ECLI:CZ:NS:2009:33.CDO.3634.2009.1
sp. zn. 33 Cdo 3634/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně M., a. s., zastoupené advokátem, proti žalovanému T. H., zastoupenému advokátem, o zaplacení 65.766,71 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 7 C 252/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. ledna 2009, č. j. 55 Co 380/2008-57, takto:
Dovolání se odmítá.
Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 5.914,- KČ k rukám jeho zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. ledna 2009, č. j. 55 Co 380/2008-57, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 6. února 2008, č. j. 7 C 252/2006-36, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/
o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř). V dovolání byl totiž uplatněn - jak vyplývá z jeho obsahu - výlučně dovolací důvod uvedený v §241a odst. 3 o. s. ř., mířící na pochybení při zjišťování skutkového stavu věci, který nelze v případě dovolání přípustného podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. použít (srov. výslovné znění §241a odst. 3 o. s. ř.). Dovolatelka vytkla odvolacímu soudu pouze nesprávně zjištěný skutkový stav věci ústící v závěr, že jí žalovaný dluh ve výši 531.353,- Kč zaplatil v souladu s „Dohodou o úhradě závazku vyplývajícího z uznání dluhu“, kterou účastníci uzavřeli dne 18. 12. 2003. Pokud je v dovolání argumentováno nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom směru, že pokud by odvolací soud - stejně jako před ním soud prvního stupně - nepochybil ve svých skutkových závěrech a uvěřil tvrzení žalobkyně, že platba 20.000,- Kč, která jí byla zaslána v září 2004, nesloužila k úhradě půjčky, kterou žalovanému poskytla, nýbrž byla určena na úhradu dlužného nájemného a za spotřebu energie při užívání nebytových prostor, musel by návazně dospět i k odlišnému právnímu posouzení věci, tedy dovodit, že žalovaný závazek z půjčky nesplnil. Jinak řečeno, výtka nesprávnosti právního posouzení věci je založena výlučně na kritice správnosti skutkových zjištění.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyni, jejíž dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalovanému náklady, které mu vznikly
v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 4.670,- KČ (§2 odst. 1, §3 odst. 1/ bod 4.
ve spojení s §10 odst. 3, §15 ve spojení s §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§2 odst. 1 a §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění) a z částky 944,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 23. září 2009
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v. r.
předsedkyně senátu