ECLI:CZ:NS:2009:33.CDO.1569.2009.1
sp. zn. 33 Cdo 1569/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně S. b., s. r. o., zastoupené advokátem, proti žalovaným 1) J. Č. a 2) M. Č., zastoupeným advokátem, o zaplacení částky 17.850,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 18 C 52/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. listopadu 2008, č. j. 19 Co 2300/2008-114, takto:
Dovolání se odmítá.
Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.660,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 27. listopadu 2008, č. j. 19 Co 2300/2008-114, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích
ze dne 24. června 2008, č. j. 18 C 52/2008-75, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 17.850,- Kč s 3% úrokem z prodlení od 6. 1. 2005 do zaplacení a bylo rozhodnuto o nákladech řízení; zároveň rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Soudy obou stupňů na základě skutkových zjištění dospěly k závěru, že žalobkyni nevznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty, neboť žalovaní neporušili žádnou povinnost, která pro ně vyplývala ze smlouvy o zprostředkování.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, v němž odvolacímu soudu vytkla nesprávné právní posouzení věci z důvodů blíže rozvedených, a navrhla napadený rozsudek zrušit.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění - dále jen „o. s. ř.“) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas k tomu legitimovaným subjektem (žalobkyní) při splnění podmínky advokátního zastoupení
(§240 odst. 1 a §241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), shledal, že není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. není dovolání podle odstavce 1 přípustné
ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Vzhledem k tomu, že v posuzované věci bylo dovoláním dotčeným výrokem rozhodnuto o plnění nepřevyšujícím částku 20.000,- Kč, je přípustnost dovolání vyloučena ve smyslu §237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř.
Protože přípustnost dovolání nepřipadá v úvahu ani proti výroku rozsudku, jímž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne
31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod R 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), je zřejmé, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto odmítl (§243b odst. 5 věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za stavu, kdy žalovaným vznikly náklady v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta, které sestávají z odměny advokáta ve výši 3.360,- Kč (§2 odst. 1, §3 odst. 1 bod 4. ve spojení s §10 odst. 3, §15 ve spojení s §14 odst. 1, §18 odst. 1 a §19a vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění) a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§2 odst. 1, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. června 2009
JUDr. Blanka Moudrá, v. r.
předsedkyně senátu