ECLI:CZ:NS:2009:33.CDO.3694.2007.1
sp. zn. 33 Cdo 3694/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobců a) M. K. a b) M. K., zastoupených advokátem, proti žalovaným 1) M. L., a 2) B. J., zastoupeným advokátem, o vydání obrazu oproti zaplacení částky 54.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 7 C 97/2004, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. dubna 2007, č. j. 30 Co 28/2007, 30 Co 29/2007-212, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. dubna 2007, č. j. 30 Co 28/2007, 30 Co 29/2007-212, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 16. listopadu 2006, č. j. 7 C 97/2004-163, ve spojení s usnesením ze dne 1. prosince 2006, č. j.
7 C 97/2004-168, jímž byla zamítnuta žaloba, aby žalovaní byli povinni vydat žalobcům blíže popsaný obraz druhého žalovaného „Odlet pečených kuřat do teplých krajin“, oproti jejich povinnosti zaplatit žalovaným 54.000,- Kč jako doplatek kupní ceny, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“); přestože předchozí rozsudek ze dne 8. září 2005, č. j. 7 C 97/2004-60, byl usnesením Městského soudu v Praze ze dne 2. února 2006, č. j. 30 Co 3/2006-76, zrušen, rozhodl soud prvního stupně rozsudkem ze dne 16. listopadu 2006, č. j. 7 C 97/2004-163, ve spojení s usnesením ze dne 1. prosince 2006, č. j. 7 C 97/2004-168, shodně jako v původním rozsudku, tj. žalobu zamítl.
Zbývá tedy zvážit přípustnost dovolání v intencích §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž pouze důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze vytýkat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Bezcenné jsou tudíž výhrady dovolatelů vůči závěrům odvolacího soudu (potažmo i soudu prvního stupně), že první žalovaný nebyl zmocněn k prodeji sporného obrazu, že tento obraz nebyl určen k prodeji a že žalobci byli uvědomeni o překročení rozsahu zmocnění prvního žalovaného. Nejde totiž o zpochybnění právního posouzení věci, nýbrž o uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř., který míří
na pochybení ve zjištění skutkového stavu věci; ten ovšem přípustnost dovolání podle
§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nemůže [srov. výslovné znění §241a odst. 3 o. s. ř., omezující tento dovolací důvod na dovolání přípustná podle §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř.]. Pokud argumentují nesprávným právním posouzením věci, pak jen v tom smyslu, že kdyby odvolací soud vycházel z jiného (podle dovolatelů správného) skutkového závěru, musel by návazně dospět k jinému (rovněž správnému) právnímu posouzení věci.
Žalobci sice v dovolání uvádějí, že napadají „všechny rozsudečné výroky“, tj. i výrok o náhradě nákladů řízení, avšak podle obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) žádné konkrétní námitky proti tomuto výroku neuplatnili. I kdyby dovolání proti nákladovému výroku směřovalo, nebylo by přípustné (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 4/2003).
Z toho, co bylo shora uvedeno, je zřejmé, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž zákon tento mimořádný opravný prostředek nepřipouští. Za této situace Nejvyššímu soudu ČR nezbylo, než je podle §243b odst. 5 věty prvé a §218 písm. c)
o. s. ř. odmítnout.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalovaným, kteří by podle 243b odst. 5 věty prvé, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. měli právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. listopadu 2009
JUDr. Václav Duda, v. r.
předseda senátu