ECLI:CZ:NS:2009:33.CDO.2.2009.1
sp. zn. 33 Cdo 2/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně D.I.C.L., zastoupené advokátem, proti žalovanému M. N., zastoupenému R. S., o zaplacení 151.047,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň - jih pod sp. zn. 4 C 230/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 28. května 2008, č. j. 25 Co 91/2008-141, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 28. května 2008, č. j. 25 Co 91/2008-141, kterým byl ve věci samé potvrzen rozsudek Okresního soudu v Plzeň - jih ze dne 28. ledna 2008, č. j. 4 C 230/2006-131, není přípustné podle
§237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř). V dovolání byl totiž uplatněn - jak vyplývá z jeho obsahu - výlučně dovolací důvod uvedený v §241a odst. 3 o. s. ř., mířící na pochybení při zjišťování skutkového stavu věci, který nelze v případě dovolání přípustného podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. použít (srov. výslovné znění §241a odst. 3 o. s. ř.). Dovolatelka vytkla odvolacímu soudu pouze nesprávně zjištěný skutkový stav věci ústící v závěr, že její pohledávka za žalovaným je promlčena. Vytýká totiž odvolacímu soudu, že dostatečně nezjišťoval, zda žalovaný měl k účtu své manželky dispoziční právo či nikoli a zda tedy nemohlo dojít k situaci, že předmětné platby poukázal on sám. Odstraněna nebyla ani pochybnost, zda žalovaný o platbách, které údajně provedla jeho „nezmocněná manželka“, skutečně nevěděl. Žalobkyně je nadále přesvědčena, že žalovaný o počinech manželky věděl a byl s nimi srozuměn. Zohledněno pak nebylo ani to, že platby byly sice poskytovány z bankovního účtu manželky žalovaného, jednalo se však ve skutečnosti o prostředky, které náležejí do společného jmění manželů. Pokud je v dovolání argumentováno nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom směru, že pokud by soudy nepochybily při zjišťování skutkového stavu věci a vzaly v úvahu všechny skutečnosti, které žalobkyně tvrdila, musely by dospět k odlišnému právnímu posouzení věci, resp. k závěru, že k promlčení jejího práva na vrácení úvěru nedošlo, neboť poskytnutím plateb došlo k uznání dluhu podle §407 odst. 3 obchodního zákoníku.
Protože dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, dovolací soud je - aniž se mohl věcí dále zabývat - podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první,
§224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalovanému nevznikly v této fázi řízení žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti žalobkyni právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. ledna 2009
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á , v. r.
předsedkyně senátu