ECLI:CZ:NS:2009:33.CDO.384.2008.1
sp. zn. 33 Cdo 384/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobkyně K. T. s. r. o., zastoupené advokátem, proti žalované J. S., zastoupené advokátem, o 70.542,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 18 C 243/2006, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 5. 2007, č.j. 54 Co 115/2007-79, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 6.099,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokáta.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím Městský soud v Praze potvrdil ve věci samé rozsudek ze dne 11. 9. 2006, č.j. 18 C 243/2006-46, kterým Obvodní soud pro Prahu 4 uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 70.542,- Kč s 2 % úroky z prodlení
od 22. 4. 2005 do zaplacení, ve výroku o nákladech řízení jej (co do výše) změnil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkového zjištění, podle něhož žalovaná písemně objednala práce související s vyklizením, přepravou a uložením (uskladněním) věcí z domu v H., který byl vyklizován podle exekučního příkazu z 20. 1. 2004, sp. zn. EX 97/03, vydaného J. S., soudní exekutorkou, na podkladě usnesení ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. 22 Nc 5309/03, kterým Okresní soud v Příbrami nařídil exekuci vyklizením. Žalobkyně na základě objednávky vystavila pracovní listy, jimiž cenu výkonů provedených 7. a 8. 4. 2005 vyčíslila částkou 59.278,72 Kč (bez DPH); žalovaná tyto listiny jako objednatelka prací podepsala. Částku 70.542,- Kč, stanovenou fakturou č. 6542 se splatností 21. 4. 2005, žalovaná nezaplatila. Z hlediska právního se odvolací soud ztotožnil se soudem prvního stupně; smlouvu (nepojmenovanou, viz §51 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů, dále jen „obč. zák.“) neshledal z důvodů uvedených v §37 odst. 1, 2 a §39 obč. zák. neplatnou, z čehož plyne povinnost žalované dostát svému závazku, včetně povinnosti uhradit úroky z prodlení (§517 odst. 2 obč. zák.). Námitkou, že smlouvu uzavřela v tísni, se soudy nezabývaly, neboť odstoupení od smlouvy nebylo prokázáno (natož žalovanou tvrzeno).
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, jímž prostřednictvím důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“), zpochybnila právní závěr o platnosti „smlouvy na vyklizení předmětných nemovitostí.“ Výkon, k němuž se žalobkyně zavázala, tj. vyklidit dům, smí podle dovolatelky provést výhradně pověřený soudní exekutor, který má k tomu zákonem danou kompetenci; bylo-li tedy předmětem objednávky takové „protiprávní plnění,“ je smlouva neplatná (§37 odst. 2 obč. zák.). Znovu připomněla, že objednávku podepsala v tísni za nápadně nevýhodných podmínek. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně se ve vyjádření ztotožnila se skutkovými i právními závěry odvolacího soudu a navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl, případně zamítl.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – rozsudek odvolacího soudu, jímž byl ve věci samé potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, je dovolání přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (rozsudku soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Dovolací přezkum předjímaný ustanovením §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., tj. tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem, kterým dovolatelka v projednávané věci správnost rozhodnutí poměřuje, je dovolací soud vázán (včetně jeho konkretizace) a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Otázka, kterou dovolatelka v rámci důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. nabídla k přezkumu (zda je z hlediska předmětu smlouvy závazek žalobkyně platný) znaky vyjmenované v §237 odst. 3 o.s.ř. nesplňuje. Vyklizení nemovitosti je způsobem, jímž soudní exekutor za podmínek stanovených v §47 odst. 1 a 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“), provádí exekuci, tj. vydá exekuční příkaz k vyklizení a po právní moci usnesení
o nařízení exekuce jej provede (srov. §73 zákona č. 120/2001 Sb.). To, že úkony exekutora se považují za úkony soudu (§28, §52 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb.), neznamená, že práce spojené s vyklizením nemovitosti, jako např. zpřístupnění bytu, odstranění věcí z objektu, jejich odvoz a uskladnění, nemůže zajistit na základě smlouvy uzavřené s exekutorem nebo s oprávněným třetí osoba. Náklady, které takto vzniknou, nepochybně patří k nákladům exekutora, případně k nákladům oprávněného (§87 odst. 1, 2 zákona č. 120/2001 Sb.); rozhodování o jejich náhradě v exekučním řízení však s plněním smluvních povinností vyplývajících ze závazkového právního vztahu třetí osoby (zde žalobkyně) a objednatele (zde žalované) nijak nesouvisí.
Skutkový závěr, že žalovaná odstoupila od smlouvy, soudy obou stupňů neučinily; tvrzení, že objednávku podepsala v tísni za nápadně nevýhodných podmínek je proto bezcenné (dovolatelka si je toho ostatně vědoma, neboť tuto výhradu sděluje „pro doplnění“ s tím, že „to není dovolacím důvodem“).
Nejsou-li dány podmínky přípustnosti ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
Dovolání proti výrokům, jimiž odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení, není objektivně přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn.
29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 1/2003 pod č. 4, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 1. 2005, sp. zn. 20 Cdo 25/2004).
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení
§243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. Žalobkyně má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátem v dovolacím řízení. Výši odměny dovolací soud určil podle ustanovení §1 odst. 1, §2,
§3 odst. 1, 3, 4, §14 odst. 1, §15, §16 odst. 2 a §18 odst. 1, věty první, vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tj. částkou 4.825,- Kč. Součástí nákladů je dále paušální částka náhrady za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 300,- Kč (§13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 974,- Kč (§137 odst. 3, §151 odst. 2 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 29. července 2009
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu