ECLI:CZ:NS:2009:33.CDO.1552.2008.1
sp. zn. 33 Cdo 1552/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce V. O., zastoupeného advokátem, proti žalované H. O., zastoupené advokátkou, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 4 C 1398/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. 10. 2007, č.j. 17 Co 168/2006-44, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalobce proti v záhlaví citovanému rozsudku, kterým krajský soud
ve věci samé potvrdil rozsudek Okresního soudu ve Znojmě ze dne 27. 2. 2006, č.j.
4 C 1398/2005-22, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb., dále jen „o.s.ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť hodnocením v dovolání obsažené argumentace nelze dospět k závěru, že napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o.s.ř).
Dovolatel namítá, že odvolací soud dospěl v důsledku pochybení při hodnocení provedených důkazů k nesprávnému závěru, který nemá v provedeném dokazování oporu. Nesouhlasí se závěrem, že chování žalované je odrazem neurovnaných a napjatých vztahů mezi účastníky, a prosazuje, že žalovaná v době, kdy jeho finanční a osobní poměry byly velmi neutěšené, jednala naprosto bezdůvodně s cílem prakticky jej zcela zničit, přičemž jen s ohledem na délku soudního řízení o vyklizení nebyl nucen nemovitosti opustit bez možnosti jiného bydlení; namítá tedy, že skutková zjištění stran příčin chování žalované jsou nesprávná. Tyto námitky vystihují dovolací důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř., který je k založení přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. nezpůsobilý, takže i právní závěry, které z nich pro dovolatele vyplývají že žalovaná svým chováním vůči němu hrubě porušila dobré mravy), jsou pro účely daného dovolacího přezkumu bezcenné. Skutkový základ sporu nelze při zvažování přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zpochybnit, pro dovolací soud je závazný (srov. §241a odst. 3 o.s.ř.).
Dovolání proti nákladovým výrokům není objektivně přípustné, a to bez ohledu na to, zda jde o potvrzující rozhodnutí o nákladech řízení (před soudem prvního stupně) či o rozhodnutí o nákladech řízení odvolacího, jež není rozhodnutím měnícím ani potvrzujícím (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 1/2003 pod č. 4).
Nejsou-li dány podmínky přípustnosti dovolání, Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. Žalované, která by na jejich náhradu jinak měla právo, náklady v tomto stadiu řízení podle obsahu spisu nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. listopadu 2009
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu