ECLI:CZ:NS:2009:33.CDO.3264.2007.1
sp. zn. 33 Cdo 3264/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně Z. I., zastoupené advokátem, proti žalované E. V., zastoupené advokátem, o zaplacení 61.584,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. 20 C 180/97, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. září 2005, č. j. 35 Co 291/2005-71, takto:
Dovolání se odmítá.
Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.450,60 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 19. října 1998, č. j. 20 C 180/97-30, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 61.584,80 Kč se 17 % úrokem z prodlení od 10. 2. 1994 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. září 2005, č. j. 35 Co 291/2005-71, rozsudek soudu prvního stupně změnil jen tak, že úroky z prodlení počínají od 10. 12. 1994, jinak jej potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, podala žalovaná dovolání. Odvolacímu soudu vytýká, že věc nesprávně právně posoudil, jestliže na zjištěný skutkový stav neaplikoval ustanovení §570 obč. zák. a pokud neshledal nárok žalobkyně v rozporu s dobrými mravy. Dále brojí proti hodnocení provedených důkazů a namítá, že skutkové zjištění soudů, že neodstoupila od kupní smlouvy, nemá oporu v provedeném dokazování. V souvislosti s tzv. opomenutými důkazy poukazuje na judikaturu Ústavního soudu. Výhrady vznáší rovněž proti obsahu
a kvalitě odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu; má zato, že odvolací soud se nevypořádal dostatečně s argumenty, které uvedla v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Z uvedených důvodů navrhuje, aby dovolací soud zrušil jak rozhodnutí odvolacího soudu, tak rozhodnutí soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 – dále jen „o. s. ř.“ (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony); skutečnost, že dovolání se projedná a rozhodne podle dosavadních předpisů mj. znamená, že se podle těchto předpisů posoudí i otázka včasnosti dovolání.
Dovolání bylo podáno opožděně.
Podle ustanovení §240 odst. 1 věty první o. s. ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení §240 odst. 2 věty druhé o. s. ř. je lhůta zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.
Podle ustanovení §211, §151 a §159 o. s. ř. doručený rozsudek, který již nelze napadnout odvoláním, je v právní moci. Vzhledem k tomu, že rozsudek odvolacího soudu nelze odvoláním napadnout, nabývá právní moci dnem, kdy byl doručen všem účastníkům řízení.
V posuzovaném případě bylo z obsahu spisu zjištěno, že jak zástupci žalované, advokátu, tak zástupci žalobkyně advokátu, byl rozsudek odvolacího soudu doručen dne 14. 12. 2005, a nabyl tak tohoto dne právní moci. Lhůta k podání dovolání uplynula v pondělí 16. 1. 2006 (srov. §57 odst. 2 o. s. ř.). Dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu bylo učiněno telefaxem 28. 3. 2006; jeho originál byl předložen 29. 3. 2006.
Protože dovolání bylo podáno po marném uplynutí zákonem stanovené lhůty k podání dovolání, jejíž zmeškání nelze prominout (§240 odst. 2 věta první o. s. ř.), bylo v souladu s ustanoveními §243b odst. 4, věta první a §218 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. – aniž byl dovolací soud oprávněn se jím blíže zabývat – odmítnuto.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, §224
odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 1 věty první per analogiam o. s. ř. Žalované, jejíž dovolání bylo odmítnuto, uložil dovolací soud povinnost zaplatit žalobkyni náklady vynaložené v souvislosti s vyjádřením k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta ve výši 3.440,- Kč (§3 odst. 1, §14 odst. 1 ve spojení s §15, §16 odst. 2 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb.,ve znění účinném do 31. 8. 2006), z paušální náhrady hotových výdajů v částce 300,- Kč (§13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění) s připočtením daně z přidané hodnoty ve výši 710,60 Kč, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 29. července 2009
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á , v . r.
předsedkyně senátu