ECLI:CZ:NS:2009:33.CDO.3961.2007.1
sp. zn. 33 Cdo 3961/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně České republiky – Ú. pro z. s. ve v. m., proti žalovaným 1) Z. S. a 2) J. S., zastoupeným advokátem, o zaplacení částky 139.400,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 10 C 191/2006, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. března 2007, č. j. 12 Co 872/2006-51, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Třebíči (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne
19. října 2006, č. j. 10 C 191/2006-33, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaní zaplatili společně a nerozdílně 139.400,- Kč s 10% úrokem z prodlení
od 18. 3. 2000 do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Pohledávka na vrácení poskytnutého příspěvku na individuální bytovou výstavbu byla zajištěna omezením převodu nemovitostí podle §58 občanského zákoníku ve znění platném do 31. 12. 1991. Tento právní institut byl s účinností od 1. 1. 1992 zrušen. Ačkoliv již vzniklé omezení převodu nemovitosti se podle §874 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) řídí dosavadními předpisy, nelze totéž říct o právech a povinnostech dotýkajících se zajištěné pohledávky. Jelikož institut omezení převodu nemovitosti podle §58 obč. zák. byl s účinností od 1. 1. 1992 zrušen, nelze nadále aplikovat ustanovení §109 obč. zák. ve znění platném do 31. 12. 1991, na tímto právem zajištěnou pohledávku. V souladu s §101 obč. zák. se právo na vrácení státního příspěvku na individuální bytovou výstavbu promlčuje v obecné tříleté lhůtě. V situaci, kdy tento nárok vznikl 17. 3. 2000 a žaloba byla podána až 27. 6. 2006, nelze pro účinně vznesenou námitku promlčení žalobě vyhovět.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 21. března 2007, č. j. 12 Co 872/2006-51, změnil rozsudek soudu první stupně tak, že žalovaným uložil povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 139.400,- Kč s 10% úrokem z prodlení
od 18. 3. 2000 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Vyšel ze zjištění, že žalovaným byl na základě smlouvy ze dne 15. 2. 1990 poskytnut státní příspěvek na individuální bytovou výstavbu podle vyhlášky č. 136/1985 Sb. ve výši 124.400,- Kč navýšený podle dodatku ze dne 9. 7. 1990 o 15.000,- Kč. Porušením smluvního závazku dokončit výstavbu tak, aby kolaudační rozhodnutí nabylo právní moci nejpozději do deseti let ode dne uzavření smlouvy o jeho poskytnutí, vznikla žalovaným povinnost příspěvek vrátit. Rozhodnutí o kolaudaci totiž nabylo právní moci až 19. 6. 2000.
Ačkoli v dovolání, jehož přípustnost žalovaní (dále též „dovolatelé“) dovozují
z §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., avizují mimo dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. taktéž dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., tj. že odvolací soud zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, ve skutečnosti obsahově (§41 odst. 2 o. s. ř.) odvolacímu soudu pouze vytýkají, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Jejich výhrady jsou založeny výlučně na kritice aplikace §874 obč. zák. a §109 obč. zák. ve znění platném do 31. 12. 1991, které vedly odvolací soud k právnímu závěru, že právo na vrácení poskytnutého příspěvku není promlčeno. Mají zato, že odvolací soud přijal nesprávný závěr o okamžiku, ke kterému jim měla vzniknout povinnost příspěvek vrátit. S tímto odůvodněním navrhli, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání žalovaných je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.; je však zjevně bezdůvodné.
Problematikou promlčení práva zajištěného omezením převodu nemovitosti se Nejvyšší soud zabýval již v rozsudcích ze dne 18. května 2005, sp. zn. 33 Odo 477/2004, ze dne 21. září 2005, sp. zn. 33 Odo 1032/2005, ze dne 30. září 2005, sp. zn. 33 Odo 1033/2005, a ze dne 30. září 2005, sp. zn. 33 Odo 905/2005. V nich uzavřel, že v zájmu zachování principu ochrany nabytých práv je potřeba na oprávnění věřitele uplatnit u soudu pohledávku zajištěnou omezením převodu nemovitosti v delší než obecné, tj. desetileté, promlčecí době nahlížet jako na součást práv, která z tohoto vztahu pro věřitele vyplývala. Uzavřením smlouvy o omezení převodu nemovitosti vyjádřily smluvní strany svoji vůli podřídit se režimu §61 občanského zákoníku
ve znění platném do 31. 12. 1991 a tedy i srozumění s tím, že zajištění závazku, který trvá, zanikne až marným uplynutím desetileté promlčecí doby; odlišný výklad přechodných ustanovení zákona č. 509/1991 Sb. by vedl k závěrům, které by byly
z hlediska ochrany práv věřitele nepřijatelné, tj. že by k (očekávanému a předpokládanému) zániku omezení převodu nemovitosti, tedy k zániku práv a povinností z něj vyplývajících, došlo - v rozporu s dříve projevenou vůlí smluvních stran - v době podstatně kratší.
Jelikož další námitka dovolatelů vůči závěru „o okamžiku vzniku jejich povinnosti vrátit státní příspěvek“ nevystihuje obsahově výhradu vůči právnímu posouzení věci (tj. že soud na správně zjištěný skutkový stav aplikoval jiný právní přepis, než který správně měl použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej interpretoval, anebo ze skutečností najisto postavených vyvodil nesprávné právní závěry), ani vůči zjištěním o skutkovém stavu věci podle §241a odst. 3 o. s. ř. (tj. že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), ani dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., s přihlédnutím ke shora uvedeným důvodům je jejich dovolání v dané věci zjevně bezdůvodné a dovolací soud je podle §243b odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalobkyni, která by podle §243b odst. 5 věty prvé, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř měla právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. září 2009
JUDr. Václav Duda, v. r.
předseda senátu