní společnosti jako zákonných ručitelů právního předchůdce úpadce zaplatit úroky z prodlení, jichž se po úpadci nelze domoci cestou konkurzu.
Dovolací soud, jak z uvedeného plyne, neshledal existenci podmínek daných ustanovením §237 odst. 3 o.s.ř., ani jiných okolností, z nichž by, s přihlédnutím k obsahu dovolacích námitek, bylo možno zásadní právní význam rozhodnutí dovodit, a proto dle §243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř. dovolání jako nepřípustné odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto s přihlédnutím ke skutečnosti, že žalobci, který by měl podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1a §146 odst. 3 o. s. ř. na náhradu nákladů řízení právo, v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. března 2009
JUDr. Miroslav G a l l u s
předseda senátu