ECLI:CZ:NS:2009:33.CDO.1156.2007.1
sp. zn. 33 Cdo 1156/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně P. & B., proti žalované E. a. s., zastoupené advokátem, o zaplacení částky 6.661.128,10 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 16 Cm 74/2005, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. října 2006, č. j. 11 Cmo 222/2006-73, takto:
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
Právní předchůdce žalobkyně P. K., se jako správce konkursní podstaty úpadkyně V. s. CZ, domáhal vůči žalované zaplacení částky 6.661.128,10 Kč s příslušenstvím.
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 6. října 2006, č. j. 11 Cmo 222/2006-73, potvrdil usnesení Městského soudu v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 15. března 2006, č. j. 16 Cm 74/2005-44, jímž bylo připuštěno, aby do řízení na místo žalobce vstoupila společnost P. & B.
V dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu žalovaná namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, neboť právní předchůdce žalobkyně neprokázal, že pohledávka, která je předmětem řízení, přešla podle rámcové smlouvy uzavřené dne 4. 5. 2005 na žalobkyni. Z této smlouvy uzavřené mezi P. K. jako správcem konkursní podstaty úpadkyně V. s. CZ a společností P. & B., pouze vyplývá, že tyto subjekty hodlají uzavřít o každé postupované pohledávce samostatnou smlouvu o postoupení pohledávky, kterou ovšem právní předchůdce žalobkyně k návrhu na vydání usnesení o procesním nástupnictví nepřiložil. Pohledávka za žalovanou zmiňovaná v příloze č. 1 rámcové smlouvy neodpovídá pohledávce uplatněné v tomto řízení. S ohledem na výše uvedené žalovaná navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání je přípustné podle §239 odst. 1 písm. b) o. s. ř., není však důvodné.
Jelikož vady uvedené v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b)
a §229 odst. 3 o. s. ř., ani jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§242 odst. 3 o. s. ř.), se z obsahu spisu nepodávají a dovolatelka jejich existenci ani netvrdí, přezkoumal Nejvyšší soud správnost rozhodnutí odvolacího soudu z pohledu uplatněného dovolacího důvodu.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §107a odst. 1 o. s. ř. má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v §107. Podle odstavce 2 téhož ustanovení soud návrhu účastníka vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány.
Podle čl. I. písm. b) smlouvy ze dne 4. 5. 2005 (dále jen „rámcová smlouva o postoupení pohledávek“ nebo též „smlouva“) uzavřené mezi P. K., správcem konkursní podstaty úpadkyně V. s. CZ, jako postupitelem a P. & B., jako postupníkem, postupitel prohlásil, že jako správce konkursní podstaty zapsal ve smyslu §18 ZKV do soupisu konkursní podstaty úpadce pohledávky úpadce za různými subjekty – právnickými a fyzickými osobami, vzniklé po prohlášení konkursu. Zároveň konstatoval, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 29. března 2005, č. j. 99 K 45/2000-986, vyslovil tento konkursní soud souhlas s prodejem pohledávek za dlužníky úpadce v celkové účetní hodnotě 13.305.330,05 Kč, vzniklé v období po prohlášení konkursu, tj. po 11. 10. 2000 prodejem mimo dražbu za podmínek podle bodu II. výše uvedeného usnesení Městského soudu v Praze [čl. I. písm. c) rámcové smlouvy]. Podle čl. II. bodu 1. věty prvé rámcové smlouvy postupitel touto smlouvou postupuje potupníkovi své pohledávky podle specifikace uvedené v příloze 1 této smlouvy. Pohledávky uvedené v bodu 1. se postupují včetně příslušenství a všech práv s nimi spojenými (bod 2. téhož článku). Postupník pohledávky v celkovém rozsahu vymezeném touto smlouvou a přílohou č. 1 přijímá (bod 3. téhož článku). Postupník uhradil za předmět smlouvy postupiteli kupní cenu ve výši 700.000,- Kč. Kupní cena byla uhrazena na bankovní účet postupitele uvedený v záhlaví této smlouvy (čl. III bod 1. smlouvy). Podle čl. III bodu 1. rámcové smlouvy postupitel se zavazuje do 15 dnů od podpisu této smlouvy písemně oznámit postoupení pohledávek jednotlivým dlužníkům. Pokud by dlužník (dlužníci) z této smlouvy po podpisu této smlouvy plnil postupiteli, zavazuje se postupitel po postoupení pohledávky vydat veškeré takové plnění postupníkovi, to však pouze v případě, že nedošlo k zániku smlouvy této smlouvy odstoupením ve smyslu čl. III.5 smlouvy ( čl. III. bod 4. smlouvy). Smlouva nabyla platnosti a účinnosti dnem jejího podpisu oběma stranami (čl. III. bod 6 odst. třetí věta prvá smlouvy).
Vycházeje ze správného závěru, že rámcová smlouva ve spojení s přílohou č. 1, ve které je pohledávka za žalovanou vyčíslena částkou 6.661.128,10 Kč, je právní skutečností, s níž právní předpisy spojují převod práva, odvolací soud v posuzovaném případě správně postupoval podle §107a o. s. ř., který upravuje procesní nástupnictví, k němuž dochází v důsledku hmotněprávní singulární sukcese práva (povinnosti), která nastává po zahájení řízení (aniž by účastník řízení ztratil způsobilost být účastníkem řízení). Neobstojí výhrada žalované, že k postoupení pohledávek vyjmenovaných v příloze č. 1 mělo dojít až další samostatnou smlouvou o postoupení pohledávky navazující na rámcovou smlouvu ze dne 4. 5. 2005. S přihlédnutím k výše citovaným ustanovením rámcové smlouvy je nepochybné, že k postoupení vyjmenovaných pohledávek (včetně pohledávky za žalovanou) mělo dojít již okamžikem podpisu rámcové smlouvy a na tom nemohlo nic změnit ujednání čl. III. bodu 1. věty druhé rámcové smlouvy, podle něhož pohledávky za jednotlivými dlužníky budou postoupeny samostatnými smlouvami o postoupení, které nabudou účinnosti dnem podpisu smluvními stranami. V kontextu s ujednáním pod čl. III. bodem 1. větou třetí rámcové smlouvy tato „samostatná smlouva“ a k ní náležející písemný předávací protokol měly sloužit postupníkovi jen k průkazu postoupení pohledávky vůči dlužníkovi a rovněž k tomu, aby mu byly předány veškeré podklady k uplatňování pohledávky. Na samotný okamžik převodu pohledávky již nemohly mít vliv.
Odvolacímu soudu tak nelze důvodně vytýkat závěr, že rámcová smlouva ze dne 4. 5. 2005 je právní skutečností, s níž právní předpisy spojují převod práva účastníka řízení, o něž v řízení jde, ani nesprávnou aplikaci §107a o. s. ř.
Neobstojí ani výhrada, že pohledávka specifikovaná v příloze č. 1 smlouvy neodpovídá (co do výše) pohledávce uplatněné žalobou ze dne 10. 2. 2005. Právní předchůdce žalobkyně sice nejprve požadoval po žalované zaplacení částky 2.470.413.30,- Kč s příslušenstvím, nicméně na základě usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. dubna 2005, č. j. 16 Cm 74/2005-18, doručeného žalované dne 17. 5. 2005, byla připuštěna změna žaloby spočívající v rozšíření žalobního požadavku na částku 6.661.128,10 Kč s příslušenstvím.
Jelikož se dovolatelce nepodařilo zpochybnit správnost právního posouzení věci odvolacím soudem, Nejvyšší soud její dovolání podle §243b odst. 2 věty první o. s. ř. zamítl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. června 2009
JUDr. Václav D u d a , v. r.
předseda senátu