ECLI:CZ:NS:2009:33.CDO.3753.2007.1
sp. zn. 33 Cdo 3753/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně České republiky-Ú. p. z. s. v. v. m., proti žalované J., s. d. v T., zastoupené advokátem, o zaplacení kupní ceny, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 8 C 56/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. dubna 2007, č. j. 13 Co 18/2006-72, takto:
Dovolání se odmítá.
Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 5.510,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta.
Odůvodnění:
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. dubna 2007, č. j. 13 Co 18/2006-72, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Jihlavě ze dne 14. prosince 2005, č. j. 8 C 56/2005-55, v části, jíž byla v odvoláním napadeném výroku zamítnuta žaloba na zaplacení částek 26.561,- Kč a 32.369,- Kč s příslušenstvím, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Předpokladem přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka mají po právní stránce zásadní význam. Podle §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která
je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.); to znamená, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má podle §237 odst. 3 o. s. ř.
ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil. K označení těchto otázek a uvedení dovolacích důvodů je účastníku stanovena dovolací lhůta; důvody vznesenými po jejím marném uplynutí není dovolací soud oprávněn se zabývat (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 3. 2001, sp. zn. 26 Cdo 309/2000, publikovaný ve Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod označením C 365).
V rámci dovolacího důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. dovolatelka zpochybnila právní závěr, který odvolací soud učinil ohledně účinků nálezu Ústavního soudu publikovaného ve Sbírce zákonů ČR pod číslem 278/2004 Sb. Namítá, že zrušil-li uvedený nález Část druhou zákona číslo 229/2000 Sb. nazvanou „Změna občanského zákoníku čl. II“, jíž bylo mimo jiné zrušeno ustanovení §879c odst. 1 obč. zák. o transformaci práva právnické osoby trvale užívat pozemek ve vlastnictví státu na její právo vlastnické za splnění tam stanovených předpokladů, nedošlo tím současně k rehabilitaci (obživnutí) ustanovení §879c odst. 1 obč. zák. Žalovaný se tudíž stal vlastníkem pozemků až na základě kupních smluv; tyto smlouvy jsou tak platné
a žalovaný je povinen podle nich plnit.
Nejvyšší soud se otázkou účinků citovaného nálezu Ústavního soudu důkladně zabýval již ve svém rozsudku ze dne 28. 8. 2006, sp. zn. 22 Cdo 2205/2005. Uzavřel, že v důsledku nálezu Ústavního soudu došlo mimo jiné k obnovení stavu založeného ustanovením §879c obč. zák. (což ostatně plně koresponduje i se závěrem, který vyslovil Ústavní soud v odůvodnění svého nálezu). Od těchto závěrů nemá dovolací soud důvod odchylovat se ani v této věci. Dovodil-li tudíž odvolací soud, že žalovaný nabyl vlastnické právo k pozemkům způsobem uvedeným v §879c odst. 1 obč. zák.
a nikoli až následně kupní smlouvou, kterou uzavřel se státem, rozhodl plně v intencích shora citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu a jeho rozhodnutí tak nemůže být zásadně právně významné.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, a dovolací soud je proto podle §243b odst. 5 věty prvé a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyni, jejíž dovolání bylo odmítnuto, uložil dovolací soud povinnost zaplatit žalované náklady vynaložené v souvislosti s vyjádřením k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta ve výši 4.330,- Kč (§3 odst. 1, §14 odst. 1 ve spojení s §15, §16 odst. 2 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb.), z paušální náhrady hotových výdajů v částce 300,- Kč (§13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a z částky 880,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.). Platební místi a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelé rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 23. září 2009
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á , v. r.
předsedkyně senátu