ECLI:CZ:NS:2009:33.CDO.2630.2007.1
sp. zn. 33 Cdo 2630/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně K., zastoupené advokátem, proti žalovanému R. K., zastoupenému advokátkou, o zaplacení částky 93.750,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 9 C 209/2005, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. ledna 2007, č. j. 26 Co 388/2006-50, takto:
Dovolání se odmítá.
Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto usnesení na nákladech dovolacího řízení částku 7.271,- Kč k rukám advokáta.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Okresní soud v Trutnově rozsudkem ze dne 3. února 2006, č. j. 9 C 209/2005-24, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku částku 93.750,- Kč s 6,5 % p. a. úrokem z částky 93.750,- Kč za dobu od 1. 4. 2003 do zaplacení a s 3 % p. a. úrokem z prodlení z částky 93.750,- Kč za dobu od 1. 4. 2003 do zaplacení, dále smluvní pokutu 20.625,- Kč, a nahradit jí náklady řízení, s tím, že povinnost žalovaného zaniká v rozsahu plnění poskytnutého obchodní společností
M. K. T. CZ s. r. o., pokud se žalobkyně domáhala přiznání úroků z prodlení ve vyšší sazbě, než je uvedeno ve výroku I., žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení státu (výrok III.). K odvolání žalovaného Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 16. ledna 2007, č. j. 26 Co 388/2006-50, rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výroku I. pouze tak, že žalobu o zaplacení smluvní pokuty 20.625,- Kč zamítl, jinak jej potvrdil; současně rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů a o nákladech řízení státu.
Dovolání žalovaného směřující proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu není podle §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. přípustné a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek nemá ve věci samé
po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
V rámci způsobilého dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. žalovaný předložil k dovolacímu přezkumu posouzení otázky, zda se věřitel může v samostatném řízení domáhat uspokojení své pohledávky vůči ručiteli, jestliže byl na dlužníka prohlášen konkurs a věřitel pohledávku za úpadcem přihlásil v konkursním řízení. Žalovaný má za to, že se věřitel nemůže domáhat uspokojení své pohledávky vedle konkursního řízení i v řízení dalším.
Takto nastolená právní otázka není otázkou zásadního právního významu, neboť nejde o otázku, kterou dovolací soud dosud nevyřešil a odvolací soud ji posoudil v souladu s judikaturou soudů (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2002, sp. zn. 32 Odo 624/2002, v němž byl vysloven právní názor, že dlužník a ručitel, kteří vystupují na straně žalované, mají postavení samostatných společníků v rozepři podle §91 odst. 1 o. s. ř., dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2001, sp. zn. 29 Odo 177/2001, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 151/2001, v němž byl formulován právní závěr, že prohlášením konkursu na majetek dlužníka se nepřerušuje řízení vůči jeho samostatnému společníku v rozepři - §91 odst. 1 o. s. ř. a §14 odst. 1 písm. c/ zákona č. 328/1991 Sb., konečně Stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 1998, sp. zn. Cpjn 19/98, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 52/1998-XXXV, v němž bylo dovozeno, že podle §27 odst. 5 zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění zákona č. 12/1998 Sb., správce není oprávněn vyžádat si ani vymáhat plnění ve prospěch podstaty od ručitelů, tzn. že ručitel i po prohlášení konkursu je povinen splnit za úpadce dluh jeho věřiteli a že plnění odpovídající jeho ručitelskému závazku neposkytuje ve prospěch podstaty).
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; proto je Nejvyšší soud odmítl (§243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za stavu, kdy žalobkyni vznikly náklady v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta, které sestávají z odměny advokáta ve výši 5.810,- Kč (§2 odst. 1, §3 odst. 1 bod 4. ve spojení s §10 odst. 3, §15 ve spojení s §14 odst. 1, §16 odst. 2 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§2 odst. 1, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění) a z částky 1.161,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 22. září 2009
JUDr. Blanka M o u d r á , v. r.
předsedkyně senátu