ECLI:CZ:NS:2009:33.CDO.1009.2007.1
sp. zn. 33 Cdo 1009/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové v právní věci žalobců a) M. Ch., b) E. Ch. B., obou zastoupených advokátkou, proti žalovaným 1) V. K., a 2) I. K., o slevu z kupní ceny, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 17 C 17/2004, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. června 2006, č. j. 51 Co 188/2006-68, takto:
Dovolání se odmítá.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. června 2006, č. j. 51 Co 188/2006-68, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu
pro Prahu 10 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 16. listopadu 2005, č. j.
17 C 17/2004-54, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 400.000,- Kč s příslušenstvím, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Předpokladem přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka mají po právní stránce zásadní význam. Podle §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Obsahově (§41 odst. 2 o. s. ř.) směřuje dovolací výhrada žalobců vůči závěru odvolacího soudu o prekluzi práva z odpovědnosti za vady v důsledku nevytčení vady prodávané věci (nemovitosti) ve lhůtě šesti měsíců od okamžiku jejího převzetí. Rozhodnutí odvolacího soudu podle nich odporuje hmotnému právu, neboť nezohledňuje skutečnost, že žalobci nemohli vadu věci zjistit dříve než v listopadu 2000, přestože kupní smlouva byla uzavřena dne 5. 1. 2000 a ke vkladu vlastnického práva k předmětu koupě došlo dne 3. 2. 2000, přičemž pozemek fakticky převzali dva měsíce po uzavření kupní smlouvy.
Právní posouzení věci odvolacím soudem o běhu šestiměsíční prekluzivní lhůty podle §599 odst. 1 obč. zák., která počíná převzetím věci kupujícím (tj. v případě nemovitostí od zápisu vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí) neodporuje hmotnému právu ani dosavadní rozhodovací praxi (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. prosince 2000, sp. zn. 33 Cdo 2573/99, publikovaný v časopise Soudní judikatura č. 2/2001, pod SJ 20/2001, a rozsudek ze dne 26. dubna 2007, sp. zn. 33 Odo 320/2005).
Je tedy zřejmé, že dovolání žalobců směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, a dovolacímu soudu nezbylo, než je podle §243b odst. 5 věty prvé a §218 písm. c) o. s. ř. odmítnout.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalovaným, kteří by podle 243b odst. 5 věty prvé, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. měli právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. května 2009
JUDr. Václav Duda, v. r.
předseda senátu