ECLI:CZ:NS:2009:33.CDO.1718.2009.1
sp. zn. 33 Cdo 1718/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně Č. i. k., a. s., zastoupené advokátem, proti žalovanému J. P., o zaplacení 87.667,53 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 55 C 811/2007, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. července 2008, č. j. 55 Co 236/2008-36, takto:
Dovolání se odmítá.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 26. března 2008, č. j. 55 C 811/2007-21, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 87.667,53 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9.376,- Kč a úrokem ve výši repo sazby stanovené Č. n. b., zvýšené o sedm procentních bodů a vždy takto stanovené znovu k prvnímu dni dalšího pololetí z dlužné částky 77.057,24 Kč jdoucí od 15. 11. 2007 do zaplacení, a to v měsíčních splátkách ve výši 7.500,- Kč splatných vždy do každého dvacátého dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek. Dále pak uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 30.653,90 Kč k rukám jejího zástupce, a to v měsíčních splátkách ve výši 1.000,- Kč splatných vždy do každého dvacátého dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 23. července 2008, č. j. 55 Co 236/2008-36, rozsudek soudu prvého stupně „ve lhůtách k plnění stanovených žalovanému“ potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž namítá, že není v jeho možnostech splácet svůj závazek vůči žalobkyni v částkách vyšších než 3.000,- Kč měsíčně.
Dovolání bylo podáno včas k tomu legitimovaným subjektem (žalovaným), není však v dané věci přípustné.
Podle §237 o. s. ř. není přípustnost dovolání dána již proto, že napadené usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvého stupně v části týkající se splatnosti přisouzené částky (resp. výše splátek), není rozhodnutím ve věci samé (k výkladu pojmu „věc sama“ srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné pod R 61/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. přípustnost dovolání v dané věci nezakládají, neboť zmíněný typ usnesení odvolacího soudu (jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ohledně splatnosti přisouzené částky) v jejich taxativních výčtech není uveden.
Lze tudíž uzavřít, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento opravný prostředek přípustný; dovolací soud je proto
bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) jako nepřípustné odmítl (§243b odst. 5 věta první
a §218 písm. c/ o. s. ř.), aniž se jím mohl zabývat z pohledu v něm uplatněných námitek.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyni v této fázi řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž úhradu by jinak měla vůči žalovanému právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. května 2009
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á , v. r.
předsedkyně senátu