ECLI:CZ:NS:2009:33.CDO.2518.2008.1
sp. zn. 33 Cdo 2518/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně C. F. S.-C. M., a. s. v likvidaci, zastoupené advokátkou, proti žalované L. S. S., o zaplacení 1.010,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 11 C 230/2007, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 28. března 2008, č. j. 69 Co 186/2008-24, takto:
Dovolání se odmítá.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Přerově usnesením ze dne 19. září 2007, č. j. 11 C 230/2007-8, odmítl pro opožděnost odpor podaný žalovanou proti platebnímu rozkazu Okresního soudu v Přerově ze dne 30. července 2007, č. j. 11 C 230/2007-6, opravenému usnesením ze dne 22. října 2007, č. j. 11 C 230/2007-11; odvolání, které žalovaná podala proti tomuto usnesení, bylo pro opožděnost odmítnuto usnesením Okresního soudu v Přerově ze dne 24. října 2007, č. j. 11 C 230/2007-10. Usnesením ze dne 19. prosince 2007, č. j. 11 C 230/2007-14, pak Okresní soud v Přerově odmítl pro opožděnost rovněž odvolání žalované proti svému usnesení ze dne 24. října 2007 a usnesením ze dne 7. února 2008, č. j. 11 C 230/2007-17, i odvolání žalované proti svému usnesení ze dne 19. prosince 2007.
K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci usnesením ze dne 28. března 2008, č. j. 69 Co 186/2008-24, potvrdil usnesení Okresního soudu v Přerově ze dne 7. února 2008, č. j. 11 C 230/2007-17. Dovodil, že soud prvního stupně nepochybil při aplikaci §50b odst. 2 písm. a/ a §50c odst. 4 o. s. ř. a jeho procesní postup je správný.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná včasné dovolání, v němž uvádí, že se cítí poškozena na svých právech, neboť nebyl stornován „neprůhledný“ platební rozkaz.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání upravují ustanovení §237 až 239 o. s. ř. Napadené usnesení není rozhodnutím ve věci samé a tak nepřichází v úvahu přípustnost dovolání podle §237 1 o. s. ř. (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod R 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dovolání pak nemůže být přípustné ani podle §238, §238a a §239 o. s. ř., jelikož z žádného z těchto ustanovení nevyplývá přípustnost dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí pozdě podaného odvolání. Dovolání žalované tak směřuje proti rozhodnutí, proti němuž zákon tento mimořádný opravný prostředek nepřipouští. Za této situace dovolacímu soudu nezbylo, než je podle §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítnout.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za stavu, kdy žalobkyni v této fázi řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. září 2009
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v. r.
předsedkyně senátu