ECLI:CZ:NS:2009:33.CDO.3107.2008.1
sp. zn. 33 Cdo 3107/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně J. V., s. r. o., zastoupené advokátem, proti žalovanému V. L., zastoupenému advokátem , o zaplacení 138.202,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 34 C 158/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. března 2008, č. j. 19 Co 325/2008-63, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. března 2008, č. j. 19 Co 325/2008-63, se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Českých Budějovicích k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 145.692,- Kč s příslušenstvím. Uváděla, že podle ústní smlouvy o půjčce uzavřené dne 21. 7. 2004 předala téhož dne žalovanému 5.130,- Euro a on se zavázal půjčku vrátit do 30 dnů od výzvy věřitele. Svůj závazek nesplnil.
Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 5. listopadu 2007, č. j. 34 C 158/2007-42, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku částku 138.202,20 Kč se zde specifikovanými úroky z prodlení, zamítl žalobu o zaplacení dalších 7.489,80 Kč s úroky z prodlení od 1. 1. 2007 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu.
Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 11. března 2008, č. j. 19 Co 325/2008-63, rozsudek soudu prvního stupně v napadené vyhovující části změnil tak, že žalobu na zaplacení 138.202,20 Kč s příslušným úrokem zamítl; současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž vytýká odvolacímu soudu, že se nevypořádal s kontradiktorností provedených důkazů a bez dalšího odmítl svědectví P. P. a P. T. i výpis z jejího účtu jako důkazy neprůkazné. Žalobkyně připomíná, že disponuje znaleckým posudkem JUDr. P. B. z 3. 6. 2008, v němž je dovozováno, že podpis na kvitanci z 21. 7. 2007 je pravým podpisem žalovaného. Má zato, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutečností, které nemají podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování a že v řízení prokázala existenci půjčky. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou (žalobkyní) za splnění podmínky jejího advokátního zastoupení a je podle §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. přípustné.
Již v rozsudku ze dne 23. 1. 2001, sp. zn. 30 Cdo 1940/2000, uveřejněném v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazku 1, pod C 61, Nejvyšší soud vyslovil názor, že odvolací soud se od skutkového zjištění, které učinil soud prvního stupně
na základě v řízení provedených důkazů výpověďmi účastníků, svědků a předloženými listinnými důkazy, může odchýlit pouze tehdy, jestliže tyto důkazy sám opakoval a zjednal si tak rovnocenný podklad pro případné odlišné zhodnocení těchto důkazů. V opačném případě trpí řízení vadou podle §241 odst. 3 písm. b/ o. s. ř. (resp. §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. v současném znění), tedy vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Shora uvedený postup však odvolací soud v této věci nedodržel.
V posuzované věci odvolací soud zopakoval důkaz znaleckým posudkem vypracovaným znalcem JUDr. P. B. ze dne 7. 8. 2007 a „výkladem znění závěru tohoto znaleckého posudku zpracovaným 30. 8. 2007“ a narozdíl od soudu prvního stupně, který vyšel ze zjištění, že žalovaný si od žalobkyně půjčil obnos 5.130,- Euro, uzavřel, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno o tvrzené půjčce.
K závěru, že žalovaný si od žalobkyně půjčil obnos 5.130,- Euro, který dosud nevrátil, dospěl soud prvního stupně - jak je v odůvodnění jeho rozsudku podrobně rozvedeno – především vyhodnocením výpovědí jednatele žalobkyně, žalovaného, svědků P. P. a P. T. a znaleckého posudku, který vypracoval soudní znalec JUDr. P. B. Uvěřil žalobkyni, že žalovanému na jeho žádost půjčila 5.130,- Euro s tím, že je vrátí do 30 dnů od výzvy, neboť tvrzení jednatele žalobkyně bylo podpořeno jak svědeckou výpovědí P. P., která sepsala kvitanci a byla přítomna jak jejímu podpisu, tak předání peněz žalovanému, tak nepřímo svědeckou výpovědí P. T., který sice nebyl půjčce osobně přítomen, avšak od jednatele žalobkyně se o půjčce dozvěděl v době, kdy si sám chtěl peníze od žalobkyně půjčit. V kontextu s těmito svědeckými výpověďmi soud prvního stupně hodnotil znalecký posudek tak, že neuvěřil závěru, že podpis na kvitanci není pravým podpisem žalovaného. Uzavřel, že žalovaný kvitanci podepsal, avšak „úmyslně neprovedl podpis v té podobě, jak se běžně podepisuje.“ Jestliže tedy odvolací soud založil své rozhodnutí na jiném skutkovém stavu (uvěřil verzi žalovaného, že si od žalobkyně žádné peníze nepůjčil), aniž opakoval účastnické výpovědi a výpovědi obou svědků, o něž opřel své skutkové závěry soud prvního stupně (zopakován byl výlučně znalecký posudek), postupoval v rozporu se zásadami přímosti a ústnosti, kterými je občanské soudní řízení ovládáno (při hodnocení důkazů účastnickými a svědeckými výpověďmi totiž spolupůsobí vedle věcného obsahu výpovědí i další skutečnosti, které – ač nejsou bez vlivu na posouzení věrohodnosti výpovědí – nemohou být vyjádřeny v protokolu o jednání), a zatížil tak řízení vadou, která mohla mít vliv na správnost rozhodnutí. K této vadě je dovolací soud v případě přípustného dovolání povinen vždy přihlédnout. Dovolacímu soudu proto nezbylo, než podle §243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. přezkoumávaný rozsudek odvolacího soudu zrušit a podle odst. 3 věty prvé téhož ustanovení mu věc vrátit k dalšímu řízení.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. března 2009
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v. r.
předsedkyně senátu