ECLI:CZ:NS:2009:33.CDO.362.2008.1
sp. zn. 33 Cdo 362/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně R. Š., proti žalovaným 1) M. Š. a 2) V. Š., o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v České Lípě, pod sp. zn. 11 C 48/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci ze dne 23. srpna 2007, č. j. 29 Co 193/2006-82, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v České Lípě (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 28. prosince 2005, č. j. 11 C 48/2005-61, určil, že právní předchůdce žalobkyně M. Š., je vlastníkem ve výroku blíže specifikovaných nemovitostí, a rozhodl o nákladech řízení.
K odvolání žalovaných Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 23. srpna 2007, č. j. 29 Co 193/2006-82, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti tomuto rozsudku podal právní předchůdce žalobkyně dovolání, v němž odvolacímu soudu vytkl, že jeho rozhodnutí v části, jíž mu byla uložena povinnost nahradit žalovaným náklady řízení, spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237 až 239 o. s. ř.
Rozhodnutí o nákladech řízení má, jde-li o jeho formu, vždy povahu usnesení
(§167 odst. 1 ve spojení s §211 o. s. ř.), byť je začleněno do rozsudku soudu a stává se proto formálně jeho součástí. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až 239 o. s. ř. Přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. nepřichází v úvahu, neboť usnesení o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod R 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Ustanoveními §238, 238a a §239 o. s. ř. není přípustnost dovolání rovněž založena, neboť rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení nelze podřadit žádnému z tam taxativně vyjmenovaných případů.
Z uvedeného je zřejmé, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž zákon tento mimořádný opravný prostředek nepřipouští, a proto je Nejvyšší soud České republiky podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalovaným v této fázi řízení podle obsahu spisu nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měli proti žalobkyni právo (§243b odst. 5 věta první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. června 2009
JUDr. Václav Duda, v. r.
předseda senátu